Jak to u populárních restaurací bývá, rezervace na večer je nutná. V Koishi je to navíc umocněno i nevelkým prostorem. Do něj se vejde zhruba deset stolů, ovšem jen za cenu toho, že hned tři z nich jsou sotva dva metry od vstupních dveří. Posezení na takovém místě není zrovna příjemné, a proto, chcete-li si pochutnat v klidu, rezervujte si stůl v zadní části restaurace.
I přes stísněnost a nevhodně umístěný stůl musím konstatovat, že se mi v Koishi líbilo. Mám totiž rád restaurace, kde se nekouří, a kde je díky kvalitnímu osvětlení na jídlo dobře vidět. Obsluha se nás ujala okamžitě, nabídla odložení kabátů do šatny, a kdyby bývali dámě nabídli ještě stoličku na odložení kabelky, byl by úvod dokonalý. Má-li podnik v nabídce švestkové víno Umeshu, je to pro mě, co se aperitivu týče, jasná volba. V Koishi ho podávají s limetou za 80 korun a chutná skvěle, takže ani neřešíte, že to vlastně není víno, ale likér, a že ovoce ume, ze kterého se Umeshu vyrábí, se překládá jako "japonská meruňka".
Ceviche z lososa, tedy marinované plátky ryby, byl náš rybí předkrm. Za 225 korun adekvátní porce. Citrusová marináda, jarní cibulka a koriandr chuť masa v perfektní kondici jen doplňovaly. Po inzerovaném čili v podstatě ani stopy. To u korejské vegetariánské speciality kimči jsme si pikantního čili spolu s kyselostí a šťavnatostí fermentovaného čínského zelí užili až moc. Za 120 korun to byla předkrmová porce přesahující schopnosti dvou strávníků.
Nevegetariánským vrcholem večera pro mě byla polévka. Šafránovým krémem s mušlemi se kuchař přesně trefil do intenzity, kterou u šafránu snesu, a jemným našleháním dodal polévce lehkou konzistenci. Klasickou japonskou polévkou miso s tofu a řasou wakame jsme po kimči zůstali na dálném východě. Kromě stylového servisu jsme ocenili i informovaný personál, který trpělivě a správně zodpovídal dotazy ohledně téměř všech našich jídel.
Jste-li vegetarián nebo nemáte-li zrovna chuť na rybu ani suši, pak máte v Koishi pro hlavní chod jen jednu volbu - vydatnou a velkou porci wakame udon za 185 korun. Možná nás mohl číšník při objednávce upozornit, že kombinace miso polévky a wakame udon je chuťově i konzistenčně poněkud nevhodná, protože v obou případech jde o polévku, kde dominuje řasa wakame. Nevadí, alespoň jsme tak přispěli v boji proti jednomu ze sta nejagresivnějších invazivních druhů na naší planetě.
Nejslabší, ale nejdražší modrohlav
Nejlepší chod - šafránová polévka - byl vystřídán chodem nejslabším a zároveň i nejdražším. Modrohlav v thajském zeleném kari s fazolkami, lilkem a černou houbou za 310 korun podávaný s jasmínovou rýží mi byl podezřelý už v jídelním lístku. Kombinace delikátní ryby a nejvýraznějšího reprezentanta thajských kari? Modrohlav, známý také jako máslová ryba, by si podle mě v celkové chuti jídla zasloužil hrát hlavní roli, ke které ho pikantní zelené kari nemůže pustit. Jak jsem nakonec zjistil, tak může, pokud se použije obyčejná, unifikovaná, průmyslově vyráběná kari pasta. U podniku této cenové úrovně bych čekal, že si se základní surovinou thajské kuchyně dá kuchař trochu práce a zelenou kari pastu si vyrobí, nikoliv zakoupí. Mdlou základní chuť pasty navíc značně naředil kokosovým krémem a výsledný pokrm byl zbytečně těžký.
Se slabinou českých restaurací -s dezerty - bojují v Koishi skromně, ale statečně. Zmrzlina wasabi svou avantgardností lehce pobaví, ale kontrast pikantnosti, sladkosti a chladu funguje skvěle. A vysoko nad průměr se umístil jejich tofu cheese cake se zeleným čajem a kávovou pěnou za 140 korun.
Druhou návštěvu jsem zaměřil čistě na suši. To připravuje Tadayoshi Ebina, mistr suši z Japonska, od něhož lze očekávat maximální možnou kvalitu, limitovanou velikostí a geografickým umístěním Brna. V této souvislosti musím zmínit i suši obchod, který Koishi provozuje ve dvoře, ze kterého je mimochodem hezky vidět do kuchyně. Lze u nich pořídit kompletní vybavení i suroviny na domácí výrobu suši. Ryby jsou stejné, které používají v restauraci, a stejně jako tam i v obchodě je dostatečně informovaný personál.
Bezkonkurenční suši
Že suši automaticky neznamená nutnost konzumace syrového
rybího masa, dokazuje Tadayoshi Ebina malým vegetariánským setem za 280 korun. V něm chuťově s přehledem vítězí nigiri s houbou shiitake, přelitou výraznou tmavou omáčkou, nejčastěji používanou na suši s úhořem. Toho jsem ostatně ochutnal také (90 korun), protože kromě klasických setů nabízí i jednotlivé suši podle aktuálního sortimentu, který je prý denně doplňován dovozem z Prahy a Vídně.
U těchto specialit číšník poznamenal, že je většinou nabízí zkušenějším hostům, a konkrétně u nigiri s japonskou olihní (70 korun) to rozhodně je potřeba. Tužší a díky wasabi výrazně dochucené sousto by při prvním seznámení se suši mohlo způsobit doživotní averzi.
Statistický fakt, že většina hostů se do restaurace vrací díky kvalitní obsluze, Koishi potvrzuje. I přes několik výhrad musím pochválit kuchyni, protože jasně profilovaných restaurací je v Brně potřeba co nejvíce. Kvalita jejich suši je bezkonkurenční, ovšem jedná se o one-man show. Snad to v budoucnu nebude problém.
