Přestože se čas od času objevují prognózy věštící zánik knih tak, jak je známe, mluví se o tom, že lidé raději sledují televizní seriály nebo chodí do multiplexů a kvalitní literatura zajímá stále méně čtenářů, knihy se stále prodávají a lidé nejenže čtou, ale v posledních letech stále více knihám i naslouchají. Doma, v iPodu, z počítače, hlavně ale při dlouhých jízdách autem. Hudební vydavatelství vycházejí této potřebě vstříc a nabídka je stále pestřejší.
Není to přitom nic nového, mluvené slovo vycházelo již před lety, ještě na černých vinylových deskách, ať již to byly pohádky, například Skupovy nahrávky Spejbla a Hurvínka, ale také poezie či záznamy divadelních představení, desky s recitací bývaly přikládány k básnickým monografiím vydávaným Klubem přátel poezie, vycházela i tematická alba. Máme tedy v tomto ohledu dlouhou a výtečnou tradici, zvláště když před mikrofony tehdy stávali ti nejlepší herci. Na tom se dodnes naštěstí nic nezměnilo, jak potvrzuje nejnovější várka alb, nabízející skutečně široké spektrum nahrávek.
Rozmarné léto Vladislava Vančury patří ke klasickým dílům české literatury, jistě je tomu tak i díky nezapomenutelnému filmu Jiřího Menzla. Excelovali v něm Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský nebo Jiří Menzel sám, a ti se v roce 1972 setkali i ve studiu Supraphonu, aby společně s Josefem Kemrem, Mílou Myslíkovou, Janou Preisovou a Miroslavem Masopustem natočili zvukovou verzi Vančurovy knihy.
Klasickým dílem je i Dostojevského Zločin a trest, příběh studenta Raskolnikova, který zavraždí starou lichvářku a posléze přijme svůj trest. Dostojevskij přitom ve svém románu řeší v širším plánu otázky víry i světa, zbaveného mravní autority. Nahrávka, již vydal Radioservis, trvá pět a půl hodiny a vznikla v roce 1981, v době ne nepodobné té, o níž psal sto dvacet let předtím ruský klasik. I tak se podařilo režisérovi Josefu Melčovi a hercům Eduardu Cupákovi, Václavu Postráneckému, Daně Medřické, Gabriele Vránové, Janu Přeučilovi, Kláře Jernekové a dalším natočit verzi, jež se svou silou originálu zcela vyrovná.
Skutečná síla je ovšem Pravdivý příběh Plastic People, který společně s Oldřichem Kaisrem čte jeho autor Ivan Martin Jirous. Ten jej napsal na přelomu let 1980 a 1981 a popsal v něm nejen historii kapely pronásledované komunisty, ale také život komunity, jež se kolem skupiny vytvořila. Jde o příběh, který ukazuje, jak bylo i v době temna možné žít relativně svobodně, bavit se a tvořit. Oldřich Kaiser je pro Jirousův text ideální volbou, nutno nicméně dodat, že sám autor je mu partnerem naprosto rovnocenným. Z podobného soudku je čtrnáctihodinový dokumentární sestřih Listopad 1989 (podobně jako u Jirousova Příběhu jde o formát mp3), přinášející všemožné autentické záznamy z onoho měsíce, včetně nahrávek z Národní třídy, demonstrací na Václavském náměstí, ze vzniku Občanského fóra, prvních projevů ve svobodném parlamentě, schůze komunistů, kterým dochází, že přišli o moc, volby prezidenta Václava Havla a spoustu dalších velice zajímavých a naprosto jedinečných dokumentů.
Hrabě Drákula, opět z produkce Radioservisu, nabízí na dvou CD klasický horor, roli krvežíznivého vládce noci zde ztvárnil nedávno zesnulý Vladimír Dlouhý, jehož hlas se pro chorobnou postavu hodil víc než ideálně. Mezi dalšími zde slyšíme například Ivana Trojana, Ladislava Freje či Zuzanu Kajnarovou. Hudbu složil Petr Kofroň.
Na veselejší notu hraje dokument Vinárna U Pavouka, přibližující „rozhlasovou“ nealkoholickou vinárnu, v níž svůj humor roztáčeli Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a Karel Velebný. Ostatně mystifikační přímé přenosy z tohoto podniku byly přímým předchůdcem mýtu kolem Járy Cimrmana. Pro příznivce svérázného génia je pak další album, zvuková kronika Divadlo Járy Cimrmana, v níž jeho protagonisté vzpomínají na jeho historii.
Skutečným skvostem je trojalbum Mistr a Markétka, rozhlasová dramatizace slavného románu Michaila Bulgakova, jak ji v roce 1987 natočil Jiří Horčička v úpravě Jana Vedrala s Milošem Kopeckým, Jiřím Ornestem, Sylvou Turbovou, Simonou Stašovou, Eduardem Cupákem, Iljou Prachařem a dalšími. V neskutečné fresce plné černého humoru i hluboké lásky zde ožívá nejen Moskva třicátých let se svou atmosférou všudypřítomného strachu a schizofrenie, ale také novozákonní příběh Ježíše Krista v podobenství o věčném boji dobra a zla.
O autorovi| JOSEF RAUVOLF, Autor je publicista a překladatel
