Proč mají paralympici potřebu podvádět, mohl by se udiveně zeptat mnohý sportovní fanoušek. Na jejich zápolení jsme si zvykli nahlížet jako na obdivuhodný triumf vůle a odolnosti a dopingové případy nám tak trochu kazí iluzi, kterou jsme si vytvořili my sami. Iluzi o lidech s tělesným postižením, kteří se navzdory svému handicapu snaží o plnohodnotný život včetně férového vrcholového sportu. Takoví lidé že mají být stejnými podvodníky jako zakázanými látky nadopovaní sportovní supermani z posledních let? To přece nedává smysl...
Dává. Paralympiáda se postupem času vypracovala z jakési „charitativní akce“, pro kterou měl každý maximálně shovívavé pochopení, ve špičkovou sportovní událost svého druhu. Se všemi pozitivy a negativy, které k tomu patří.
Doping ve sportu je samozřejmě nepřijatelná věc za všech okolností, ale v těchto souvislostech je dobrým signálem. Z paralympiků se tak snímá gloriola světců, kteří stojí mimo realitu. Přibližují se tak „normálnímu“ zbytku společnosti. A možná právě o tento obyčejný kontakt stojí lidé s tělesným postižením víc než o obdivné, ale přece jen z uctivé dálky vrhané pohledy. Jsou to lidé jako my. Se všemi klady a se všemi slabostmi.
Když je doping dobrý
Na právě probíhající paralympiádě v Pekingu už dopingoví komisaři zaznamenali několik pozitivních testů.
