Komunisté napadli svého poslance-bachaře

Vondruškova minulost, podrobně zdokumentovaná médii, začíná ale vadit už i jeho spolustraníkům. Uvažují i o tom, že by Vondrušku vyzvali, aby se vzdal poslaneckého mandátu.

„Myslím, že každý politik, který má na bedrech takovou mediální kauzu, kterou řádně nevysvětlil, má určitý handicap. Nevím, jestli je Vondruškova kauza pravdivá, protože neproběhlo soudní projednání. Ve světě politiky ale neplatí presumpce neviny.

Všichni, kdo jsou na prvních místech krajských kandidátek, by měli mít čistý štít. Pokud se nemohou s těmito kauzami důstojně vypořádat, neměli by lídry být,“ řekl LN včera místopředseda KSČM Jiří Dolejš.

Úvahy o Vondruškově odchodu z parlamentu považuje Dolejš za předčasné. Nicméně požaduje, aby poslanec tuto „mediální kauzu uspokojivě vysvětlil“. „V případě, že by se tak nestalo, mohla by varianta jeho odstoupení přicházet v úvahu,“ dodává komunistický místopředseda.

K jeho názoru se opatrně přidávají i další straničtí kolegové. Poslankyně Zuzka Rujbrová pro LN připustila, že komunisté mohli při výběru svých kandidátů být opatrnější. „Nevím, do jaké míry informoval voliče a krajský výbor o své minulosti, ale pokud je informoval pravdivě, pak je v pořádku, že byl zvolen. Pokud ne, tak bych souhlasila s názorem Jiřího Dolejše.“

Podobný názor má i poslanec Vladimír Koníček. „Nepřísluší mi celou záležitost hodnotit, ale s vyjádřením pana místopředsedy bych souhlasil. Víc k tomu však nejsem schopen říci,“ řekl LN.

Josef Vondruška působil jako bachař ve vězení v Minkovicích v letech 1971 až 1990. Za komunistického režimu si tam odpykávalo trest mnoho disidentů, například Petr Cibulka, Jiří Gruntorád, Vladimír Hučín nebo Jiří Wolf.

Právě podle Wolfa s Gruntorádem byl Vondruška „proslulý“ nebývale brutálním zacházením s vězni a vyžíval se v jejich fyzickém i psychickém šikanování. Tento případ však nebyl doposud soudně projednán.

Poprvé byl Vondruška zvolen do Federálního shromáždění v roce 1992. V červnových volbách do Poslanecké sněmovny díky preferenčním hlasům uspěl na kandidátce Libereckého kraje. Jeho straničtí kolegové doposud svorně označovali jeho případ za „mediální kauzu“. On sám se podle svých slov nemá za co stydět. „Naopak jsem hrdý, že jsem chránil společnost před různými parazity,“ hájil se.