Ta naše letěla letadlem společnosti American Airlines do Chicaga a pak ještě asi dvě hodiny jízdy autem na západ do malého města Sterling, které je mostem spojené s městečkem Rock Falls, kde jsme byli ubytováni.
Let do Chicaga byl s úsměvem, seděl jsem u únikového východu, kde je dost místa na nohy.
Cesta proběhla až na přistání ve větru pohodově. Po letu jsme ještě museli nakoupit. Ve střední škole jsme totiž měli druhý den ráno vařit.. Rozhodl jsem se, že se studenty udělám candáta s holandskou omáčkou a brambůrkami a k tomu ještě salát s kozím sýrem a malinami. Ale zjistil jsem, že nemají ryby čerstvé, a mražený byl jen losos.
Neřídil jsem se tedy heslem, když nemám, tak nedám, a změnil jsem rovnou celé jídlo. Zvolil jsem šunku s křenovou omáčkou a brambůrkami. Za tři igelitky jsem zaplatil 55 dolarů. Místní obchoďák vypadal asi jako Kaufland u nás. Jen u nás je širší nabídka a řekl bych i větší čistota. A taky je v Česku výrazně levněji.
Balené maso jako v Kauflandu.
Co mě skutečně pobavilo, to byl jakýsi kolotoč na tašky u pokladny, kde vám pokladní nákup hned třídí. Ještě jsem vyzkoušel hotelovou prádelnu a šel spát. Ráno hurá do školy.
Ve ní na nás čekalo několik "vařících stanovišť" a studenti ve věku 16 – 18 let. Vyšla na mě partička tří kluků a jedné slečny. Nejprve jsem jim dostatečně vysvětlil, kde je naše republika a co se u nás vaří a jí. Potom jsem se řídil heslem "rozděl a panuj". Každému jsem dal práci a vše jen kontroloval. Prostě dejte mi sto učňů a já vám uvařím, co budete chtít. Bylo vidět, jak je to strašně baví. Měli obrovskou radost z práce samotné, o výsledku ani nemluvím.
Náš team připravoval salát a křenovku.
Můj systém práce mi na okamžik naboural náš průvodce Matt, který v mém koutku chtěl připravovat pekanový dort z Kentucky, odkud pochází. Nikdy nevařil a líbil se mu můj systém práce. Takže mě okradl rovnou o tři pomocníky a běhal kolem nich s iPhoenem v ruce a rozdával úkoly.
Matt připravuje koláč s iPhone kuchař pro 21.století.
Každopádně bylo krásné, jak vaří osm lidí, každý z jiného koutu světa, a s nimi mladí studenti. Nakonec jsme si všichni pochutnali. Nejvíc jsem žasl, když kolegyně Anna z Columbie připravovala rybu v banánovém listu s kokosovým mlékem a rajčaty. Někteří studenti na ni koukali, jak kdyby rybu viděli prvně. Vážně mě překvapilo, kolik studentů nikdy nejedlo ryby. Skutečně nikdy.
Anna se svým týmem připravila luxusní rybu.
Po příjemném dopoledni jsme vyrazili poznávat místní zemědělství. Navštívili jsme postupně prasečí, ovčí a býčí farmu. Všechny měly jedno společné, byly rodinné. Vždy to byla čtvrtá až šestá generace farmářů. Je nevídané, že ani v jedné z nich nemají zaměstnance.
Naše parta v podvečer na býčí farmě.
Třeba na 1 200 prasátek pouze dva lidé a všude absolutní čistota. A není to o penězích. Podle informací si nikdo z místních farmářů nežije na vysoké noze, ale je to o tom, že farmáři na farmě přímo žijí a bydlí a nechtějí žít v nepořádku.
Krásní malí čuníci.
Vzhledem k obrovské rozloze obdělávaných polí je zde vše větší. Traktory, kombajny, sýpky a já nevím, co ještě. Na jednu sýpku jsem vylezl, abych vyfotil okolí a výsledek.
Kukuřice všude kolem.
Všude, kam jsem dohlédl, byla jen kukuřice. Následující den jsme měli ještě dvě schůzky s farmáři a pak už jsme vyrazili na další zastávku. Tou má být město Des Moines, což je hlavní město státu Iowa. O tom až příště, ale ještě jsem se s vámi chtěl podělit o jeden zážitek z cesty do Des Moines.
Jeli jsme po dálnici I80, což je druhá nejdelší transkontinentální dálnice v USA vedoucí z New Jersey do San Francisca. Je dlouhá 4 666 Km a na exitu 286 je největší odpočívadlo pro tiráky na světě. Jmenuje se Iowa 80 Truckstop. Matt se nás ptal, jestli nám to nepřijde strašidelný, ale kamioňáci jsou lidé jako my. Byl to skvělý zážitek. Dali jsme si večeři. Za 14 dolarů bufet s neuvěřitelnou nabídkou jídla. Prostě vše: saláty, dezerty, ryby, drůbež, vepřová žebírka, sekaná, pečené brambory, asi šest druhů zeleniny. O tom se kamioňákům v Čechách může jen zdát. Navíc obsluha příjemná, milá, rychlá. Prostě zase jiná gastronomie, ale v perfektním podání.
Vyrazili jsme na střední školu.
Truckstop tam stojí od roku 1964 a denně obslouží až 5 000 hostů, kteří mohou navštívit místní restauraci nebo fastfood, obchoďák a pochopitelně všechny služby spojené s cestováním a osobní hygienou včetně veřejné prádelny. Prostě příjemná služba pro všechny, nejen pro řidiče tiráků.
