17. února 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

První osvojitel v registrovaném páru: Kluka jsme zvolili i na doporučení psychologů

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Petr Laně (vpravo) s partnerem Janem Rousem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Laně (vpravo) s partnerem Janem Rousem. | foto: soukromý archiv: Petr Laně
PRAHA Za adopce dětí homosexuálními partnery, kteří jsou v registrovaném partnerství, začal Petr Laně bojovat už v roce 2014. Po třech letech snažení se dočkal úspěchu i v osobním životě. S partnerem Janem Rousem si osvojí dítě. Proč se rozhodli pro adopci chlapce? „I psychologům sedne k mužům více kluk,“ říká Laně v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: S vaším partnerem se stanete, jak informovala MF Dnes, v Česku prvními osvojiteli dítěte v registrovaném partnerství. Jaký z toho máte pocit?
Máme samozřejmě obrovskou radost, že jsme úspěšně prošli přípravou a testy, z čehož jsme měli obavu. Slyšeli jsme, že je to těžké a moc jsme si nevěřili, prostě klasická reakce. A jsme moc rádi, že jdou věci po rozhodnutí Ústavního soudu (v červnu svým rozhodnutím otevřel lidem žijícím v registrovaném partnerství cestu k individuálnímu osvojení dítětepozn. red.) tak rychle. Od loňského června, kdy soud rozhodl, vše běží.

Lidovky.cz: Dostává se vám podpory při tak zdlouhavém a náročném procesu?
Máme podporu z mnoha stran, ať již od rodiny, tak od kamarádů i sousedů a kolegů v práci. Stejně tak i od OSPODU (sociálky – pozn. red.) a NATAMy (Institutu rodinné péče – pozn. red.), kde jsme přípravu absolvovali pod vedením Petry Winnette a jejích kolegů. Byla to skvělá zkušenost a doporučoval bych ji všem nastávajícím rodičům. Celý tým byl velmi milý a profesionální, vůbec nedělal rozdíly v tom, kdo má jakou sexuální orientaci, protože coby zkušení odborníci vědí, že o tom to není.

Lidovky.cz: Narazili jste s partnerem i na nějaké překážky?
Podporu jsme měli i od obvodní lékařky, která nám musela vypsat doporučení. V přípravě nás bylo zhruba dvanáct, dva gay páry a ostatní heterosexuální páry. Na druhou stranu nás mrzí, že se stále najde hodně až extrémních odpůrců, jak dokazují třeba diskuze na netu. Každopádně jediné, co chceme, je dát opuštěnému dítěti naději na lepší život. Sexuální orientace nevypovídá nic o tom, jací jsme rodiče, ani nic o našem charakteru. Už od začátku našeho vztahu jsme s Honzou chtěli děti a cítili jsme, že pro to musíme něco udělat, že jen tak nemůžeme sedět v koutě. A když padlo rozhodnutí Ústavního soudu, věci nabraly spád. Každopádně jsme také vystrašení, asi jako každý prvorodič. To je asi normální. Moc se těšíme, máme ale i obavy.

Petr Laně s partnerem Janem Rousem.
Petr Laně (vpravo) s partnerem Janem Rousem.

Lidovky.cz: I na doporučení psychologů jste si vybrali chlapce. Proč?
Chlapečka tak nějak chceme víc. Ani nevíme proč. Možná proto, že moje sestra Eva má ročního Adama a my se o něj občas staráme, tak nám nějak přirostl k srdci. A jsme hodně sportovní, tak ho chceme učit hrát fotbal, hokej, lyžovat... I psycholog Václav Mertin se v jednom rozhovoru vyjádřil tak, že ačkoli neví proč, k mužům mu nějak víc sedí kluci a k ženám zase holky. Navíc hodně neradi nakupujeme, takže kdyby byla holčička velká parádnice, u nás by moc parádění zajištěno neměla.

Lidovky.cz: Jak se připravujete na roli rodiče? Co už máte přichystané?
Je nám 40 let, máme připravený byt i dětský pokoj, a tak nějak tušíme, že je čas. Čekáme na miminko, jako ostatní páry, které chtějí být náhradními rodiči. Je to všude stejné. Dítě potřebuje mít zázemí, lásku a pocit bezpečí, to je celé. Sexuální orientaci rodičů vůbec neřeší.

Lidovky.cz: Nic jste neponechali náhodě.
Pokojíček máme, zbývá jen doladit pár detailů. Naše rodičovství je plánované od roku 2014, kdy jsme podali žádost, a už x let před tím jsme se na to připravovali.

Novela zákona o registrovaném partnerství

  • Ústavní soud v loňském červnu otevřel lidem žijícím v registrovaném partnerství cestu k individuálnímu osvojení dítěte. Svobodní gayové a lesby si dosud teoreticky dítě jako jednotlivci osvojit mohli, po uzavření registrovaného partnerství už to nešlo.
  • Ve stejnopohlavních rodinách vyrůstalo v roce 2011 okolo tisíce dětí.
  • Nález soudu se ale přímo nevztahuje ke společnému osvojení. Nedopadá ani na situace, kdy registrovaný partner chce osvojit partnerovo dítě.
  • Novela zákona o registrovaném partnerství by měla umožnit přiosvojení dítěte partnera či partnerky v rámci registrovaného partnerství v případech, kdy má dítě právně pouze jednoho rodiče (pouze jeden rodič je uveden v rodném listu dítěte) nebo kdy druhý rodič o dítě nepečuje a dá souhlas s osvojením dítěte partnera.

Lidovky.cz: A úředně už je vše potvrzené?
Po návratu z Vietnamu musíme ještě na závěrečný pohovor na magistrát, na OSPOD, a pak už budeme čekat na telefonu. Věci postupně připravujeme, pomáhá mi hodně sestra Eva, sepsala mi seznamy věcí a podobně. Je toho dost, ale je to krása. Je to pro nás nová role, na kterou se s partnerem i širší rodinou moc těšíme.

Lidovky.cz: Co pro vás bylo v přípravné fázi nejnáročnější? Je to boj proti předsudkům?
Smutné je, že to musíme, a nejen my, takto medializovat, a dokazovat, že můžeme být dobrými rodiči, abychom na problémy s rodičovstvím gayů a leseb upozornili. Co funguje, jsou totiž lidské příběhy. Veřejnost je dle výzkumu CVVM z června 2016 pro (podle něj by tři pětiny oslovených přiznaly homosexuálním mužům a ženám právo adoptovat děti partnera či partnerky – pozn.red.), jen poslanci se zasekli. Přisvojení v rámci registrovaného partnerství by mělo už konečně projít, protože to řeší situaci dětí již vyrůstajících v LGBT (zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby - pozn. red.) rodinách. Ústavní soud povolil individuální adopce dětí z ústavní péče pro gaye a lesby v rodičovské péči, tak nerozumíme tomu, v čem je s novelou problém. Ty děti v rodinách existují a potřebují mít právní jistoty.

Lidovky.cz: Adoptovat dítě může ale jen jeden z vás...
To je paradox. I když jsem já žadatel o individuální adopci, můj partner musel vším projít se mnou. Rodič budu jen já, on bude nikdo. To by právě vyřešilo přisvojení. Žije se mnou v jedné domácnosti, bude o dítě pečovat stejně jako já, ale rodičem nebude, což je paradox. Cítíme určitě velkou odpovědnost a víme, že budeme pod drobnohledem, což nebude jednoduché, ale bereme to optimisticky. Jsme rádi, že se našemu právníkovi Petru Kallovi podařilo prolomit ledy. A nejen my, ale i ostatní zástupci LGBT komunity mohou žádat o adopci, to jemu patří obrovský dík. Jsme blízko ke splněnému snu, u kterého jsme popravdě vůbec netušili, jak dlouho bude vše trvat.

Lidovky.cz:Už jste prošli přípravným kurzem, psychologickými testy a dalšími náležitostmi. Co všechno tento proces obnáší?
Co se týče testů, prvně jsme museli aktualizovat žádost na úřadu, protože byla z března 2014. Pak přišly do bytu sociální pracovnice, udělaly s námi vstupní pohovor a podívaly se, jak bydlíme. A pak jsme absolvovali povinnou 48hodinovou přípravu v NATAMA, také intenzivní týdenní kurz. Nejhorší asi byly pohovory s psychology ohledně dětství. Museli jsme si vybavit věci a komentovat je. To byla taková sonda do nitra, ale určitě to bylo přínosné.

Lidovky.cz: Jak náročné jsou pak samotné psychologické testy?
Psychotesty spočívají v pohovoru, a pak v zodpovězení několika stovek jednoduchých otázek. Také jsou tam nějaká cvičení na barvy a tak dále. Důležité je podle mě zjistit, jaké měl žadatel dětství, protože v něm se vše utváří, ovlivňuje další život a osobnost jako celek. Nebylo to nepříjemné. Osobně to považuji za zajímavé, rád poznávám nové věci a lidi.

Lidovky.cz: Rodičem před úřady budete jen vy. Jak jste se dobrali k tomuto rozhodnutí?
Žadatel jsem byl já, takže já budu a musím být rodičem. Tak jsme se i na začátku domluvili s partnerem. Rozhodovali jsme se i z důvodu mé možné částečné práce z domova, partner tu možnost nemá. Moje práce je víc flexibilní.

Lidovky.cz: Jak, pakliže vůbec, budete vysvětlovat vašemu dítěti, že má dva tatínky?
Dva tatínci. Ano, je velmi důležité o všem mluvit. Jak s dítětem, tak třeba i s učiteli ve školce a škole, kroužcích a podobně. Vysvětlit jim rodinnou situaci a říct, ať se ozvou, když se vyskytne sebemenší problém. Prostě řešit věci hned. Někoho vychovává maminka a tatínek, někoho jen maminka, jindy třeba maminka a babička. A on bude mít zas dva tatínky, kteří ho budou mít moc rádi. Rodiny se liší.

Lidovky.cz: Zdá se, že jste na příchod nového člena rodiny připraveni. Těžko soudit, zda to lze říci také o české společnosti v souvislosti s přijetím homosexuálních párů jako rodičů. Jaké byly reakce zvenčí na vaše oznámení o adopci?
Negace bylo dost, hlavně v diskuzích na internetu. Ti lidé nás vůbec neznají a jen uráží. Diskuze už ale roky nečtu, je to ztráta času. Jinak od okolí to byla samá pozitiva. Znají nás a vědí, že jsme úplně normální pár jako kterýkoliv jiný. Stereotypy typu, že dítě bude šikanováno, nejsou na místě. Dítě může být šikanováno za cokoliv, za to, že je tlusté, brýlaté nebo zrzavé. A tyto děti také chodí do školy a musí se s tím spolu s rodiči a vyučujícími umět vypořádat. To samé vidím u dvou tatínků. Nebo snad zakážeme tlustým dětem chodit do školy a jejich rodiče budeme perzekuovat za to, že mají tlusté děti? Situaci je třeba vysvětlit, říct, jak se věci mají. Ať nevznikají nějaká nedorozumění, a pokud ano, tak zakročit. Nebát se prostě ozvat, slušně a věcně. Tak to je.

Lidovky.cz: V úterý bude učiněn poslední pokus dostat k současné vládě návrh novely o přiosvojení v registrovaných partnerstvích. Kdyby byl neúspěšný, před nedávnem jste naznačil, že by to znamenalo konec vašich snah a aktivit v rámci LGBT témat. Cítíte skepsi?
Pokud v úterý neprojde vládní návrh, ačkoli v říjnu 2016 ho vláda schválila jako pevný bod do prvního čtení, tak už nemá cenu aktivitu na tomto poli dále vyvíjet, protože by se novela nestihla do konce volebního období sněmovny schválit. Už jsme se poslední čtyři roky pokoušeli o zařazení vícekrát. Vždy bez výsledku. Ale po rozhodnutí Ústavního soudu vidíme naději. Vždyť se jedná o osudy více jak tisíce dětí, které už v těch rodinách (tvořené homosexuálním párem – pozn. red.) reálně vyrůstají. Adopce dětí z ústavu ano, těch biologických už ne? V mnoha státech Evropy i světa přiosvojení platí a nepřineslo nic negativního. Naopak právně zabezpečilo děti a poskytlo jim větší bezpečí.



Šárka Kabátová

Autor

Šárka Kabátovásarka.kabatova@lidovky.czČlánky