Provokace ve filmu je čím dál obtížnější disciplína – těžko ještě najít něco, co by mohlo publikum opravdu šokovat. Gaspar Noé nicméně patří k těm tvůrcům, kteří to nepřestávají zkoušet. Ve snímku Love dostává divák pořádně naloženo – nejen sexuálně explicitními výjevy, ale také sladkobolnými existenciálními meditacemi na téma záhad lásky a zamilovanosti.
Z filmu Love, režie Gaspar Noé.
Melodramatický děj filmu Love je situován do Paříže a točí se okolo mladého Američana – aspirujícího filmového tvůrce Murphyho, který se snaží vyrovnat s komplikovaným a již bývalým vztahem s dívkou jménem Electra. Charismatickou a nevyzpytatelnou umělkyni Electru nahradila v Murphyho životě mladičká, jednoduchá Omi.
3D technologie pro silné povahy
Omi kdysi Murphy s Electrou přizvali ke společnému sexu a Murphymu se posléze podařilo přivést ji do jiného stavu. To Electru pochopitelně poněkud ranilo a byl to jeden z důvodů jejího rozchodu s Murphym, závislosti na drogách a patrně i neblahého konce.
Murphy se snaží dopátrat Electřina osudu, zároveň se ve vzpomínkách vrací k bouřlivému a intenzivnímu vztahu, který spolu prožívali. Vzpomínky jsou ne obyčejně živé a zejména v oblasti sexu barvité. Divák nezůstane ušetřen opravdu ničeho a 3D technologie je využita k minimálně jednomu zážitku pro silné povahy.
Murphy konfrontuje svou osudovou lásku k Electře s neláskou k Omi, která mu zůstala na krku, a zároveň v sobě nachází nový druh lásky – totiž lásku k malému synkovi. To je jediné, co mu nakonec zůstává v nehostinném světě... Gaspar Noé se prostřednictvím Murphyho vyznává z obdivu ke Stanleymu Kubrickovi a jeho slavnému snímku 2001: Vesmírná odysea. Murphy (a stejně tak Gaspar Noé) je také přesvědčen, že skutečně pravdivý film musí být stvořen z lidských tělesných šťáv.
Takto nazírány mohou být hardcorové sexuální scény ve filmu Love skutečně čímsi podobným jako poetický tanec kosmických objektů u Kubricka: mimo jiné také mají podobný potenciál nudit, pokud není divák úplně napojen na režisérovu vlnu. Gaspar Noé razí tezi, že autentická, smyslná erotika není v dnešních filmech k vidění, a snímkem Love to chce napravit.
Zobrazuje tedy bez zábran fyzickou stránku lásky jako přirozenou a zásadní věc ve vztahu dvou (a více) lidí. Ukazuje živočišnost i něhu sexuálního aktu, zachycuje energii vzájemného vzrušení, vyjadřuje obdiv vůči posvátné hře pohlaví. Jeho snaha předvést opravdu vše, do detailů a v úplnosti, je až obsesivní – a také poněkud kontraproduktivní.
Banální historka o sentimentálním nekňubovi
Noé ve svém nadšení pomíjí skutečnost, že diváci jsou obdařeni jednak fantazií, jednak většinou i vlastními zkušenostmi a že možná není potřeba je neustále voyeursky zavlékat do nekonečných a posléze už únavných explicitních výjevů.
LOVEFrancie 2015 Režie a scénář: Gaspar Noé Kamera: Benoît Debie Hrají: Aomi Muyocková, Klara Kristinová, Juan Saavedra, Karl Glusman, Vincent Maraval Premiéra 17. 9. |
Nemluvě o tom, že řada diváků může mít prostě přirozený ostych vůči cizí intimitě, což není totéž co prudérnost, a že by se milerádi spokojili s náznakem a zkratkou.
Ještě významnější vadou na kráse snímku Love je však celková banálnost jeho sdělení. Láska přichází a odchází, zamilovanost je mocná, leč rychle pomíjivá droga, hodnotu toho, co jsme měli, si uvědomíme, až když to ztratíme, život je těžký... Je někdo, kdo to ještě neví? Bez pornografických scén by film Love byl jen sentimentální historkou o jednom bolestínském nekňubovi. S nimi alespoň víme, že je to nekňuba s výstavní erekcí.
