Jsou chvíle, kdy je veškerá kritická výbava k ničemu. Sledování posledního dílu Twilightu bylo jednou z nich.
Patří k dobrému tónu se té sérii vysmívat. Důvody jsou nasnadě a vlastně jsou všechny oprávněné. Dialogy a part vypravěče uširvoucí, což zvýrazní ještě vážnost, s níž jsou deklamovány. Herectví, mírně řečeno, všelijaké, děj nijak strhující a vyprávěný rozvlekle. Nevím, jestli tohle „epické finále“ „bude žít věčně“, jak tvrdí reklamní slogan. Ten film ale určitě dokáže navodit dojem, že nikdy neskončí.
Lidská Bella (Kristen Stewartová) a upír Edward (Robert Pattinson) se konečně dali dohromady se vším, co k tomu patří. Obnášelo to Bellin přechod mezi nemrtvé. Hrdinka se jako upírka cítí prostě skvěle. Rychle jí to běhá, vysoko skáče a smysly jsou tak nějak bystřejší. Naštěstí je ušetřena morálních dilemat, jež život upíra přináší - sytí se krví šelem, jež se právě chystají zadávit kolouška a dalších života nehodných existencí. Má s Edwardem dceru Renésme, holčička je hezounká a nadaná. Stejně jako maminka a tatínek, kteří se vrhají do víru dříve zapovězených vášní, upíři berou čas jinak a jejich líbánky mohou trvat třeba deset let. Šťastné to entity.
Jinak výchova holčičky probíhá v duchu překvapivě komunálním, podílejí se na ní všelijaké upírské tety a strýcové, taky kamarádský vlkodlak Jacob (Taylor Lautner). Jednou se musí vysvléct, aby všem ukázal, jak je svalnatý. Nastane ale problém s upírskou vrchností v Itálii - jakýmisi dekadenty v černých pláštících. Následuje značně úmorný vhled do fungování nemrtvé justice, naši hrdinové shánějí svědky na svou obranu. A skutečně dají dohromady skupinu pobranou v různých koutech světa, nadanou různými nadpřirozenými dary - především schopností nevnímat, že se dostali doprostřed nějakého ne zrovna povedeného digitálního triku.
Film se dovleče k závěrečné, jak jinak, „epické“ bitvě, dvě party proti sobě na zasněžené pláni. Dlouho se konverzuje a pak se to strhne - všichni běží, pak postávají, musejí mít mokré boty, ale upírům to asi nevadí. Občas někdo vzlétne do vzduchu, udělá maxidíru v zemi, utrhne hlavu někomu jinému. Působí to všechno značně studeně, jakkoliv herci snaživě poulí oči, sníh, který volá potom, aby byl zbrocen červenou krví, jí zůstává prakticky nedotčen.
Nastane triumf míru, lásky a harmonie - dva hrdinové na kvetoucí louce. Jsou spolu na začátku idyly, jež už nikdy neskončí, s diváky se loučí sestřihem těch nejlepších nyjících pohledů a něžných objetí ze všech dílů série. Hraje k tomu sladce kňouravá píseň, jak se ostatně děje během celého filmu, s výjimkou situací doprovázených smyčci burácejícími či zlověstně bručícími.
Twilight sága: Rozbřesk - 2. částUSA, 2012 |
Tím vším jsem chtěl říct, že Twilight sága: Rozbřesk - 2. část je vzácně konsistentní film. Věrný duchu denního snění poháněného fantazií spíš omezenou, úplně normální. A možná právě díky tomu sdělný, jistým způsobem věrohodný. Spousta lidí v určitém věku sní nějak podobně. Představuje si nějaké postavy, způsob, jímž je v duchu vykresluje, je determinovaný magazínovým ideálem bakelitové krásy. Nějak je oblékne a rozestaví po neosobně a konvenčně „hezkém“ domě. Moc neví, co s nimi, tak je všelijak postrkuje a nechá říkat okázale é a vážné věty, tlačí je skrz klopotné peripetie k happy endu, infantilní představě věčnosti - budeme úžasní, budeme se hltat očima pod sluníčkem a mezi kytičkami a nikdy to neskončí. Pokračování hry s panenkami jinými prostředky.
Při vší té bezděčné legraci se Twilight dá vnímat jako vyjádření nějaké skutečné potřeby, touhy formulované jazykem, který ti roztoužení (roztoužené) berou za svůj. A on svým způsobem skutečně jejich je. Vidět to už nikdy nechci, ale smát se tomu nebudu.
