K článku Zbyňka Petráčka v LN ze dne 10.května nazvaném Motejlova volba, musím říci, že má pravdu jen zčásti. Jistě. Otakar Motejl jako advokát prokázal, že se dá žít a pracovat čestně a statečně i ve své právní profesi při obhajobě disidentů, ale byla to spíše výjimka.
Platilo skutečně jednoznačně, kdo se přizpůsobil, mohl pracovat a fungovat normálně. Kdo ne, tak musel počítat s těžkými újmami na sobě i dětech. A to i v profesích veskrze technických, kde by se dalo předpokládat, že tam nikdo nemůže ideologicky škodit.
Jako strojní inženýr jsem byl odsouzen dělat řidiče těžkých nákladních vozidel, a později jako tzv. "černý stavbyvedoucí", tedy v dělnické profesi na vzdálených stavbách. Do kanceláře by mne nikdo nepustil. Dosti tolerantní komunisti v podniku, kde jsem pracoval, už udělali dost, že mne nechali vůbec pracovat v jakž takž odborné profesi.
Intelektuálně se dalo pracovat jen v zastoupení jiné osoby, která převzala na sebe riziko prozrazení a následného průšvihu. Nic víc se moc dělat nedalo.
Tím ovšem neomlouvám chování podstatné části obyvatelstva, které přece jen mohlo projevit více občanské angažovanosti, zejména koncem osmdesátých let, když už nešlo o život a ani tvrdý kriminál. O kariéru šlo pořád! To nechutně osvědčilo i mnoho našich současně vysoce postavených politiků, není-liž pravda?
Platilo skutečně jednoznačně, kdo se přizpůsobil, mohl pracovat a fungovat normálně. Kdo ne, tak musel počítat s těžkými újmami na sobě i dětech. A to i v profesích veskrze technických, kde by se dalo předpokládat, že tam nikdo nemůže ideologicky škodit.
Jako strojní inženýr jsem byl odsouzen dělat řidiče těžkých nákladních vozidel, a později jako tzv. "černý stavbyvedoucí", tedy v dělnické profesi na vzdálených stavbách. Do kanceláře by mne nikdo nepustil. Dosti tolerantní komunisti v podniku, kde jsem pracoval, už udělali dost, že mne nechali vůbec pracovat v jakž takž odborné profesi.
Intelektuálně se dalo pracovat jen v zastoupení jiné osoby, která převzala na sebe riziko prozrazení a následného průšvihu. Nic víc se moc dělat nedalo.
Tím ovšem neomlouvám chování podstatné části obyvatelstva, které přece jen mohlo projevit více občanské angažovanosti, zejména koncem osmdesátých let, když už nešlo o život a ani tvrdý kriminál. O kariéru šlo pořád! To nechutně osvědčilo i mnoho našich současně vysoce postavených politiků, není-liž pravda?
