Španělský velvyslanec v Praze, Pascual Ignacio Navarro Ríos.
LN: Jak Španělé nyní vnímají monarchii?
Zažívá krizi, to si musíme připustit, v krizi jsou ale všechny instituce v zemi. Lidé si království váží méně než před deseti lety, totéž ale platí i pro parlament, politické strany a vládu. Všechny instituce utrpěly kvůli ekonomické krizi. Dobré ale je, že jak se nyní pomalu dostáváme z krize, zlepšuje se i vnímání monarchie. I tím, že se rozhodla pro modernizaci.
LN: Co se očekává od nového krále?
Především to, že bude nový. Jak řekl král Juan Carlos I. – je třeba dát prostor nové generaci s novými nápady. Španělsko potřebuje vstoupit do nové éry, hledat nové způsoby řešení problémů, které krize přinesla. Očekává se, že Felipe VI. zvládne roli prostředníka mezi zástupci nové generace politiků, která se v zemi vytváří. Král by se měl stát symbolem této obrody.
VÍCE ZDE: |
LN: Jaké má pravomoci?
Král nemá ústavní, exekutivní ani legislativní kompetence. Po parlamentních volbách sice jmenuje premiéra, ale činí tak na návrh poslanců. Je to však on, kdo v zemi pomáhá vést dialog, hovoří s lidmi, povzbuzuje je a radí v různých situacích. Král se například schází s odboráři i zaměstnavateli, vyslechne obě strany a pomáhá hledat řešení problémů. Další důležitou funkcí je reprezentace. Král hodně cestuje, jak po Španělsku, tak v zahraničí, hlavně v iberoamerickém světě. Nemá sice ústavní pravomoci, ale má velký vliv v politickém životě.
LN: Jaké problémy bude hasit? Ekonomickou krizi, sílící separatistické tendence Katalánska?
Asi od všeho trochu. Krize ukázala, že náš politický systém stojí na pevných základech, ale je nutné ho aktualizovat, a král toho bude stimulem.
LN: I v případě katalánského volání po nezávislosti?
Územní spory se táhnou celými španělskými dějinami, nejsou v naší politice novinkou. Král, jak už jsem uvedl, nemůže zasáhnout přímo do politického života, ale pro roli prostředníka, kterou mu dává ústava, má o těchto otázkách velké povědomí. A mimochodem umí velmi dobře katalánsky.
PSALI JSME: |
LN: Překvapila vás abdikace Juana Carlose I.?
O možné abdikaci se mluvilo docela dlouho. Především proto, že k ní v poslední době dochází i v jiných královských rodinách. A pak také proto, že kralování je to poměrně náročná funkce. Král má dnes mnohem více práce než dřív, má nabitý program, hodně cestuje a potkává spoustu lidí. Zřejmě i proto se král Juan Carlos I. rozhodl – když viděl, jak své funkce opustili jiní monarchové –, že když už nemůže pracovat na sto procent, bude čestné odstoupit.
LN: Mohly k tomu kromě únavy pomoci i možné skandály, jež se kolem krále vyrojily?
Pravděpodobně trochu ano. Nicméně, jak jsem řekl, neoslabila jen monarchie, stejný pokles popularity zažil i parlament a politické strany. Co se týče toho lovu (králova popularita utrpěla, když vyšlo najevo, že před dvěma lety odjel lovit slony do Botswany – pozn. red.), je vidět, jak se proměnila španělská společnost. Španělští králové lovili stovky let, král to dělal celý život, ale společnost se mění. Uvažuje více ekologicky. To je patrné i na tom, jak stoupá počet odpůrců býčích zápasů. Ostatně ani princ Felipe už neloví.
LN: Jak je Felipe připraven na funkci krále?
Lépe než všichni jeho předchůdci. Byl pro tuto funkci vychováván od narození. Vystudoval vysokou školu, vlastně bude prvním španělským králem s univerzitním diplomem, absolvoval vojenskou akademii a studoval v zahraničí. Celý život se na převzetí monarchie připravoval, navštěvoval všechny instituce a úřady. Zná se skoro s každým.
LN: Vy osobně jste se s ním také setkal?
Ano, když jsem byl na španělském zastoupení v Bruselu. Věnoval jsem se středomořské oblasti, o kterou se princ zajímal.
LN: Jaký na vás udělal dojem?
Je moc milý. Zdrženlivý, je jistě rezervovanější než jeho otec, ale je milý, klidný a rozvážný. Připravený, vše si nastudoval, rád čte všechny dokumenty.
