Kompletní přepis televizní debaty

Vítám oba dva pány ještě jednou ... zasedání a historicky první setkání obou pánů se koná ve místech, jímž procházely dějiny. Připomenu jen, že .. zde zasedala prvorepubliková československá vláda. Poslední zasedání zde bylo v roce 1941, poté předseda tehdejší protektorátní vlády Alois Eliáš a gestapo tento prostor víceméně zničilo. Od té doby už potom československá vláda zasedala ve Strakově akademii, kde česká vláda zasedá dodnes. Ale my tu dnes nejsme proto, abychom se zabývali historií, my jsme zde proto, abychom se podívali do budoucnosti. Naši voliči nám dali mandát, rozhodne o příští hlavě státu. Dovoluji si tedy vás, pánové, zeptat na to, co máme na paměti, ne nesmíme zapomenout před tím, než zakroužkujeme vaše jméno nebo zvedneme ruku pro vás, tedy co je tím podstatným argumentem pro to, abychom zvolili právě vás příštím prezidentem. Vzhledem k nedostatku času vás musím požádat, abyste své úvodní slovo směřovali tak, aby se vešlo do dvojího přesypání těchto hodin naprosto přesných, je to zhruba pět minut. Tedy v této chvíli je prostor pro vás, pane prezidente, prosím máte slovo.

Klaus: Paní předsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, pane Švejnare, já bych chtěl poděkovat za pozvání. Přicházím sice jako kandidát za ODS ale nezakrývám, že mi jde o to, abych v prezidentské volbě dostal i vaše hlasy. Proto jsem konec konců tady. Věřím, že na různé věci máme a měli jsme vždycky rozdílné názory, myslím, že nás řada věcí spojovala a že máme zájem na úspěšném rozvoji České republiky a také jsem přesvědčen z řady důvodů, že i pro vás jsem dobrým kandidátem. Předpokládám, že mě většinou dobře znáte, znají mě občané, politici, politici centrální, regionální, lokální, i já znám řadu z vás. S vaší politickou stranou jsem na naší politické scéně v nejrůznějších, někdy více, někdy méně přátelských či někdy více či méně konfliktních vztazích již od roku 1990, to je docela dlouhá doba. Leckdy jsme sváděli urputné politické střety, ale když šlo o základní zájmy naší země, myslím, že jsme vždycky uměli nalézt společnou řeč, i když jsem za to byl já nebo váš dlouholetý předseda Miloš Zeman leckdy od leckoho kritizováni. Jsem na senátním klubu, to bych chtěl velmi zdůraznit, proto snad malý komentář k Senátu. Já myslím, že je známo, že jsem na počátku 90. let při tvorbě naší ústavy zastával názor, že by nám mohl stačit jednokomorový parlament a já myslím, že je mi to leckým z vás vyčítáno. Já to nepopírám, ale myslím, že všichni víte, že po vzniku Senátu jsem vždy a důsledně vystupoval a vystupuji na podporu vážnosti senátu v našem ústavním systému. Já si myslím, že bychom eventuelně mohli diskutovat nějaké názory vaše či mé na potenciální změnu ústavního vypořádání, ale přesto jsem přesvědčen jako konzervativní člověk, že i prezident i Senát mohou v našem existujícím systému víceméně úspěšně fungovat, ale změny si představit dovedu např. posílením kvora, kterým by poslanecká sněmovna musela přehlasovat buď vaše zaslání zpět zákona nebo prezidentovo veto, to si představit dovedu. Teď se stalo módou, aby se nikdo nedíval dozadu, protože .. minulosti, tak já to nebudu dlouho činit, nicméně jeden komentář k té minulé době pěti let bych uvést chtěl. Já bych chtěl zdůraznit, že trvám na tom, že jsem se po celou dobu choval výrazně nadstranicky, což se projevilo zejména při dvou pádech premiéra za ČSSD v roce 2004 a 2005, kdy si v naší zemi řada běžných občanů i řada politiků přála, abych ve chvíli těchto vládních krizí dal šanci jiné politické straně než pokračování strany vaší, což jak dobře víte jsem neučinil, vycházím z toho, že ten nejsilnější z těch voleb má mít šanci dokončit to volební období. Podobným způsobem jsem se zachoval v roce 2006. Co mohu nabídnout vám nebo čím mohu oslovit právě vás jako ČSSD? Řekl bych dva body. Za prvé mohu garantovat poučené prezidentování, konzistenci a kontinuitu, zkušenost, uvědomování si a prosazování autentických zájmů naší země a řekl bych skutečné, nikoli za laciné fráze se schovávající sociální cítění. Mohu nabídnout prezidenta, který kolem sebe na Hradě nikdy nevytvářel žádné mocenské centrum a nehodlá to v žádném případě dělat ani v budoucnu a myslím, že mohu garantovat prezidenta, který mluví s politiky ČSSD, který s nimi má korektní vztahy a který si v této své roli funkci spolupráci s vládou ČSSD vyzkoušel. Chtěl bych říci jednu poznámku k zahraniční politice. Mohu garantovat prezidenta, který se v zahraniční politice chová seriozně a vyváženě, který usiluje o dobré vztahy se všemi zeměmi, nikoli poklonkování, který má pochopení např. pro roli Ruska a Číny jako dvou nastupujících velmocí, jakkoli máme výhrady k tomu, že jejich pohled na demokracii je jiný než v našem světě, mohu garantovat prezidenta, který považuje Spojené státy za našeho nejbližšího spojence jak na bilaterální úrovni tak NATO, ale který dobře ví, že i v tomto vztahu musíme vždy jako suverénní stát hledat své vlastní zájmy. Měl jsem kvůli těmto svým postojům jisté problémy, nicméně myslím, že se shodneme v tom, že nám to spíše prospělo. Abych to nezdržoval, vidím, že ještě ty přesýpací hodiny neskončily, skončím a zejména .. tyto argumenty pro svůj hlavní projev 8. února. Těším se na dnešní diskusi a ještě jednou vás chci příští pátek v prezidentské volbě požádat o vaše hlasy. Přesně jsem to trefil.

Děkuji, velmi oceňuji tu přesnost. Je řada na vás.

Švejnar: Děkuji vám paní předsedkyně, děkuji i celému klubu za přijetí a jsem rád, že se scházíme v této historické místnosti. Bylo to zde, kde představitelé státu byli informováni o Mnichovské dohodě a té se bohužel o nadcházející okupaci Československa nacistickým Německem. Doufám, že naše budoucnost je mnohem lepší a pozitivnější, než co se tehdy událo. Jsme před volbou, jak víte, která bude důležitá pro Českou republiku. Je to rozhodnutí na pět let, kde se budeme nalézat v roce 2013. Někteří, jak víte, zlehčují význam této volby, někteří dokonce tvrdí, že nepotřebujeme alternativu, že není třeba za jízdy přepřahat, něco měnit, že se situace vyvíjí pozitivně a že dnes možná žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili. Já myslím, že naopak. Volby jsou v demokratickém systému přesně ten bod, kdy se někdy koně přepřahají, kdy zhodnotíme výsledky a vytyčíme si nové vize. A důležité je, že jsme se mohli mít ještě lépe. Za chyby se platí a měli bychom nyní více prostředků k dispozici ať už ve zdravotnictví, ať už pro školství, ať už pro důchody. Mrzí mě též, že občané jsou již řadu let nespokojení s politickou situací. Jejich spokojenost již řadu let vyjadřuje jen deset procent z nich. Spokojenost vyjadřuje řadu let jen deset procent z nich. Je zde určitá unavenost, je zde nejasný směr, je zde nedostatek vize. Tak co vám nabízím já? Umím dělat správnou diagnózu a jak ukazují např. nedávné nepokoje na finančních trzích, situace bude v budoucnosti ve světě složitější. Postupující konkurence na základě globalizace vytvoří situaci, která bude složitější a země, které budou mít dobrou strategii uspějí. Věřím, že uspějeme, máme k tomu předpoklady, naši lidi jsou schopní a myslím, že nemusí mít špatnou náladu, jestliže budem mít dobrou strategii, není důvodu, proč bysme v konkurenčním světě neuspěli. Ale nesmíme spát na vavřínech, nesmíme se dívat převážně do minulosti, na základě správné diagnózy, kterou si vytyčíme, abychom se dali dopředu tím správným směrem. Jsem člověk, který vám v této době může přinést určité vlastnosti a určité zkušenosti, které pro nás budou důležité. za prvé jsem nadstranický, za druhé mám zkušenosti z domova i ze světa, za třetí mám zkušenosti z nakládáním institucí a vedením lidí a to nejenom v sektoru veřejném ale též v sektoru soukromém ať už ziskovém či neziskovém. A mám schopnosti sjednocovat. Díky těmto vlastnostem budu schopen v klíčových obdobích vytvářet konsensus, který budeme v příštích pěti letech opravdu potřebovat. Jsou samozřejmě důležité rozdíly mezi mnou a druhým panem kandidátem a tyto rozdíly je třeba si uvědomit. Budete si vybírat, můžete volit někoho, kdo zde prožil celý život, byl součástí mnoha složitých období v transformační době a nebo si můžete vybrat mě. Je pravda, že jsem zde v 70. a 80. letech nežil, není to ani zásluha, ani něco, za co bych se měl stydět. Měl jsem samozřejmě to štěstí, že jsem v této době získával znalosti a zkušenosti ve světě, zatímco zde bohužel probíhala tvrdá Husákova normalizace. Ale rád bych podotknul, že jsem zde od roku 1990 žilo, podílel se na založení důležitých vzdělávacích a výzkumných institucí a též na politické, sociální a ekonomické diskusi. Můžete si vybrat, můžete volit někoho, kdo je nepřetržitě v různých špičkových vládních funkcích od doby pádu totality a který je též čestným předsedou jedné ze stran a kdo je úzce propojen se zdejším politickým stylem. A nebo můžete volit mě, někteří říkají, že jsem politicky nezkušený, já to vidím jako obrovskou výhodu. Mám morální kredit jak tady tak i ve světě a ten vám nabízím a nebo tu mám důležité zkušenosti hospodářské, sociální v politice v mnoha zemích. Můžete volit někoho kvůli minulosti a nebo můžete volit někoho kvůli budoucnosti. Děkuji vám za přijetí.

Děkuji také druhému kandidátovi, v této chvíli tedy je řada na otázky senátorů. Já musím připomenout vážené kolegyně, vážení kolegové pravidla, která jsme si dohodli a také rámec, ve kterém by se naše otázky měly pohybovat. Pravidla jsou jednoduchá. Každý máte vymezen čas jednu minutu na naši otázku. Oba pány poprosím, aby svoji odpověď koncipovali tak, aby to bylo jedno přesýpání těch hodin, což jsou necelé tři minuty. Chci také připomenout rámec, v kterém by se naše otázky měly pohybovat. Ten je dán především Ústavou České republiky. Výrazná role prezidenta je podle Ústavy České republiky především jeho reprezentací státu, je hlavou státu, tedy zahraniční politice, kde prezident přiznává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Druhá oblast, kde má prezident výrazné kompetence je oblast správního státu, prezident má důležité personální pravomoce, protože jmenuje jak soudce ústavního soudu, tak soudce obecních soudů ale také předsedů nejvyššího soudu. Jediný je nadán možností udělovat milosti, případně zastavit řízení. To znamená, že jeho role je role garanta fungování právního státu. A třetí úloha prezidenta, třetí role je ta, kterou zdědil po prvním prezidentovi Československé republiky Tomáši Garriguovi Masarykovi, ale také prvním českém prezidentovi Václavu Havlovi a to je to, že prezidentský úřad byl vysokou morální autoritou ve společnosti. Připomínám to proto, abychom se drželi rámce, který je dán kompetencemi prezidenta. A tím je čas vážení kolegové na vaše otázky. Prosím. První otázku klade pane senátor Milan Štěch.

Senátor Štěch: Děkuji pane prezidente, pane profesore. Nedostatečný právní rámce v počátku 90. let zejména při kuponové privatizace způsobil podle mého názoru velké dopady ve ztrátách bank, hospodářství a tím i životní úrovni. Ztráty jsou odhadovány řekněme ve stovkách miliard ale nejvážnější jsou v oblasti morálky. V dnešní době vláda navrhuje kroky směřující k privatizaci veřejných služeb, zejména nemocnic včetně fakultních a zdravotních pojišťoven. Opět v atmosféře, která je v některých rysech bohužel podobná.  My samozřejmě tyto záměry odmítáme. Pane prezidente, připouštíte chyby v privatizaci v 90. letech a nebezpečí jejich možného zopakování Pane profesore Švejnare, jak hodnotíte 90. léta v oblasti privatizace v naší zemi, případně jaké poučení si z tohoto berete pro současnost?

Děkuji za otázku. První byla položena na pana prezidenta Václava Klause.

Klausova odpověď: Za prvé já nevím, jestli tohle hodnocení .. debaty s prezidentskými kandidáty diskutovat začátek 90. let, protože 90. léta jsou neopakovatelná a už nikdy nic takového doufejme nám nehrozí a ..poučení z toho, žádnou relevanci to pro nás teď určitě nemá. Ale já odmítám zásadní debatu o tom, co se všechno poztrácelo. Já myslím, že diskutujme hlavně o tom, co se získalo, co se všechno dosáhlo, co se všechno udělalo a o tom, že transformační proces přechodu z komunismu ke svobodné a tržní společnosti je u nás mimořádně úspěšný a úspěšnější nežli ve všech dalších podobných zemích myslím není sporu, tady není prostor i kvůli tady těm hodinám tady používat čísla, data. Prosím, tady je knížka, která mi vyšla minulý týden, o faktech české transformace, podívejte se tam, podívejte se na porovnání s dalšími zeměmi. O tom, že by ztráty z té privatizaci byli nenulové, o tom není pochyb a jsou všude. O tom, že občas došlo k tomu, že manažeři nějakým způsobem něco získali na úkor vlastníka, to je naprosto jasné, ale zase by to chtělo nějaká konkrétní čísla. Minulý týden došlo k tzv. vytunelování banky Societe General ve Francii, kde bylo údajně, já to nehodnotím, vytunelováno pět miliard euro. To je polovička toho, co se eventuálně mohlo ztratil za celou dobu 90. let u nás. Konsolidační agentura, která skončila v konci loňského roku, tak vykázala ztráty pane senátore 236 miliard korun. Když se na to podíváme, to je 7 procent našeho HDP dnešního. Banky, které měly problémy, v Japonsku ztratili 12 procent HDP, dnešní hypoteční krize v USA 60 miliard dolarů atd. Takže ... ztrátami v reálné situaci, v reálné době myslím, že nižší, než kdekoli jinde a zvolená metoda privatizace a vůbec celé transformace způsobila, že ty ztráty byly menší, než v jakékoli další postkomunistické zemi. To je k vážné diskusi, to není k dvouapůlminutové odpovědi a já opakovaně říkám jsem připraven jakkoli dlouho hovořit na toto téma s kýmkoli z vás, ale první teze, není to opakovatelný jev, dneska už není žádným návodem a já myslím, že zjednodušovat si složité transformační období na tento jeden fenomén, který jsme zaplatili ztrátami daleko nižšími než kterákoli země podle mého názoru není možné.

Otázka na druhého.

Švejnar: Děkuji. Já myslím, že též bychom měli používat minulost pouze k tomu, abychom se poučili do budoucnosti a to je velmi důležité. Já mám úplně opačný názor. To, co zde tvrdí pan Klaus není správná analýza, většina světových analytiků též by s ním nesouhlasila. U nás došlo k privatizaci, kde byly mnohem větší ztráty než kdekoli jinde ve střední a východní Evropě. Musíme si uvědomit, že my jsme byli jediná země v tomto regionu, která šla v druhé polovině 90. let do recese právě v období, kdy Václav Klaus byl u vesla a toto je analyzováno podrobně v mnoha studiích západních i východních. Problém byl, že nebyl nastaven dostatečně silný ?právní? rámec, což mnoho z nás před tím tehdy varovalo, upozorňovalo na to. Tento problém ... ztráty byly velké, byly větší než v mnoha jiných zemích. Ta srovnání, která zde máme se Societe General nejsou správná, protože tam došlo k omylu, ten omyl bude napraven, hned se to identifikuje, není to něco, co projde nepovšimnuto a bude to teprve později zaznamenáno. Jak zde též správně poukazujete pane senátore problém co se týče současnosti, musíme si dát pozor, že jeden z hlavních problémů v 90. letech, který vyvěral právě z nedostatečného právního rámce bylo to, že řízení podniku, dohled nad podniky včetně bank nebyl dostatečný a to samozřejmě umožňovalo to, že docházelo k tzv. tunelování, kdy tunelování se stalo mezinárodním pojmem, Česká republika přispěla do světového lexikonu jednak slovem robot a jednak slovem tunelování. Tomáš Ježek, který též nedávno vydal důležitou knihu poukazuje na to, že toto byly vlastně krádeže, což je pravda a já myslím, že se z toho musíme poučit, je to něco, co samozřejmě bychom neměli nějak zvýrazňovat ve smyslu, že bychom se na to měli pouze a pouze zaměřovat, ale půjdeme správným směrem do budoucna jenom za předpokladu, že se poučíme z chyb minulosti, uznáme je a budeme postupovat tak, abychom si další privatizaci a dalších změnách, velkých transformacích se vyvarovali právě oněm chyb, které jsme učinili, v budoucnosti. Erare .. est, je dobré se poučit z chyb, poznat je a potom jít dále do světa. Čili uzavřel bych pouze tím, že stačí se podívat na vývoj jiných zemí, které též úspěšně zprivatizovaly svůj majetek, nyní jsou zcela tržní ekonomiky tak jako my a neměly právě ony ztráty, které se u nás udály.

Klaus: Můžeme hlasovat, protože když má někdo první slovo a druhé slovo, já myslím, že by ... slovo.

Pane prezidente nezlobte se, ta pravidla jsou nastavena jinak, vy budete mít možnost na závěr jakéhosi závěrečného slova a tam si řeknete to, co uznáte za vhodné. Prosím pana senátora Bárka.

Ivo Bárek: Pan kolega senátor tady hovořil trošku o ... sociálním cítění, já na něj trošičku navážu. Já bych měl dotaz tak trošku na tělo, na současnost. Existuje teď problém, který se v naší zemi dosti významně diskutuje a to je ten, že musí platit v nemocnicích novorozenci, kojenci, děti v inkubátorech, to znamená je to součást jakési stabilizace veřejných rozpočtů. Já bych chtěl znát váš názor na tento problém a zda si myslíte, že tyto poplatky jsou morální, jsou potřebné a zda současná vláda „nestřelila trošičku vedle“.

Švejnar: V mnohém souhlasím s potřebou reformy ve zdravotnictví a všude jinde, ale musíme si dát pozor. Chceme samozřejmě eliminovat neefektivnost, plýtvání s léky, nepotřebné návštěvy u lékařů, v tomto smyslu myslím, že musíme nějaké potřebné reformy uskutečnit a uvidíme, jak se nynější reforma vyvine, myslím, že bude mít jak pozitivní tak i nějaké negativní aspekty a to se všechno bude muset dobře zhodnotit. Jsou samozřejmě oblasti, kde bychom měli dát velký pozor na to, aby sociální dopady nebyly negativní, to znamená aby střední a nižší vrstvy, které si nemohou dovolit další výdaje nebo je to pro ně opravdu složité, aby byly v tom systému dostatečně kompenzovány a některé aby přímo nebyly vystaveny výdajům. Jak jste dal příklad preferenci kojenců, samozřejmě, kojenci jsou lidé, kteří samozřejmě nemohou platit a zvláště ve středních a nižších vrstvách je potřeba, aby tito mladí lidé, ti úplně nejmladší, byli dobře zaopatřeni, takže nemyslím, že by dobrá reforma se snažila vybírat peníze přímo v této situaci. Na druhé straně je samozřejmě jasné, že lidé, kteří jsou bohatší jako pan prezident a já, můžeme klidně zaplatit poplatky..

.. prezident..

.. tak či onak, to nevadí. Tudíž si myslím, že samozřejmě můžeme mít poplatky tam, kde je to efektivní a zase je potřeba si uvědomit, že musíme to udělat tak, aby to bylo ekonomicky efektivní. Jestliže náklady spojené s výběrem poplatku budou vyšší, než ty ekonomické pozitivní efekty, pak to samozřejmě nečiní smysl. Čili celá ta reforma musí být dobře koncipována, měla by jít směrem tak, aby opravdu zlepšila výkonnost naší ekonomiky, výkonnost zdravotnictví, ale aby samozřejmě nečinila potíže a zde můžou být obrovské potíže občanů, kteří jsou slabší, ať už jsou to kojenci či lidé, kteří jsou důchodci a mají velice malý příjem. Tam zase víme ze světových zkušeností, já také znám hospodářskou ekonomiku všude ve světě, raději nemít poplatky pro lidi, kteří jsou ty cílové skupiny, které jsou na tom společensky, sociálněekonomicky slabší, protože ne vždy si potom mohou dovolit úplně základní péči.

Klaus: ......... tento složitý výklad pana .. zmínil, tak vlastně stoprocentně souvisí s těmi reformami, ale kdyby náhodou ho chtěl někdo chytat za slovo, tak vyjadřuje, že něco se mohlo dělat lépe. Já jsem si to takhle přeložil a takhle rozumím jeho výrokům za poslední dva měsíce téměř na každé téma, které u nás je formulováno. Takže co bych k tomu já měl dodat jiného? Myslím, že reforma zdravotního systému je naprosto nezbytná a pane senátore, není pro konsolidaci našich veřejných rozpočtů. Prostě se zdravotnictvím musíme zacházet opravdu jinak, než jsme zacházeli dosud. Já si myslím, že je nakročeno správným směrem, neobhajuji detaily, úkolem prezidenta není dělat detaily reformy zdravotnictví nebo čehokoli jiného. Zavedení poplatků nepovažuji za zločin, jestli je to přesně nastaveno ideálním způsobem opět není prezidentská role ale to je daleko více role poslanců a senátorů kromě vlády. Já bych chtěl připomenout jednu jedinou věc. Zaujalo mě, jak to někdo komentoval v médiích. Takže poplatek výše 30 korun je velmi srovnatelný s cenou lístku městské hromadné dopravy v Praze, která dnes činí 26 korun. Nechci hodnotit, jestli ta je vysoká nebo něco, ale v každém případě myslím, žer promyšlená a vážná návštěva lékaře je drtivou většinou více než jedna cesta městskou hromadnou dopravou, tak bych moc prosil, abychom tuhle debatu snesli z nebe na zem. Já si myslím, že je při jakékoli tvrdosti je třeba vyšetřit a možné je řešit protiopatření sociálního typu, ale nic dalšího bych k tomu neříkal. Já tu reformu nekoncipoval, žádnou její jednotlivost, já bych dokonce možná postupoval někudy úplně jinudy, ale to vůbec není prezidentská role. To mě zajímalo v roli předsedy vlády, když jsem konkrétní návrhy měl, teď už je to pasé.

Alena Gajdůšková: Pane prezidente, nevyčerpal jste... v této chvíli myslím, že ta otázka směřovala trošku k tomu, že jste vetoval spoustu jiných zákonů, bez toho, že by se dala vystopovat nějaká konkrétní kritéria k tomu a tento zákon, o kterém jsme přesvědčeni, že je v rozporu s ústavou, jste podepsal bez jakýchkoli problémů. Ale souhlasím s vámi, že to není skutečně role prezidenta, že je to také role lídra, já jsem také kolegy prosila, abychom se drželi těch ústavních kompetencí.

Klaus: Když jste řekla o tom vetování zákonů, já bych chtěl říct, že jsem opravdu vetoval řádově do pěti procent, necelých pět procent zákonů a to bych řekl, že ještě v závěrečném období vlády sociální demokracie jsem dostával v jednom balíčku 28 zákonů a měl jsem na ně 15 dní atd. Takže se leccos složitě vetuje. Já myslím, že úkol prezidenta není bojovat spolu s opozicí proti existující vládě a o tom, že ta reforma je potřebná a ať je dolaďována dál. Já myslím, že to tak má být.

Alena Gajdůšková: To jsme trošku ta pravidla porušili. Je tam technická připomínka pana senátora Víchy.

Petr Vícha reaguje: Já bych zareagoval na to, co řekl pan prezident, že detaily té reformy jsou záležitostí poslanců a senátorů a nemůžu teď v té chvíli říct, že bohužel senátoři nemohli v té záležitosti nijak zasáhnout, protože senátoři ODS, kteří mají v senátu většinu, přehlasovali zbytek a zamezili diskusi na půdě senátu. Čili já bych se obou kandidátů zeptal, zda to považují za správné.

Klaus: Já bych řek, že pro mě jsou prvky jednacího řádu senátu věcí trošku mimo mou debatu. Já bych si skoro za sebe myslel, že by senát.. každého zákona a teď vy zase řeknete, že to nechcete, vidím pan senátor Štěch, aby on mohl zvládnout to své odborové hnutí, tak potřebuje co nejméně .. Já tomu samozřejmě rozumím, ale já si myslím, že by k tomu mělo být dáno stanovisko vždycky. Přiznám se, že když se koncipovala tato pravidla, tak jsem u toho nebyl a nebyl tázán, takže bych řekl, že ano. Ale o tom, jestli se přehlasují vaše hlasy v senátu, dobře víte, že nemám sebemenší šanci, abych to ovlivnil

Švejnar: Já bych jenom k tomu dodal, že bych navrhoval, abychom se neschovávali za prezidentským úřadem tím, že nebudeme odpovídat na otázky a já myslím, že je dobré se vyjádřit specificky k tomu, já to dělám taktéž a je to lepší jak pro volitele tak pro občany. v této oblasti bych podotknul to, že je v zájmu demokracie, aby se i uvnitř senátu uvnitř debatovalo a ne aby těsná většina blokovala možnost to spravit, ale říkám, je to můj názor, jsem ochoten ho vyjádřit, i když jako prezident bych se mohl schovávat za tím, že toto není v mé kompetenci.

Jiří Lajtoch: Pane prezidente, pane profesore, krátkou otázku pro oba dva. Jste pro rovnou daň a co pro vás znamená sociální smír?

Klaus: Za prvé nebudu glosovat tady pana protikandidáta, i když bych to opravdu uměl a myslím, že tak nebyla tato debata míněna. Myslím, že každý si učiní svůj názor sám. Rovná daň, jeden z alternativních nástrojů daňového systému, dlouze diskutovaný, který má obrovské množství výhod, proti kterému jsou také vznášeny různé námitky. Neznám žádnou zemi, která by uplatnila úplně bez výjimky, některé z nich .. směřují, jiní říkají, že mají vyrovnaný, tak mají spousty výjimek, které popírají. O tom, že se má zjednodušit daňový systém, že má být metodou, jak minimalizovat daňové úniky, jak znemožňovat hrát si s výjimkami a odpočitatelnými položkami, já myslím, že má obrovské výhody, které pan profesor jistě, jestli vyučuje také daňové systémy někde na škole, tak určitě svým studentům v Americe tyto výhody vysvětluje. Je to spíše ideál, který není dosažitelný a o tom, jak by se s něm měla zajistit jistý sociální aspekt, to je něco jiného a já bych to nedělal daňovým systémem, já bych to dělal doplňkovou sociální politikou, ale nepovažuji za realistické rovnou daň u nás dnes zavést, nebo tady kdekoli jinde, čili není to téma, o které bych v dané chvíli bojoval jakkoli myslím, že to racionální daňový systém je. Sociální smír je podle mě nezbytností země a pokud jsem toto mohl objevit ve svých úplně jiných rolích, tak myslím, že o ten sociální smír jsem vždycky usiloval a já jsem skoro i přesvědčen o tom, že to všichni z nás dobře víte. Jestli mi někdo něco vyčítal, tak možná že jsem se moc ohlížel na ten sociální smír.

Děkuji. Já myslím, že je opravdu příznačné to, že plošná daň nebyla nikde ve vyspělých zemích doposud přijata. Ten důvod je především jak ekonomický tak sociální. Země západní civilizace si dobře uvědomují, že lze daňovou soustavu zjednodušit a zlepšit tím, že se eliminují výjimky a nakonec, když se ten systém zjednoduší, tak udržují určitou progresi a to je z jednoho velmi jednoduchého důvodu a sice, že volný tržní systém, který má obrovské výhody, vede též k nerovnoměrnému rozvrstvení příjmů a že i lidé, kteří jsou pracovití, dobří, nakonec mohou zůstat na spodní části spektra a z tohoto důvodu si západní civilizace .. vytyčily systém, který má v sobě určitou progresi. V tom smyslu je mnohem lepší mít systém, který má určitou progresi a zjednodušovat daňovou soustavu eliminací výjimek než tím, že by se odváděla rovná daň. Rovná daň neboli plošná daň zvýhodňuje lidi, kteří jsou bohatí, znevýhodňuje střední vrstvu a chudší občany a jak všichni víme, chudší člověk potřebuje další korunu mnohem více než lid, který je bohatý. V tom smyslu též je odpověď na sociální smír. V rámci globalizace, kterou procházíme a budeme čím dál tím více procházet dojde k ještě větší nerovnosti příjmů a bohatství a pro řadu společností to bude znamenat velké tenze v sociální oblasti a abychom si udrželi bohatství, které z globalizace plyne, bude potřeba udržet sociální smír a je na nás, abychom ve strategii, kterou si vytyčíme, měli ty parametry daňové a jiné, abychom sociální smír udrželi, aby všichni občané cítili, že budou získávat a ne ztrácet.

Senátor Jaromír Jermář: Vážení páni kandidáti na úřad prezidenta republiky, moje otázka bude trochu z jiné oblasti. Občanskou společnost a neziskový a nevládní sektor považuji za velice důležitou součást našeho života, za obohacení veřejného života a samozřejmě také za inspiraci pro politiku a politiky. Podle mě prezident by měl být morální autoritou, takže má otázka bude směřovat na oba pány kandidáty. Jaký je váš postoj k občanské společnosti a jaký je váš názor, že občanské aktivity a činnost ekologických a různých dalších organizací je dlouhodobým odvedením demokracie.

Švejnar: Jsem opravdu přesvědčen a věřím v to, že občanská společnost je důležitou součástí moderního demokratického systému, vidím její rozvoj a její činnost, ve všech zemích dnes existuje usilovná podpora a snaha občanskou společnost dále rozvinout. Je to vlastně demokracie, která přichází zespodu a doplňuje demokracii seshora. Občanská společnost má různé aspekty, některé jsou sekulární, některé jsou církevní, některé jsou sportovního zaměření, některé jsou kulturního zaměření, je to vlastně doplnění moderní společnosti, která je založena na formální demokracii a na tržním hospodářství, v zemi, kde je silně rozvinuta, např. i s filantropií a má velmi dobré doplňující prvky, takže v tomto smyslu jsem vždy občanskou společnost podporoval, jsem její součástí, moje celá rodina je její součástí a myslím, že je důležité, abychom ji dále rozvíjeli. V tomto smyslu též jsou důležité ekologické otázky a právě je na občanské společnosti, aby pomáhala dále identifikovat, zjišťovat, jaké problémy se naskýtají, aby je též pomáhala řešit. Řada těchto problémů je řešena centrálně, ale vzhledem k .. decentralizované úrovni právě pomocí občanské společnosti. Čili, když to shrnu, je to opravdu důležitý doplněk demokracie, je to součástí moderního systému a myslím, že bychom se měli plně přiřadit k zemím, které takto smýšlejí.

Klaus: Já bych za prvé řekl, že občanská sdružení jsou nezbytnou, nevyloučitelnou imanentní součástí jakéhokoli veřejného života ne zrovna dneska 29. ledna 2008, ale desetiletí či staletí vždycky tady byly, vždycky tady budou a nepochybně ?čím jsou silnější, tím jsou silnější? a o tom, že existovaly takové organizace i v té komunistické éře přeci nám dodávalo spoustu šancí pro docela normální žití a vyžívání se v našich nejrůznějších aktivitách. Takže o tom nemůže být sebemenší spor a taky myslím, že o tom spor není. Za druhé bych chtěl dodat, že se tady implicitně vede polemika se mnou, tak bych chtěl dodat, že jsem plnohodnotným účastníkem aktivity .. institucí. Já jsem v roce 1991 založil nadační fond Václava Klause, po deseti letech jsme s manželkou založili paralelní nadační fond Livie a Václava Klausových, který hodně účinně myslím funguje a jeho výsledky jsou snad docela i dobře známé. Od roku 1999 mám občanské sdružení, které se jmenuje CEP -Centrum pro ekonomiku a politiku, neboli o tom, že to považuju za naprostou součást života nemám vůbec, co bych dodával, ale myslím, že také o tom není sebemenší spor a vůbec žádný spor o tom veden není. Tady je spor jedině o tom, jestli parlamentní demokracii nazvu jako pan protikandidát pouze formální demokracií, čímž ji automaticky pejorativním způsobem ponižuji a myslím, že musí být něčím zásadním nahrazována. S tímhle pojetím já vedu spor, ne o tom, jestli má existovat a fungovat ten či jeden nadační fond či to či ono občanské sdružení dělající tyto věci. Já bych se neodvážil označit základní systém, když paní předsedkyně mluvila o naší ústavě, který je definován naší ústavou, my prostě máme parlamentní demokracii a v tomto smyslu označit ji za formální systém takto trošku pejorativně, to já bych v žádném případě nedělal a já bojuji s tím, abychom parlamentní demokracii snižovali z toho prvotního dominantního principu demokratického, který v naší zemi platí, abychom stavěli to či ono sdružení, tu či onu iniciativu na úroveň politických stran jako je ČSSD nebo jakákoli jiná. O tom je pane senátore jiný boj proti některým názorům tohoto typu. Ale není v něm vůbec nic polemizujícího s bohulibostí aktivit obrovského množství občanských sdružení nebo prvků tohoto NGO, jak se říká neziskových nebo nevládních organizací. Mně jde o jednu jedinou věci, aby oni bez mandátu voliče a občana získávali moc nad občanem a voličem, to je klíčový princip a debata je jedině o téhle té věci. Prostě volby nám tak či onak dokonale ukáží podporu názorů pana senátora Štrecha nebo názorů pana senátora jiného, má mandát voliče, ten či onen senátor a jeho síla hlasu také odpovídá tomu, kolik voličů oslovil. Aby se jednotlivé NGO prostě zmocňovali jistého mandátu voličů bez tohoto mechanismu, to je riskantní věc. Ale aby každý z nás založil co nejvíce občanských sdružení a co nejvíce v nich užitečně a rozumě fungoval, proti tomu bych byl poslední, kdo by něco namítal a kdybych nechtěl tady vtipkovat o výsledcích prezidentské volby, já myslím, že kdybych nebyl zvolen, tak já se navrátím do funkce šéfa Centra pro ekonomiku a politiku a budu sedět jako fungující člověk v téhle funkci, čili to je jenom známka, že určitě bych nešel do byznysu. Já bych určitě zůstal u nonprofit organizací, já bych nešel do dozorčí rady největší naší banky, já bych poctivě a klidně zůstal v mém malém COPu, který má dva zaměstnance, ale obrovskou aktivitu, o tohle podle mého názoru v této debatě jde.

Děkuji pane prezidente, bylo to trošičku přesčas, ale .. dohnali před tím. Tady vidím doplňující otázku.

Ivo Bárek: Dobrý den, pane profesore. Dotknu se trošku té ekologie. Je pravděpodobné, že lidská činnost, zvláště dynamický vývoj v posledních letech podle vědeckých kapacit má vliv na klimatické změny na naší planetě. Myslíte si, že je třeba se tímto problémem vážně zabývat s ohledem na budoucnost lidstva na Zemi a to zvláště z pozice prezidentů či hlav států, nebo je tento problém zanedbatelný a není nutno tuto věc řešit?

Klaus: Já budu rád odpovídat na tuto otázku, nicméně bych podezíral pana senátora, že moji odpověď slyšet nechce. Já jsem přesvědčen o tom, že on tu odpověď moc dobře zná a on mě tady chce zkoušet. Touto otázkou chce nabídnout panu protikandidátovi, aby zaujal módní, politicky korektní názor, že člověk ničí klima a že se tady upečeme za chvíli a chce ode mě slyšet názor, který je v daném případě méně slyšet i když jsem přesvědčit ze v drtivé většině lidí i ve vědecké komunitě, že tomu tak není, abysme lidi nebláznili, abysme se nenechali zmást z těchto věcí. Takže velmi bych k tomu dodal, že bych velmi odlišil ochranu životního prostředí, které říkám naprosto a jasně ano a je naší povinností, abychom životní prostředí k tomu, co nás obklopuje, co jsme zdědili z minula, abychom přistupovali s maximální pokorou, s maximální opatrností, abychom se tak snažili chovat a něco úplně jiného je, abychom si z údajné ochrany klimatu, což je fiktivní věc a velmi mi připomíná komunistické poroučíme větru dešti, a bychom si z toho vzali novou ideologii a hráli si z toho hrátky a pokoušeli se zásadním způsobem omezit svobodu lidí a šanci spousty lidí zejména ve vyspělých zemí na jakýkoli krok vpřed. Já bych doufal, že sociální demokracie toto cítí, když má to sociální ve svém názvu, že to cítí třeba ještě silněji než já, i když nevím, a že jim strašně moc jde o to, aby všechna tato módní hnutí nebyla brzdou rozvoje zejména těch nejchudších zemí. Takže ochranu klimatu považuji za fiktivní hru nedůstojnou toho, abysme ji hráli a já bych skoro i chtěl věřit, že krom toho, že pan protikandidát zaujme stanovisko, které byste očekával, tak já věřím, že nějaký ten prvek akademických základů v něm musí říci, že je to všechno úplně jinak a že možná také trošku zavítal do oblasti, která se jmenuje ?economic .. inviment? a že by k tomu mohl říci, co je dominantním názorem této disciplíny mezi váženými teoretiky. Ale já věřím, že jste se mě neptal pane senátore upřímně, já myslím, že vy jste chtěl slyšet toto expoze a víte, že jsem o tom napsal spoustu a knihu vám mohu svou věnovat.

Senátor Bárek: Mně jde o to, že jste se samozřejmě účastnil setkání hlav, které se o tento problém zajímavý. Představa, že tito slovutní pánové, desítky hlav států, že se tímto zabývali falešně a zbytečně, tak se mi to zdá takové zvláštní. Ale já chápu váš argument, ale rozhodně nesouhlasím... jsou různé názory.

Švejnar: Děkuji, já vidím z posledních dvou odpovědí mého protikandidáta, že se jeho názory vyvíjejí velice silně, dokonce bych řekl, že jsou zde názory, které jsou dlouhodobě konzistentní, pak jsou ty, na které lidi poukazují, že nejsou konzistentní a pak vidím, že jsou zde názory volební, které se silně profilují a jsem rád, že k tomuto vývoji dochází zde. Je to zajímavé. Já bych řekl, že pokud si vzpomínám, tak jste porovnával občanskou společnost v tom smyslu NGO jak jste se zmínil NGOismem a komunismem atd., vzpomínám si na tato slova a ten váš nynější názor se od toho teda podstatně liší. Nyní přejděme k těm ekologickým změnám. Váš názor je opravdu velice extrémní, možná ještě nevíte, tak jste ve světě úplnou výjimkou, váš extrémní postoj je zaznamenám, pokud lidé mají zájem, tak to zaznamenají, protože je fakt extrémní, a právě z hlediska vědeckého se neopírá o poznatky, které celá vědecká komunita nyní používá a používá právě těch poznatků, že s velkou pravděpodobností dochází ke globálnímu oteplování a začíná se zabývat velice silně tím, jak je splněno s činností člověka a ukazuje nejenom na průměry dlouhodobé tak jako ty, ale též na to, že se situace podstatně rychleji mění a zhoršuje právě v posledních 10, 20 letech a v tom smyslu já myslím, že je příznačné, že se většina států světa začíná tímto zabývat včetně hlav států a že všechny mezinárodní organizace od OSN až po světovou banku si toto vytyčili jako jeden z hlavních témat, kterými se zabývají, a zabývají se jimi vědci včetně ?environment economics?, ekonomové, včetně vědců z jiných oborů a ten fenomén se stává čím dál tím více uznávaný jako vážný fenomén, ke kterému je třeba se stavě nikoli dogmaticky ale vědecky a potom vytvářet tu správnou hospodářskou sociální politiku a další aspekty.

Senátorka Gajdůšková: Děkuji. Já si dovolím k tomu dát ještě upřesňující otázku. Představme si, že jsme v prezidentském systému, že jako hlavy státu máte možnost větších rozhodovacích kompetencí, než dává naše ústava. Kam byste dali volné finanční prostředky, dostupné finanční prostředky? Do zbrojení, tedy proti hrozbě potenciálního válečného konfliktu nebo do ekologie, do ochrany životního prostředí, tedy do jakési hrozby toho, že planeta bude devastována?

Švejnar: My samozřejmě máme v tomto století dvě velké výzvy, jak jste správně poznamenala, jedna je ta výzva teroristická, která je opravdu důležitá a nemyslím, .. pardon o válečném konfliktu, který momentálně teda u nás nehrozí. Kdyby hrozily, tak musíme okamžitě přejít do akce a být velmi aktivní v tom, abychom se ubránili proti jakémukoli válečnému napadení. V mírovém období, ve kterém se nacházíme, bychom měli dát prostředky právě do oblasti ekologie, pakliže budeme mít další prostředky, to znamená je nutné podotknout, že jste vzala jako podmínku, že máme navíc prostředky, které se nám k tomuto mohou hodit a je to oblast dlouhodobé činnosti .. proti zničení planety a já myslím, že je potřeba se proti tomu postavit a postavit se opět jako by to bylo v případě válečného konfliktu společně s ostatními spojenci. Ty spojenci jsou většina zemí na této zeměkouli, samozřejmě nejchudší země nemají peníze, nemají zdroje na to, aby se na to mohli dobře připravit a všechny bohatší země už hrají v souladu s tím, aby měli jednou jednotnou strategii a snaží se ji právě v nynější době vyvinout a myslím, že bychom se měli stát důležitou aktivní součástí právě tohoto svazku.

Klaus: Paní předsedkyně.. tady použil de facto obměněnou známou malůvku v každé ekonomické učebnici, kdy vždycky byla nějaká ta buď kanóny nebo máslo, pane profesore, že. Tak ona řekla kanóny nebo klima. To je taková hříčka tohoto typu. Já myslím, že zbytečně otázku stavíme tímto způsobem. V prezidentském systému za prvé nejsme, za druhé, kam bychom dali peníze. Já myslím, že je jasný argument, kam dát peníze, který je nekonečně před všemi těmito návrhy, které tady teď padly, že peníze nebrat lidem a maximálně jim je nechat, nedávat je do rukou státu a maximálně je nechat těm, kteří si ... rozhodují sami. To já myslím, že je zásadní princip každého aspoň trochu liberálního člověka. A když už jsme hovořili, když už ty peníze si ten stát vezme od těch lidí a že musí, tak když si bude vybírat mezi těmi veřejnými statky, které jsou a mezi nimi si musí vybrat, tak já bych určitě připustil, že .. použít na ochranu životního prostředí a v tom moje názory nejsou dynamické, pane kolego, to je úsměvné. Já myslím, že nejhorší vůbec možné použití veřejných peněz, peněz daňových poplatníků .. je na boj s klimatem. To prostě poroučet větru dešti je vyhazování peněz oknem a já doufám, že toto lidstvo brzy uzná, že je naprosto pomýlená aktivita a pan profesor jistě zná slavnou sázku jednoho jeho stoupence pana profesora ?Ehrlicha?s profesorem ?Simonem? před 25 lety, víte jak dopadla. Kdybyste se teď chtěli vsadit, že za desetiletí prostě se o otázce globálního oteplování nebude mluvit a že se tomu budou lidé usmívat, jak se ty lidi v tom lednu 2008 pobláznili, já jsem ochoten takovouhle sázku s kýmkoli udělat.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane prezidente, vážený pane profesore, považujete EU za záruku demokracie, svobody a ekonomické síly České republiky nebo naopak za ohrožení a v souvislosti s tím .. výsledky za rok 2007 a před tím 2006 ukazují, že Česká republika je v dobré ekonomické kondici, plní konvergenční program a na základě toho musím zkritizovat vládní koalici, že toto nebyla schopna odhadnout a jaké je vaše stanovisko se zavedením eura a v jakém termínu?

Klaus: Tak já si myslím, že o Evropské unii zase na rozdíl od jiných píšu knihy a mluvím o tom, takže já myslím, že mé názory všem, kteří je chtějí poznat, já myslím, že rád je zopakuju. Pane senátore, já bych chtěl zdůraznit jednu diametrální odlišnost a tou je naše členství v Evropské unii, opakuji po tisící, že nemělo pro nás žádnou alternativu, že nepadalo v úvahu, že bychom vstoupili do nějaké jiné unie nebo že bychom sami chtěli zakládat nějakou jinou unii nějakých jiných států atd. Kdyby tady nebyl komunistický puč v roce 48, myslím, že bychom byli zakládající země EHS tehdejšího. Takže my jsme se navrátili po nějaké době tam, kam jsme od začátku patřili. V tom vůbec není debata. Já jsem také podával přihlášku do Evropské unie v roce 96, já jsem konec konců podepsal přístupovou smlouvu, takže není vůbec debata o našem členství. My tam prostě jsme, budeme a teď jde jenom o to, abychom se v rámci té Evropské unie projevovali my sami co nejracionálněji, aby ty efekty, které nám z toho plynou, byly vyšší než nenulové náklady, které samozřejmě do toho dáváme na straně jedné. Na straně druhé nám musí jít strašně moc o to, aby ta Evropská unie se chovala racionálně. Pod pojmem racionálně a y jste položil otázku demokraticky, víte přeci dobře, že čím dál je rozhodování od občana a víte to každý sám, že u nás největší podporu mají zastupitelé za ČSSD v obcích, menší ve velkých městech, ještě menší v krajích a nejmenší v centrálním parlamentu. Když jdeme ještě dál až do dalekého Bruselu, víte že ta vzdálenost občana od jakéhokoli rozhodování je strašně daleko a tam vzniká onen ?kritický? demokratický deficit a tam vzniká velký problém. To je reálně, to není Klausova schválnost, to není specifické hledání nějakých problémů, kde nejsou, to jsou reálné problémy a já myslím, že je všichni kolem nás vidíme. Říkám, naše racionální chování vůči Evropské unii vzhledem k našemu státu a unie jako taková nás, protože jsme tam, více a více ovlivňuje naše životy, tak nás to nesmírně zajímá. To je jedna stránka věci. Chcete to euro k tomu rovnou připojit? Podívejte, česká ekonomika mimořádně .. v posledních třech letech roste, vidíme mráčky na obloze, v posledních dnech, týdnech, měsících některé zbytečně, některé objektivně vznikají, těžko bude začínat další rok ekonomický růst číslicí šest jako to bylo v posledních třech letech, nebuďme paniku, nedělejme zítra .. rozhovor v Lidových novinách, ale budiž. My jsme se přiblížili k možnosti, aby to euro pro nás bylo smysluplnou věcí. Dnes by to určitě nebylo, ale nejsou to ta konvergenční kritéria. Konvergenční kritéria jsou kritéria té měnové unie, která říká, my vás tam chceme nebo nechceme, my bychom vám ji kazili, kdyby jste tam s tou úrovní ekonomiky, jakou máte, do ní přišli. Já stále diskutuji o tom, že my stále máme naše kritéria, kdy pro nás je to výhodné a teprve jako nůžky na stříhání jsou jednou části, ale kdy tyhle nůžky se protnou dohromady, tam si zvolme ten správný okamžik, kdy máme opustit svou vlastní měnu a kdy máme do té evropské měnové unie vstoupit. Jsem přesvědčen o tom, že dnes to v žádném případě není a jenom na tom naše země vydělává, že v ní nejsme a nesrovnávejme země jako je Slovinsko, ... vstoupit.

Švejnar: Zde se velmi liším. Já vidím naši nejlepší strategii, jak hájit naše národní zájmy skrz silnou Evropskou unii, kde budeme členem, který je aktivní, který se podílí na vytváření optimální strategie Evropské unie ve zbytku globálního světa a myslím, že prezident by se měl vymezovat vůči Evropské unii ne negativně ale pozitivně, neměl by vidět svůj hlavní příspěvek v Evropské unii tím, že přispěje, že nepojede na důležitou schůzi v Lisabonu např. a že se bude účastnit všech schůzí, že bude za Českou republiku vyjednávat tam, kde je to možné a Českou republiku pozitivně reprezentovat. V tomto smyslu myslím, že naše budoucí strategie by měla být opravdu otevřená, měli bychom hrát aktivní roli, hledat spojence a vyjednávat pro nás co nejlepší podmínky, což bude též .. pro to, aby Evropská unie uspěla ve světě, který jak jsem již naznačil, bude složitější, bude koncepčnější a bude to těžší v tomto světě uspět. A myslím, že uspět můžeme tak jako republika a tak jako celá Evropská unie. Vstup do eura je otázka, která je jednak vztažena k tomu, jak si vede ekonomika jako reálná ekonomika, naše ekonomika si vede dobře, ještě před několika lety ČNB učinila studie, které poukazují na to, že jsme prakticky připraveni vstoupit do Evropské unie. Situace se dále zlepšila, není důvod, proč bychom nemohli vstoupit. Já zdůrazňuji, jsou zde určitá nebezpečí spojená s tím, že když nevstoupíme, jako největší vidím to, že mezinárodní finanční systém často má obrovské výkyvy, může dojít k tomu, jako došlo v mnoha zemích, že se směnný kurz, rychle změní, pro nás by to bylo nešťastné, kdyby se vychýlil směnný kurz v náš neprospěch, protože naši malí, střední i velcí podnikatelé exportují silně do eurozóny, v tomto případě by mohlo dojít k negativním šokům a z těchto důvodů a dalších je žádoucí, abychom do eurozóny vstoupili, jsme na ni připraveni a právě je to zkušenost Slovinska, která nám ukazuje, že celý rok působí v eurozóně, vstoupili bez jakéhokoli škrtnutí, bez jakýchkoli problémů a Slovensko nám v blízké budoucnosti ukáže, že je tam schopno vstoupit.

Gajdůšková: Já si jenom dovolím doplnit repliku na to Slovinsko. Měla jsem možnost být u jednání Wiszegradské čtyřky, kdy slovinští představitelé hodnotili přijetí eura jako daleko větší impuls pro hospodářský rozvoj než sám vstup do Evropské unie. Dovolila jsem si jenom poznámku, ale hlásila se paní senátorka Rippelová. 

Senátorka Jiřina Rippelová: Pan prezident řekl, že v případě, když nebude zvolen prezidentem, se vrátí do CEP. Mně pane prezidente, než jsem šla na toto jednání, padla do oka kniha, kterou mám v knihovně v kanceláři právě z CEP s názvem Soudcokracie v České republice, fikce nebo realita. Mně určitě ulehčíte před tím předčtením této knihy odpovědí na moji otázku a to bych se dovolila zeptat obou kandidátů, v čem spatřujete rozdíl mezi závislostí soudní moci a soudcokracií a pak bych si dovolila ještě podotázku, jak jste spokojeni, protože ono to svým způsobem spolu souvisí, jak jste spokojeni s rozhodováním Ústavního soudu?

Švejnar: Já začnu. Začnu tím, že v dobře fungujících společnostech, zemích soudnictví hraje úplně klíčovou roli. To znamená, je to věc, která je brána vážně jako součást vládního systému, je to pilíř, o který se každá společnost opírá a je to pilíř, který se ?nezmisťuje? a který opravdu je takovým ideálem a idolem celé společnosti. Dal bych dokonce příklad z Ameriky, bylo to při volbách mezi Al Gorem a George Bushem, kdy vzpomenete si byly to velmi těsné výsledky, dokonce dlouhou dobu nebylo jisté, jak a který z nich bude prezidentem, nakonec se celá věc dostala až k nejvyššímu soudu ve Spojených státech, což je takový hybrid mezi naším nejvyšším soudem a ústavním soudem. tento soud tehdy rozhodl na velice těsně 5:4 v neprospěch Gora. Je zajímavé, že Gore, který vkládal svůj celoživotní ideál v to, že se stane prezidentem, tehdy prohlásil, že s výsledkem nesouhlasí, ale absolutně ho respektuje. To znamená zde byla ukázka toho, jak v zemi, kde dobře funguje demokracie a soudnictví je absolutní respekt pro výsledek činnosti soudního systému. Myslím, že to je též náš ideál, že bychom k tomu měli spět, že bychom soudy měli nechat rozhodovat a ctít, jak rozhodnou. Samozřejmě potřebujeme soudy, které jsou funkční, které dobře operují a v tom smyslu je potřeba dokončit všechny možné úpravy a transformace, které byly započaty a do velké míry už ukončeny. V tomto smyslu myslím, že je to pilíř, je to jedna z částí vlády široce pojaté a měli bychom ho jako takový též mít. Z tohoto důvodu též nevidím důvod, proč mluvit příliš o soudcokracii, přenechám to svému oponentu, aby se k této oblasti vyjádřil. Já myslím, že soudcokracie je samozřejmě něco, kde dochází ke zneužití systému. Já nevidím v dnešní situaci ústavní soud jako soud, který by měl negativní vliv, naopak si myslím, že prezident by měl jasně a výrazně přesně .. aby ústavní soud mohl dobře fungovat, prezident by měl jmenovat soudce včas tak, aby senát opravdu mohl včas zajistit funkčnost soudu, aby nedocházelo k ochrnutí a oslabení funkčnosti soudu z toho důvodu, že nebylo dostatek soudců jmenovaných a senát neměl příležitost jejich nominace důkladně projednat.

Klaus: Tak to glosování složité volby úplně nového ústavního soudu pár dní a týdnů po nástupu nového prezidenta pane Švejnare je zatím snad největší útok pod pás, který tady v tuto chvíli zazněl, ale o to možná fakt nejde. Já jsem fascinován tím, že já teda jsem si termín soudcokracie přečetl v mém, když se někdo zabývá nekonečném čtení nepřetržitého toku knih a časopisů, které plynou ze Spojených států, takže pojem soudcokracie je tam pojem, ve kterém se dnes a denně hodnotí, tak jestli neznáte tento termín, tak jsem skutečně poněkud překvapen. Já jsem ten termín vzal tam odtud. Paní senátorko, jsem strašně šťastnej, že máte ve své knihovně publikace sborníku CEPu číslo 64. Takže jestli nemáte těch zbývajících 63, já vám je rád dodám. Trošku jste mě sice zklamala tím, že ji jen máte a nečetla jste ji. To je škoda. Proč? Já myslím, že smysl právě COPu je, abychom na tato téma nevedli jednověté, dvouvěté souboje, kde se v podstatě nedá nic zásadního říci. Proto jsme si řekli, vede se u nás spor o soudcokracii, udělejme velkou konferenci o tom, pozvěme řadu špičkových reprezentantů, názorů takového i onakého, udělejme z toho sborník textů, do kterého jsem nepřispěl zásadním způsobem.. předmluvou, takže já jsem tam nebyl ten nositel těch hlavních názorů. Takže o tom je právě aktivita těhle různých institucí typu občanských sdružení. Já bych mohl doporučit, aby se páni senátoři, senátorky třeba i na tuto brožurku podívali, tam je tento problém rozepsán. Já ho jako ohrožení základní demokracie ve Spojených státech, v EU a potažmo daleko méně, že jsme tam ještě nedorostli do té fáze u nás cítím jako vážný problém na tuto minutkovou debatu. Spokojenost s ústavním soudem, já ústavní soud nekomentuji, já myslím, že je to instituce, která pořád ještě v ne zcela hotovém soudním systému u nás pořád ještě vyhledává to své místo, kam patří, kam nepatří atd. a já k němu nemám opravdu žádný komentář a jeho výsledky samozřejmě respektuju, k tomu není co diskutovat. Je to jedna z klíčových institucí a nepochybně za pochodu také se někam pohybuje, někam roste, je to učení se za pochodu a já si myslím, že nemám k tomu žádný komentář. Myslím, že debata u nás se více vede o jiném soudu, u nás se více vede o nejvyšším soudu než o ústavním soudu, aspoň teda já neznám žádnou zásadní literaturu kolem ústavního soudu.

Gajdůšková: Čas vypršel, tady by se nabízela ještě otázka na jmenování těch soudních čekatelů, ale bohužel tuhle otázku položit nemůžeme, protože naše asistentka avizuje, že čas se blíží ke konci. Slíbila jsem vám, že budete moct ještě reagovat jeden na druhého, já si dovolím to navodit tou slovní otázkou, dát tomu jakýsi rámec, vážení pánové, pane prezidente, pane profesore, v případě, že bude zvolen váš protikandidát, co si myslíte, že by v té prezidentské funkci zvládal velmi dobře a co naopak si myslíte, že by byl hendikep vašeho protikandidáta a prosím o kratší odpověď než ty tři minuty, protože nás skutečně tlačí čas.

Klaus: Já jsem začínal úvodním slovem... takhle vybrali, ne?

Gajdůšková: Bylo by to spravedlivé asi.

Švejnar: Dobře, já se trochu zamyslím. Zajímavá otázka. Já myslím, že můj protikandidát by měl samozřejmě všechny ty silné stránky, které doposud vykázal, že bude silný a houževnatý, bude bránit své myšlenky, bude prosazovat své myšlenky, které budou samozřejmě někdy tak jak já je vidím a mnoho dalších lidí extrémní, někdy ne a bude myslím na Hradě člověkem, který by byl velice silným a říkám názorově vyhraněným člověkem, který by dál pokrčoval a samozřejmě ve druhém období by byl mnohem méně omezený než v prvním období, takže v tom smyslu by to byl prezident, který by měl mnohem volnější ruku než prezident, který je v prvním funkčním období

Klaus: Tady ta výhružka, že prezident v druhém funkčním období se bude chovat jako neřízená střela, to já musím replikovat, protože to tak není. Já si nedovedu představit, že by člověk vyskočil ze své kůže, že by začal být úplně jiným, než je a to v žádném případě nehrozí. Já znám názory pana Švejnara opravdu velmi málo. Já s jeho ekonomickými názory jsem polemizoval zásadně, já když jsem si přečetl v posledních dnech knížku, kterou jsem nikdy před tím neviděl, z roku 90, kdy jsem poprvé viděl nějaké jeho ekonomické názory, tak jsem zesinal hrůzou a říkal si, že ještě, že jsem to tehdy nečetl, protože bych musel polemizovat s každou větou. Já jsem se s ním polemicky utkal několikrát v průběhu těchto let. Já nikdy nezapomenu na to, kdy on teď obhajuje vstup do eura a jak mě ničil jako ministra financí, když ve svém článku v Lidových novinách, kdy Slovensko chtělo také centrální banku a já jsem věděl, že to znamená konec společného státu a pan profesor tenkrát opublikoval článek, že by nevadilo mít dvě centrální banky. Já myslel, že je konec světa, takže já mám na tyto věci oproti němu názory velmi odlišné. Jinak jeho další názory neznám, těchto ekonomických názorů já bych se velmi bál, nicméně nemáme prezidentský systém, stejně by dominovala vláda a tady páni senátoři a poslanci. Já bych to určitě přežil a určitě bych se nezachoval tak jak můj předchůdce když v české vládě před 15 lety, který utekl z té vlády a nechal mi klíče od trezoru na stole a nepřišel mi tam ani podat ruku. Můžete si vydedukovat, který předseda vlády z vašich kolegů senátorů to byl. Takže já bych opravdu nic takového neudělal.

Gajdůšková: Děkuji. Vážení pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mně nepřísluší hodnotit debatu, závěr si uděláte každý z nás sám. Naší ambicí nebylo nahradit televizní debatu, jsme se skutečně snažili poctivě a zodpovědně podpořit své rozhodnutí při volbě prezidentského kandidáta. Takže doufám, že ten televizní duel mezi vámi dvěma, který bude určitě napínavý, náznaky jsme tady viděli, že ještě budeme mít možnost jako občané vidět. Děkuji vám pánové za váš čas, za vaši vstřícnost, za otevřenost odpovědí.

Klaus: Já tady dávám panu protikandidátovi svou knížku, aby si ji přečetl..

Švejnar: Výborně, já vám také svoji knížku... je to důležité, protože vidím, že jenom nečtete moje studie, já jsem doposud myslel, že jenom nekontribujete do vědeckých časopisů ale vy je ani nečtete, tak si rád přečtu.

Klaus: To je úsměvná větička.