První přijde jednoduchá emoce, naštvanost na nesmyslné a hloupé blokování internetu. Potom pocit uživatelského nekomfortu, když zkoušíte, jaké jiné služby se dají po užít. A nakonec se možná zamyslíte, jak moc jsme na digitálních nástrojích dnes už závislí.
Podobné pocity zažily i tisíce lidí v Česku, když tento týden služby světové internetové jedničky na dvě hodiny prostě nefungovaly. Pravděpodobně šlo o technickou chybu, takže první pocit zloby nad cenzurou se samozřejmě nedostavil. Přesto by bylo dobře, aby si zvláště voliči těch politiků, kteří se zasazují o bližší spolupráci s Čínou a čínskými firmami, uvědomili, zda chtějí dát svůj hlas někomu, kdo fakticky souhlasí s ohavností, jako je omezování internetu rozhodnutím strany a vlády. Navíc s naší vlastní historickou zkušeností.
Největší drama se odehrálo na sociálních sítích
Převládl tak především pocit diskomfortu. Prostě jsme si místo Googlu museli otevřít třeba Seznam, místo Uberu zavolat Liftago nebo Taxify či si na chvilku odepřít videa na YouTube. Zajímavé na tom bezpochyby je sledovat, kolik služeb a webů závisí na jediné firmě. Evropská komise například ráda mluví o platformách, přemýšlí, jak je pořádně zregulovat; nyní se hezky ukázalo, kam všude chtějí eurokraté strkat prsty.
Úterní výpadek služeb Google v Česku zřejmě způsobila lidská chyba |
Nicméně slabé dvě hodinky nejsou na opravu jinak bezchybných služeb nic hrozného a jednoduše se dá říct, že se vůbec nic strašného nestalo. Největší drama se odehrávalo na sociálních sítích Facebook a Twitter, kde se do své bubliny tak rádi uzavíráme i my novináři a tamní náladu pak zveličujeme.
S tím souvisí i třetí z „čínských“ zážitků. Otázka, jestli jsme skutečně tolik závislí na digitálním světě. Psycholog Manfred Spitzer v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny o pár stránek dál dokonce tvrdí, že internet přináší společenský úpadek.
Laskavý čtenář ať si prosím sám zodpoví, jestli se mu v úterý večer zhroutil svět. Technologičtí redaktoři těchto novin mohou pana profesora uklidnit – jeden byl v divadle, další na večeři, jiný se věnoval koupání malého syna a digitální apokalypsy jsme si v reálném životě vůbec nevšimli.
