V roce 2005 totiž činila 7185 korun, v letech 2007 až 2012 se její výše stabilizovala na osmi tisících a letos „prezidentská vláda“ rozhodla o jejím navýšení o pět set korun. Za osm let tedy nárůst nedosáhl ani 1500 korun. To je přitom zhruba suma, o nížminimální mzdu hodlá navýšit právě se rodící vláda – cíl z koaliční dohody odpovídá asi 10 000 korunám.
Ekonomové byli dlouhá léta celkem jasně přesvědčeni, že jednoduše platí: čím vyšší minimální mzda, tím citelnější tlaky na růst nezaměstnanosti – jelikož bez práce zůstanou ti, kteří by třeba byli ochotni pracovat i za méně. Tento závěr, jenž byl a snad ještě je hojně zastoupen v mnohých učebnicích ekonomie, převratně zpochybnila na počátku 90. let dnes již proslulá studie srovnávající mzdy v amerických fastfoodových řetězcích.
„Tou studií jsme původně chtěli jen potvrdit tehdy konvenční závěr, že zvýšení minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost. Paradoxně jsme však zjistili pravý opak,“ řekl mi letos na jaře Alan Krueger, jeden z jejích spoluautorů a donedávna šéf ekonomických poradců prezidenta Obamy. I vlivem té studie se stále více a více ekonomů přiklání k názoru, že přiměřené zvýšení minimální mzdy nemá nepříznivý dopad na zaměstnanost, říká Krueger.
Otázkou zůstává, zda dvojnásobné tempo zvyšování minimální mzdy, které plánují koaličníci, je ještě stále přiměřené, a zda tedy nebude kontraproduktivní. Riziko kontraproduktivního efektu je každopádně značné.
