Monika, hlavní ženská postava románu Bruno, si jede takhle ve svém silném voze z Mnichova do Prahy. Měla tam úspěšnou výstavu a navíc domluvila další úžasnou zakázku, protože každý, kdo její obrazy vidí, chce je hned mít. Britové šílí z jejích ručně malovaných kravat, slovenský podnikatel Maroš touží mít od ní vymalovaný celý klub, ale len super!
O knizeXindl X a Monika Šimkovičová: Bruno |
V tom zazvoní mobil a jakýsi hlas jí oznámí, že její manžel, podnikatel Martin, zemřel na infarkt. Monika dojede zničeně domů, druhý den jí její kamarád, neurochirurg Petr, najde cystu v hlavě. Třetí den se Monice přihlásí milenka jejího muže, jmenuje se Novela. Je toho na Moniku najednou nějak moc. A to není všechno!
Ta cysta v Moničině mozku není jen tak "obyčejná" cysta, nýbrž je to cysta mluvící a jmenuje se Bruno. Dokonce je to druh cysty nesmírně užvaněné, neboť se rozkecá na celých dvě stě padesát stránek. Mluví česky, což je zajímavé, neboť Monika mluví slovensky, neb je Slovenka. Vzhledem k tomu, že román je celý odvyprávěn cystou ve druhé osobě, jde o zvláštní rozpor, ve kterém není jednoduché se vyznat. Ale to bychom cystě prominuli, ostatně co my víme, jakým jazykem mluví cysty.
Monika se pak nějak vyrovnává se smrtí muže i s tou Novelou, dokonce se s ní skamarádí, což vůbec není jednoduché, protože Novelu chodí pravidelně mlátit nějací vymáhači dluhů, a navíc je zkažená, protože chodí do klubu na orgie, což se Monice zprvu nelíbí. Musí dokonce od Novely poslouchat řeči, že do toho klubu chodil rád i její nevěrný manžel, který se k Monice přitom nijak zvláště neměl. Sexuální věci probírá cysta Bruno vůbec rád, ale takovým způsobem, jak se o nich asi píše v těch emancipovaných ženských časopisech. Moc vzrušující to tedy není.
Monika má naštěstí jiný kořen, je to umělkyně, kdysi z ničeho nic začala pomalovávat hrnečky a kelímky a Martinovy kravaty a za chvíli už byla slavná a praly se o ni galerie po celé Evropě. Ale jak cysta Bruno v hlavě roste, začíná se Moničino chování měnit a už to není vyrovnaná umělkyně, ale začíná to být pěkně zlá baba, které se rovněž zalíbilo ve skupinovém sexu, chatování a jiných svůdně zvrhlých věcech. Už je horší než ta Novela, která o ní – všichni jsou strašně tvůrčí – začala psát – novelu. Naplánuje si totiž sebevraždu, takže carpe diem a Bruno může přitvrdit v sexu a hysterii. Čtení se stává nesnesitelným, nikoli snad tím, že by líčení bylo drastické a kruté, ale tím, jak je to s prominutím... "nabuzeně" protivné.
Tento román, budeme-li tomu říkat román, je spíš cosi jako "projekt" nakalkulovaný z atrakcí, efektů a dráždidel. Je to špatný dusavý pop, kde prázdnota je přifouknuta pilulemi machrovství a snobismu.
