Když se principiálně postavil proti návratu Jiřího Čunka do vlády, vypadalo to jako silné gesto muže, který ve svém postavení a se svým majetkem nelpí na ministerském křesle za jakoukoli cenu. Dokonce se chvíli zdálo, že to Schwarzenberg se svou rezignací myslí vážně. Nakonec to však dopadlo jako vždy. Čunek a Schwarzenberg spolu zasedli na včerejším zasedání vlády.

K dosažení „kompromisu“ dopomohl trik, v jejichž vymýšlení jsou čeští politici mistry světa. Schwarzenberg najde auditorskou firmu, která bude ochotná orazítkovat všechny Čunkovy výpisy ze spořitelny a nakonec v červenci prohlásí, že žádné černé peníze v jeho majetku nenašla. Ne že tam nejsou, ale že je nenašla, což je samozřejmě obrovský rozdíl. Jenže i auditorská firma se musí krýt.

Schwarzenberg firmě za Čunkův glejt čistoty zaplatí, což je na tom všem nejabsurdnější, a všichni se budou tvářit, že případ je vyřešen.

Ale on není. Mohla ho vyřešit jen policie, jenže té v práci zabránila nejvyšší státní zástupkyně, což je na celém případu Čunek to nejotřesnější. Kdyby chtěl být Schwarzenberg tak principiální, jak říkal, když unáhleně hrozil demisí, musel by z vlády odejít především kvůli této justiční manipulaci na hraně zákona. O tom však kníže mlčí. Proč asi? Že by o tom nikdy neslyšel?

Schwarzenbergovi se prostě z vlády nechce. Buď se mu zalíbilo na ministerstvu zahraničí, nebo nechce dělat rozbroje v koalici.

Ale ať už je vysvětlení jakékoli, udělal ze sebe kašpara, který něco jiného říká a něco jiného dělá, což je tradiční výbava českých politických špiček. Tím se Schwarzenberg definitivně přestal odlišovat od svých kolegů u moci i v opozici.

Pokud ho i v této situaci pořád ještě zajímá, s kým má v Topolánkově vládě tu čest zasedat, může brnknout třeba státnímu zástupci, který vyšetřování Čunkova případu dozoroval, než dostal přes prsty. Dostane se mu tisíckrát cennějších informací, než jaké si Schwarzenberg koupí za svůj slavný audit majetku vsetínské rodiny Čunkových.