Lidovky.cz: Jaká je situace v Aškelonu?
Není to zdaleka poprvé, co na nás létají rakety. Tak to tu chodí už několik let. Minulá noc a několik předchozích bylo ale samozřejmě velmi těžkých. Stále jsou slyšet exploze. Většinou protiraketová obrana, která rakety z Gazy zneškodní ještě ve vzduchu. V noci se pak městem hodně rozléhají sirény. Lidé mají nařízeno nevycházet z úkrytů nebo se alespoň zdržovat v jejich blízkosti. Já mám štěstí, že žiju v nové budově a přímo v mém bytě je takzvaná bezpečnostní místnost, takže nemusím nikam chodit.
Lidovky.cz: Jak taková bezpečnostní místnost vypadá?
Úplně jako obyčejná místnost, má ale železné dveře, silné stěny a železné okenice. Je to takový bunkr. V nových budovách jsou takové místnosti běžnou součástí bytu, ale například moji rodiče žijí ve starém domě, kde nic takového není. K nejbližšímu klasickému podzemnímu bunkru to mají asi pět minut pěšky.
Lidovky.cz: Takže jste celé dny doma?
Ne. Mám zaměstnání v Tel Avivu, do kterého musím dojíždět. Poslední dny jsou zavřené školky a já mám dvouletého syna. Pokud chci jít do práce, někdo se o něj musí postarat. Nemůžu dvouleté dítě brát s sebou do práce a o svoje zaměstnání nemůžu přijít. O syna se dnes stará můj manžel. V pátek má totiž většina Izraelců volno a ve čtvrtek zase lidé z Aškelonu nemuseli do práce. Den předtím se o syna starali rodiče.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
Lidovky.cz: Jak váš syn všechno snáší?
Pro malého chlapce je samozřejmě obtížné sedět celý den v bezpečnostní místnosti se zavřenými železnými okenicemi bez denního světla. Navíc pochopitelně slyší sirény, slyší výbuchy. Přestože nerozumí tomu, co se odehrává, všechen ten stres kolem sebe vnímá.
Lidovky.cz: Nebojíte se každý den dojíždět do Tel Avivu?
Ano, velmi se bojím. Silnice je pochopitelně nechráněná a kdykoliv na ni může dopadnout střela z Gazy. Mám velký strach. Cítím, že můj život je v ohrožení. Rozhodla jsem se proto, že o víkendu odjedu s rodinou k přátelům na sever.
Lidovky.cz: Jak to, že musíte do práce? To neexistuje nějaká výjimka?
V Izraeli je zákon, podle kterého si rodič může vzít volno, pokud se musí postarat o malé dítě. V Aškelonu ale zní poplašné sirény docela často a já kvůli tomu nemůžu pokaždé zůstávat doma. To by mi můj zaměstnavatel nakonec mohl říct: "Žiješ v Aškelonu, tak si tam také najdi práci".
Asi stotisícový Aškelon je od pásma Gazy vzdálen jen 13 kilometrů
Lidovky.cz: Hledá azyl u přátel v tuto chvíli mnoho obyvatel Aškelonu?
Ano. Navíc ubytování lidem žijícím v okolí pásma Gazy teď nabízí mnoho kibuců na severu. Takže pokud se situace po víkendu nezlepší, nabídku také využiji a půjdeme s rodinou tam. Přes sobotu a neděli můžu být bez problémů u přátel, ale nechci tam zůstávat moc dlouho, není to pohodlné. Problém je, že neustálé stěhování s malým dítětem není jednoduché.
Lidovky.cz: Jaká atmosféra panuje v Aškelonu?
Ve městě jsou úplně liduprázdné ulice. Když vše začalo a na území Izraele dopadla první raketa, byla jsem akorát se synem na hřišti. Najedou všem ostatním matkám začaly zvonit telefony. Volali jim manželé, přátelé nebo prostě kdokoliv, kdo zrovna sledoval zprávy. Okamžitě se všichni sbalili a během půl hodiny se ulice vylidnily, okna překryly těžké železné okenice. Lidé pak vyčkávali doma. Představte si, že ale zrovna potřebujete dojít na nákup, co máte dělat?
Lidovky.cz: Jak jste to řešila?
Jako snad každý máme něco v mrazáku. Teď několik obchodů začalo nabízet doručení nákupu zdarma těm, kdo žijí na jihu. Pokud bych neodjížděla na sever, nabídku bych určitě využila.
Lidovky.cz: A jaká je situace v Tel Avivu? Máte srovnání s Aškelonem...
Ve čtvrtek tu byl také poplach. Lidé se začínají bát. Mnoho lidí, kteří bydlí ve starých budovách se che přestěhovat k příbuzným, kteří mají úkryty zabudované v bytech. Samozřejmě to tady lidé ale neberou tak vážně jako u nás v Aškelonu. Nicméně obavy, že na na město dopadne další raketa, jsou znatelné. Existují ale i horší místa než Aškelon, které nejsou pod ochranou protiraketového deštníku. Lidé v malých městech nebo kibucech v okolí jsou na tom nesrovnatelně hůř.
