25. prosince 2012 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kotě Kotě Kotě Kotěra. Divadlo
Gočár je radost sledovat

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Když architekti zpívají. Divadlo Gočár  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Když architekti zpívají. Divadlo Gočár | foto: Divadlo Komedie
Divadlo Gočár Miloše Orsona Štědroně a Jana Nebeského je malý skvost, který se vyloupl v Divadle Komedie.

Tenhle "muzikál o architektech"  pochopitelně nespadl z nebe, autorskému divadlu, které nevšedně spojuje hudbu a mluvené slovo, se Štědroň věnuje už delší dobu, naposledy si pohrával s Antonínem Dvořákem a Zdeňkem Nejedlým na Divokém západě (Tony D.–western musical).

A nyní si vzal na paškál slavné trio architektů Josefa Gočára, Jožeho Plečnika a Pavla Janáka. A jejich rivalitu i přátelství, umělecké spory, zvyky a zlozvyky, bohémství, bláznivost, výstřednost. A to vše za první republiky, jejíž podnikatelský elán a nadějeplnost jsou tu jakýmsi lehce nahozeným pobočným motivem – děj se odehrává pod bdělým okem TGM, který na obrazovce nad hlavami aktérů kyne rukou do rytmu jako metronom, případně hýbe svým mrožím knírem a mrká okem.

Nádherně potrhlé nápady

Libreto je výtečně napsané, je to tříšť impresí, vzrušených promluv a debat, nadnesených charakteristik, do kterých se zapálení tvůrci hrouží. Ta zvláštní zlomkovitost, místy až nonsensový charakter předváděného a rafinované prolínání menších uzavřených situací a etud s ironickými komentáři, vsuvkami a náhlými nádherně potrhlými nápady vyvolává zneklidňující dojem.

Miloš Orson Štědroň: Divadlo Gočár

Libreto: Miloš Orson Štědroň
Režie: Jan Nebeský
Výprava: Lucia Škandíková
Divadlo Komedie, premiéra 14. 12. 2012

A celá kompozice je také perfektně spojena s hudbou a vlastně je i výrazem toho, o čem se hraje – o tvorbě, která vyrůstá na troskách té staré, neboť architekti jsou bořitelé i stavitelé zároveň. Štědroňova hudba se opět, jak je u něj zvykem, odehrává v širokém žánrovém spektru a zároveň drží čistý tvar, autor také nápaditě pracuje s hudebními citacemi a odkazy. Jazzové variace, blues, rap, rock, kabaretně estrádní čísla, melodram, opera i opereta (například tenor Plečnik ve vysoké poloze) by u jiného byl mišmaš, u Štědroně je to styl. A živí muzikanti na jevišti (včetně autora u klavíru) jsou to nejlepší, co může být.

Jan Nebeský se tu nezvykle představuje jako režisér sloužící autorovi a jeho režie přirozeně celé dílo završuje. A nejde jen o to, jak pracuje s vyhrocenou nadsázkou, ale také o celkovou múzičnost a divadelní cítění situací. Tymají v sobě oslňující lehkost a hravost a jejich vyústění režisér pokaždé svede do půvabné pointy. Hned úvodní rapování Gočára a Plečnika báječně naladí.

Středem děje je fiktivní „spor“ o to, kdo nejlépe vystaví moderní kostel – což se celé rozkošatí do nádherně groteskní revue –, přičemž každý z aktérů si mele (pěje) to své. Janák: beton, luxfer, šamot; Gočár: nástup do kostela pohodlný, žádné pobočné místnosti; Plečnik: protestuji, aby se zavedlo ústřední topení do kostela, takové svinstvo nepatří do chrámu páně. Na závěr si každý nasadí na hlavu maketu „svého“ kostela a provádějí s nimi jakési excentrické tance i zpěvy. Jinak si hrají s dětskou stavebnicí, Plečnik na to má magnetickou tabuli, kde si vše pěkně aranžuje. Herecké trio je výborně sladěné – „osou“, kolem níž se vše otáčí, je Gočár Jiřího Štrébla – elegán v hnědém oblečku, zpívá: co já všechno postavím, to vám teď ani nepovím. Úžasné sólo má, když procítěně šeptá svůj song do příložníku coby mikrofonu.

Janák Petra Jeništy přichází s bluesově laděným útvarem, v němž zazní „složité útvary, to je vždy elementary“. Zásadně chodí v uváleném obleku, na němž jsou stopy omítky. Divoce rozježený Plečnik Jana Mikuška nezapře jižní temperament, je to vztekloun a excentrik. Ženský element - personifikovanou mladou republiku, jež má vedle vznešeně kynoucí a blazeované podoby v kroji i tvář hudrmanice, zastupuje Eva Vrbková. Vstupuje nevypočitatelně do děje a také skvěle zpívá, v závěru okouzlí rytmizovanou interpretací baladické písně s názvuky balkánského folkloru. Architekti pak ještě najednou sborově zařičí svůj bojový pokřik a heslo k přípitku, jež zní Kotě Kotě Kotě Kotěra a jímž se též hlásí ke svému učiteli.

Divadlo Gočár je přesně takový autorský projekt, který česká jeviště potřebují jako nic jiného. To jsou záležitosti, při kterých se rodí něco nového a kreativního a které vracejí víru v kreativitu domácích umělců i českého divadla vůbec.

  • 0Diskuse
Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz