Kdo se smí a kdo nesmí urážet

Nesympatizuji s radikálními islamisty, ale myslím si, že Martin Weiss při obhajobě svobody urážet přestřeluje a že skutečnost je poněkud odlišná. Záleží velmi na tom, kdo se kritizuje. Kdyby někdo vylepil v Brně protižidovské karikatury, tak se strhne veliký pokřik a nepomůže mu tvrzení, že vlastně neuráží dnešní Židy, ale starozákonního krále Davida, kterého považuje za smilníka, intrikána a sprostého vraha. Záleží na společenské konvenci a posouzení soudů, co se považuje za hanobení spadající pod trestní zákoník a co se považuje za „dotýkání se, urážení a zesměšňování“, které je přípustné a jímž se má manifestovat svoboda vyjadřování. U nás se mohou urážet a zesměšňovat komunisté, náckové, prorok Mohamed a Pán Ježíš – tady se řekne, že nikdo se nedotýká konkrétních lidí, ale jen symbolů a jejich pravd. Naopak se nesmí urážet Romové, ženy, lidé postižení a Židé – to se považuje za hanobení a rozněcování nenávisti ke konkrétním lidem. Ale kdo to rozliší? Proto patří ke svobodě i  právo urážených a zesměšňovaných dovolávat se právní ochrany.