Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Když padla Zeď, země se třásla

Kultura

  7:00
PRAHA - Skvělý zvuk, velkolepou show a 30 let staré písně. Publikum na dvou pražských koncertech Rogera Waterse dostalo přesně to, co chtělo.

Roger Waters v pražské O2 areně foto: ČTK

Dvojalbum The Wall z roku 1979 je takřka výhradním dílem baskytaristy a zpěváka Rogera Waterse; to je důvod, proč po rozchodu kapely Pink Floyd připadlo právo na provozování tohoto multimediálního spektáklu právě jemu. Autobiograficky v něm také vylíčil své pocity ze ztráty otce, hořké vzpomínky na školní období, opičí lásku své matky, nevyvedené manželství i osamělost rockové hvězdy.

Nejnovější provedení posunulo The Wall blíž k politice. Větší část Watersovy tvorby sice prostupují komentáře k politické situaci, ale v současné době jako by na ně autor kladl stále větší důraz. Tam, kde ve zfilmované podobě tohoto alba bombardovací letadla zasypávají země bílými kříži, se dnes ve videoprojekcích vedle křesťanského symbolu snáší i židovské hvězdy, srp s kladivem, půlměsíce, ale i znaky globalizace - loga společností Shell a Mercedes. S ovzduším českého znechucení politikou zase zarezonoval moment, kdy se během skladby Mother při projekci na obří zeď objevila odpověď na zpěvákovu otázku, zda může důvěřovat vládě: Ani z prdele, stálo česky velkými rudými písmeny na bílé stěně.

Roger Waters v pražské O2 areně

Navzdory následné bouřlivé diskusi na internetu nad vhodností těchto politických aktualizací ve více než 30 let starém díle tahle shoda okolností vyvolala v pražské O2areně pochopitelně nadšenou reakci. Ale tu si ostatně vysloužila skoro celá show.

Ačkoliv Praha byla svědkem koncertního provedení The Wall již několikrát (ať již se do realizace tohoto hudebně, ale především finančně velmi náročného projektu pustil hudebník Filip Benešovský se svými přáteli, který Zeď ve stejné sportovní hale stavěl a zase boural loni, nebo o rok dřív revivalová kapela The Australian Pink Floyd), teprve nyní se fanoušci hudby této britské kapely dočkali provedení v podání autora.

Roger Waters v pražské O2 areně

S dvaatřicetiletým odstupem od premiéry a se znalostí kultovního filmu Alana Parkera bylo očekávání pochopitelně obrovské - složení publika, které tvořili jak pamětníci slavné éry Pink Floyd v 70. letech, tak jejich děti, které se rodily v době, kdy už tato kapela vystupovala jen sporadicky a navíc bez Rogera Waterse, krásně ukazovalo, že na tento koncert většina diváků čekala celý život. Ale co vlastně chtít od 30 let staré show?

Skupina Pink Floyd se vždycky vyznačovala několika atributy -perfektním zvukem, skvělými instrumentálními výkony a v neposlední řadě oslňující show; a právě na The Wall všechny tyto tři aspekty dotáhla k dokonalosti. A této perfekcionalistické pověsti dostál během pražských koncertů i Roger Waters. Kvadrofonní zvuková aparatura, neodmyslitelně spjatá s touto kapelou, nabídla zvuk, jaký už v O2areně dlouho nebyl k slyšení. A těžko taky očekávat, že by se Roger Waters neobklopil špičkovými muzikanty, kteří bez potíží do poslední noty odehrají to, co zpěvákovi bývali spoluhráči.

Koncerty skupiny Pink Floyd nikdy nestály na improvizacích - posluchači vždy dostali maximálně věrné koncertní provedení studiových desek; stejně tak tentokrát. Určité obavy mohly před koncertem panovat jen v otázce Watersova zpěvu.

Roger Waters v pražské O2 areně

I když tento geniální skladatel nikdy nepatřil k velkým hlasům rockové scény, řada jeho písní rozhodně je interpretačně dost obtížná. Na pražských koncertech však předvedl výtečný pěvecký projev -pokud však některé náročnější pasáže nezazněly z playbacku, jehož používáním se Waters nijak zvlášť netají. Ale ať již si vypomáhal technickými prostředky, nebo ne, publikum dostalo perfektní výkon; a o to se Pink Floyd vždy snažili v první řadě.

Největší péče se samozřejmě dostalo vizuální podobě koncertu -na obří stěnu se promítala politická hesla a videoprojekce skoro v 3D kvalitě, která nabízela mimořádný divácký zážitek, umocněný navíc v samotném závěru chvěním podlahy při pádu zdi, silně připomínajícím zemětřesení. Samozřejmě lze diskutovat o použití nafukovacích loutek, které mnozí diváci mohli vnímat v kontextu použitých moderních technologií jako drobný anachronismus. Ale ty zkrátka k The Wall neodmyslitelně patří, stejně jako animované záběry Geralda Scarfeho.

Nedovedu si představit, že by fanoušci Pink Floyd dokázali Watersovi absenci těchto poznávacích znamení projektu The Wall odpustit - i když mohou působit lehce přežitým dojmem. Mnohem podstatnější však je, že se ani po třech desetiletích nepřežila základní myšlenka Watersova díla The Wall - téma odcizení, samoty, frustrace, které je paradoxně v dnešní době mezilidské propojenosti v podobě sociálních sítí, internetu či mobilních telefonů stále aktuálnější. O nadčasové hudbě Rogera Waterse ani nemluvě!


Autor:

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...