Kněz odsouzen za velezradu

Poté následovala teologická studia. Jistou dobu pobýval také v jezuitské škole ve Francii. V roce 1935 byl vysvěcen na kněze a od roku 1937 působil jako kazatel v kostele sv. Ignáce v Praze. Současně pracoval jako redaktor katolicky orientovaného týdeníku. V roce 1941 byl pro své protinacistické postoje zatčen gestapem a až do konce války uvězněn. Prošel terezínskou Malou pevností a koncentračními tábory Mauthausen a Dachau. Po válce byl šéfredaktorem časopisu Katolík, a to až do jeho zákazu v roce 1948. Současně vedl pražské filozofické semináře pro mládež. V rámci přípravy monstrprocesu proti představitelům církevních řádů byl 14. března 1950 zatčen. Trestní orgány mu vytýkaly záporný postoj ke státnímu zřízení, který údajně šířil při kazatelské i redaktorské činnosti. Paradoxně to připomínalo odůvodnění, s kterým ho v roce 1941 zatýkali nacisté. Státní soud v Praze A. Kajpra odsoudil 5. dubna 1950 v procesu „Machalka a spol.“ za trestné činy velezrady a vyzvědačství ke dvanácti letům odnětí svobody, pokutě ve výši dvaceti tisíc korun, konfiskaci majetku a ztrátě čestných občanských práv na deset let. „Mohu se těžko dopracovat pocitu viny, poněvadž jsem jednal z pohnutek své víry. Neměl jsem ani v nejmenším úmyslu brzdit sociální vývoj, neboť jsem vždy po sociálním pokroku a sociální spravedlnosti toužil…“ napsal do vězeňského dotazníku. Během devíti let prošel jedněmi z nejtvrdších věznic na Mírově, ve Valdicích a v Leopoldově, kde dostal 13. září 1959 infarkt a po čtyřech dnech zemřel v tamější vězeňské nemocnici.