Grilované maso zabalené do pity a vystlané salátem, rajčaty, česnekem a dresinky přinesli turečtí přistěhovalci v 70. letech minulého století do Berlína. Teď se prodává po celém Německu od Baltského moře až po bavorské Alpy. Nový trend zaznamenala agentura AP.
Studenti a noční tvorové si ho vychutnávají stejně jako zedníci, děti a zahraniční baťůžkáři s omezeným rozpočtem. "Předpokládáme, že döner kebab je nyní nejoblíbenějším rychlým občerstvením Němců," řekl Yunus Ulusoy, expert z essenského střediska tureckých studií.
Tajemství úspěšného příběhu döneru nespočívá jen v jeho uspokojující grilované chuti, ale také ve velkých porcích a dostupnosti, domnívá se Ulusoy. Normální döner v pitě stojí jen mezi 2,50 a pěti eury (zhruba 60 až 130 korun).
Turecké sendviče s telecím nebo kuřecím masem jsou už oblíbenější než pizza, hamburgery, hranolky a dokonce i než klasické německé klobásky, vyplynulo v roce 2008 z průzkumu pro německou mutaci magazínu Men's Health.
"Vlastně už nemůžeme hovořit o tureckém jídlu, protože Němcům chutná ještě víc než Turkům," tvrdí Ulusoy, který šíření kulinářského fenoménu podrobně zkoumal.
Zhruba 15 tisíc prodejních míst kebabu v Německu prodá každý den 400 tun masa, uvedlo Sdružení výrobců tureckého döneru v Evropě (ATDID). Každoročně se v Německu pochoutky prodá za 2,5 miliardy eur a na její výrobě a zpracování se podílí zhruba 60 tisíc lidí.
Döner kebabSlovo döner pochází z tureckého dönnmek, nebo-li otáčet. Označení poukazuje na to, že se maso hodiny griluje na otáčivém rožni a odřezávají se tenké plátky křehkého a dohněda propečeného masa. |
V Německu žije 2,7 milionu lidí tureckého původu. Odhadem 500.000 jich má německé občanství. Jestliže se jejich kulinářská specialita zpočátku prodávala hlavně v Berlíně, během 90. let se rozšířila po celém Německu. Zasloužila se o to druhá generace imigrantů, kteří zakládali své vlastní rodinné "dönerie".
Jako houby po dešti se vyrojili také dodavatelé masa na rožni, a to o velikosti od deseti do 80 kilogramů. V posledních 40 letech prodejci döner kebabu zjemnili chuť a přizpůsobili ji německému gustu. Zákazníci si mohou vybrat mezi česnekovým, jogurtovým a bylinným dresinkem.
"V Turecku se tato lahůdka podává bez dresinku, ale Němci prostě nedokážou sníst jakékoli maso bez omáčky," vysvětlil Ulusoy. V Německu bývá maso také mnohem kořeněnější než v zemi původu.
Recepty na vhodné koření se liší a bývají předmětem dobře střeženého tajemství. Maso se často marinuje v jogurtu a dochucuje pepřem, kmínem a novým kořením. Arabské podniky, které prodávají svou variantu kebabu zvanou šavarma, někdy přidávají skořici, koriandr a šťávu z granátového jablka.
Maso na kebab musí být nakrájené na velmi tenké plátky - na rozdíl od gyrosu, jak se správně nazývá řecká varianta z vepřového masa obsahující také oregano. "Když ho krouháte, musíte mít pro maso opravdový cit," upozorňuje Ismet Donmez, jenž 24 hodin denně provozuje Grill- und Schlemmerbuffet na rušném berlínském náměstí Rosenthaler Platz. "Umění je nakrájet maso natenko, ale netlačit nožem proti rožni, protože jinak vyteče všechen tuk a maso je vysušené," prozrazuje muž, který do Německa přišel před 20 lety.
Trvá na tom, aby jeho zaměstnanci maso krájeli ručně, dlouhými noži se zaoblenými špičkami. O elektrických nožích valné mínění nemá. "My nadále všechno děláme manuálně, tak je to nejlepší," trvá Donmez na svém. Dlouhá fronta zákazníků před jeho podnikem jako by mu dávala za pravdu.
