Animovaná série o dobráckém zlobrovi Shrekovi patří k největším finančním úspěchům studia DreamWorks. Od roku 2001, kdy se objevil v kinech její první díl, se rozmnožila o další tři pokračování. Druhý Shrek se stal divácky vůbec nejúspěšnějším titulem DreamWorks, s dalšími díly však zájem o komediální pohádky prošpikované popkulturními vtípky a lehce nekorektní atmosférou mírně opadl.
Navzdory tomu patří shrekovská tasemnice k historicky vůbec nejúspěšnějším filmovým sériím: tento post sdílí s bondovkami a sérií Star Wars, ale také s Harrym Potterem a Piráty z Karibiku. Tržby v pokladnách kin totiž sice prozrazují momentální choutky publika, o nadčasových kvalitách díla však říkají asi tolik, jako o něčí statečnosti vypovídá jeho záliba v chlemtání plnotučného mléka.
Příkladem může být i nejnovější příspěvek ke shrekovské sérii - Kocour v botách. Má sice nejhorší tržby z celé série, ale v jejím rámci patří k tomu nejzajímavějšímu. Zatímco příběhy o Shrekovi se postupně rozplizly do série nesoudržných výstupů, film režiséra Chrise Millera drží pěkně pohromadě - stejně jako bytelné kožené boty s podezřele vysokými podpatky, které daly jméno vystrašenému kotěti ze sirotčince a provázejí jej všemi jeho hrdinskými dobrodružstvími.
Kastaněty ve 3D
Kočičí protagonista klasické pohádky se objevil už ve shrekovských příbězích, nyní ovšem dostal velkou hrdinskou roli. Na rozdíl od třeštivého ansámblu, který se vytvořil kolem zeleného zlobra, utáhne celý příběh prakticky sám - zvlášť když ho autoři filmu vybaví tak pěkným traumatem z minulosti, že by se za něj nemusel stydět ani Zorro Mstitel.
Technicky je totiž Kocour v botách spíš hispánským westernem, jehož hrdina chce očistit své dobré jméno a napravit dávnou křivdu. Dává se tak do party s dávným přítelem z dětství Valdou Cvaldou a krásnou kočičí zlodějkou Čiči Tlapičkou - a utká se s padoušským duem Jack a Jill o vysněnou husu snášející zlatá vejce, ke které se lze dostat jen a jen po obřím stonku Jackovy kouzelné fazole.
Kocour v botách je příjemný film plný nápadů a nejspíš vás nezklame, pokud budete v programech kin pátrat po nějaké slušné rodinné zábavě. Má v sobě i slušnou dávku mile přízračné potrhlosti, kterou pro české diváky (odchované trochu jinými pohádkami než americké publikum) zvyšuje zvláště obludný vejcoid Valda Cvalda. Ten je nosičem ambivalentních charakterových vlastností i řady lehce necudných vtipů určených dospělému doprovodu dětských diváků.
Tím nejpřirozenějším dojmem působí i bizarní představa kočky, jež si vykračuje po dvou a zdatně šermuje. Animátoři si důvtipně pohráli i s ošemetnými okamžiky, kdy hrdý kavalír sklesne na všechny čtyři a zcela věrohodně upadne zpět do své zvířecí podstaty - třeba když se v temné uličce začne komicky honit za odleskem zrcátka. Dobře působí i vtipná kombinace pohádky a nefalšované „španělské“ atmosféry, již zaštiťoval jako výkonný producent úspěšný hollywoodský Mexičan Guillermo del Toro.
Kocour v botáchUSA 2011 |
K hispánství se autoři Kocoura hlásí cílevědomě a s gustem - ať už prostřednictvím nápadité hudby Henryho Jackmana, či hereckého dua Antonio Banderas - Salma Hayeková, mluvícího ústřední kočičí pár. Zvlášť Banderas, jehož hollywoodská kariéra v poslední době poněkud uvadá, dokázal Kocoura pouhým kouzlem svého hlasu proměnit v roztomilou parodii na jižanského macha, jenž je zároveň pošetilý a nadutý i nakažlivě statečný a obětavý.
Banderase si však užijete pouze tehdy, když se do kina vypravíte na 2D verzi opatřenou českými titulky. Pokud ovšem zatoužíte po 3D, budete se muset spokojit jen s českým dabingem, což je při uvádění rodinných snímků v poslední době naneštěstí ta nejobvyklejší distribuční strategie. Divák prostě vždycky nemůže chtít všechno.
