12. srpna 2015 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Vlasta Burian byl králem komiků. Po roce 1945 i jejich mučedníkem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 8Diskuse
Vlasta Burian | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vlasta Burian | foto: Lidovky.cz
PRAHA Poválečný životní i umělecký pád nejpopulárnějšího českého komika všech dob byl ještě prudší než jeho vzestup. Hned po skončení války, ještě v květnu 1945, byl zatčen, odvezen do vazby a zostouzen v tisku jako kolaborant nejhoršího kalibru.

To všechno za jediný protektorátní prohřešek – vynucenou účast v rozhlasových skečích Hvězdy nad Baltimorem. Slaboduché skeče natočil Vlasta Burian v roce 1941 - šlo o primitivní propagaci nacismu a zesměšnění Jana Masaryka. 

Vyšetřování se vleklo. Ale pro Buriana bylo nejtragičtější, že nesměl hrát a byl lidsky degradován. Až po pěti letech se mohl vrátit na jeviště, ale byl to jen odlesk minulé slávy. Paradoxů v kauze Burian je dost: Přestože z něj komunisté udělali kolaboranta a pranýřovali ho jako buržoazní element, socialistická televizní dramaturgie by byla bez něj vyřízená. Jeho filmy mají nehynoucí popularitu a komický typ, který vytvořil, je věčný. A navíc dobře zužitkovává to, čemu se i ve světě říká český humor. 

Herecký génius i fotbalista

Vlasta Burian byl muž jedinečného komediálního talentu a za první republiky se vypracoval ve hvězdu první velikosti. Byl skutečným „králem komiků“ - trefný přídomek mu kdysi vymyslel český dramatik E. A. Longen - a navíc chudým chlapcem, který se proslavil. Syn libereckého krejčího se ještě jako kluk přestěhoval do Prahy, na Žižkov. Od mládí byl všestranným sportovcem, chytal v brance AC Sparta a sportovní kluby zažily jeho první komická vystoupení. Již před první světovou válkou vystupoval v pražských kabaretech, zpíval v operetních sborech. 

Po první světové válce působil v Rokoku, Červené sedmě či Revoluční scéně. Začátkem 20. let své parodické výstupy začleňoval do větších jevištních útvarů, první hlavní roli vytvořil v Nestroyově hře Lumpacivagabundus. Jeho prvním, ještě němým filmem byla v roce 1923 komedie Tu ten kámen a první zvukový snímek C. a k. polní maršálek natočil o sedm let později. Od té doby až do roku 1942 hrál ve dvou až čtyřech filmech ročně, účinkoval v rozhlase, vydával gramodesky, pózoval na reklamních poutačích. Přímo zosobňoval otevřené možnosti, jež mladá republika skýtala agilním jedincům. Vlastní divadlo si otevřel v moderním paláci Báňské a hutní společnosti v centru Prahy v Lazarské ulici (1930–1945). Byl bohatý. A nepokrytě se z toho těšil, což se nakonec ukázalo jako nejhorší prohřešek. 

Už ani film

Kauzou Vlasty Buriana se po roce 1990 zabýval kritik Vladimír Just.Vidí jej jako rozporuplnou osobnost, která vlastně doplatila na stejně rozporuplnou dobu 20. století - vždyť prožil svůj život v průběhu pěti režimů! Just je autorem dvoudílné monografie a svým bádáním přispěl k očištění Burianova jména. Připomíná hercovy postoje a činy, na hony vzdálené kolaborantství, ba spíše naopak: byly vůči protektorátní moci rizikové. Burian rázně odmítl účinkování v dalších propagandistických skečích, ty ale pokračovaly a hráli v nich herci, které pak nikdy nikdo nepopotahoval. Odmítl participovat na mravně kompromitující Anketě proti židobolševismu, již vyhlásil Arijský boj. Té se mj. účastnili dva pozdější národní umělci Vlastimil Rada a Jaroslav Marvan. A konečně odrazil i spolupráci s Prag Filmem, což byla odnož německého filmu založená na Goebbelsův popud, kde bez skrupulí točila třeba Zita Kabátová. Burian se vykroutil a tvrdil, že neumí dobře německy. On, rodák z Liberce. ¨

Vlasta Burian. Snímek z výstavy o komikovi Vlastovi Burianovi, která se konala na žižkovské radnici v Praze

A tak od roku 1942 už nenatočil žádný film ani v českých ateliérech. Hodně si dovoloval ve svém divadle. Nasadil veselohru Když kocour není doma, kterou pod pseudonymem napsal antifašista Erich Kästner. I při představení předváděl extempore, která směřovala proti protektorátnímu režimu, však také cenzura hned vřískala. Burianovo odmítání spolupráce s nacisty zřejmě vedlo i k útoku na jeho personál. Kuchař Trejbal, který po válce svědčil v hercův prospěch, byl zatčen.A Burian byl se svým tajemníkem předvolán na gestapo, aby se zodpovídal z toho, že různé osoby „zachraňuje“ z výrobního procesu a zaměstnává je v divadle. Ano, u Buriana se skrývali různí lidé (např. ze zlikvidovaného Déčka E. F. Buriana) a zdá se, že herec se tehdy na gestapu dokázal neuvěřitelným výkonem z těchto obvinění „vykecat“. Razantně se k Burianově „kolaboraci“ vyjádřil Jan Werich: „Vlasta Burian za války nekolaboroval. Dopouštěl se pouze nějakejch volovin - jako ostatně v té době kdekdo. Co mohl dělat? Nemohl dělat nic! Nemohl přece říct Němcům: ,Jděte do prdele!‘“ 

Malý Baťa

Po Burianově zatčení se začal vytvářet obraz cynického kolaboranta s nacisty. Štvanice v tisku začaly okamžitě. Zvlášť se vyznamenal jistý J. Štefánek, o němž se Just domnívá, že byl ve spojení s StB. Způsob psaní byl příznačný pro komunistickou rétoriku. Již v této chvíli šlo totiž o to, aby se vyrobil exemplární případ potrestání buržoazního symbolu selfmademanské pýchy a prosperity, který Burian ztělesňoval. Vždyť se narodil v rodině chudého krejčího a dopracoval se k honosné vile v Dejvicích s bazénem a kurtem, měl osobního kuchaře, sportovní auta, pořádal opulentní hostiny, vedle divadla vlastnil módní salon, kino. To vše bylo soudruhům trnem v oku, tím spíš, že nikomu nic neukradl, ale na všechno si sám vydělal. Burian byl vlastně malý Baťa, píše Just. 

Buriana za jeho „kolaborantství“ nakonec odsoudili až na třetí pokus a to se již „do akce“ zapojila StB - ta vznikla ani ne dva měsíce po válce, od začátku ovládaná KSČ. V roce 1945 se nejprve konal mimořádný lidový soud. „Burian se cítil nevinen, při výsleších byl velice rozechvělý, rozcitlivělý a několikrát se i rozplakal,“ prozradil po desítkách let někdejší vyšetřující soudce JUDr. Miroslav Vlk publicistovi Ondřeji Suchému, dalšímu z Burianových „obhájců“. A Vlk v rozsudku uvedl: „... v chování V. Buriana za protektorátu nelze spatřovat trestnou činnost, pro niž by mohl být postaven před mimořádný soud. Proto jsem v rozsáhlém elaborátu, v němž jsem podrobně vyhodnotil všechny zjištěné skutečnosti, navrhl, aby byl Vlasta Burian propuštěn na svobodu.“ 

Jenže StB Buriana sledovala a nemohl hrát. Nebyl odsouzen ani na tzv. malý dekret (1946). Vše se povedlo až napotřetí, kdy estébáci pod hrozbou trestu smrti vynutili proti Burianovi svědectví z Lídy Baarové. Všechna obvinění byla vykonstruovaná - kromě účasti v onom skeči. Byl odsouzen k pokutě, ztrátě majetku i cti. Také divadlo mu ukradli. Nepochybně by mu ho sebrali stejně, ale kdyby se dal včas ke komunistům, asi by se nic nedělo. Takové kariéry dělali jiní, například uměleckým šéfem Burianova divadla, v roce 1945 přejmenovaného na Divadlo kolektivní tvorby, se stal herec a revoluční agitátor Zdeněk Podlipný, který hrál za okupace titulní roli v antisemitské agitce Göringova přítele Rothschild vítězí u Waterloo. 

Burian píše ROH

Burian se nehodlal šplhat se stranickou legitimací vzhůru, ani se nezachraňoval tím, že by sám na někoho kydal hnůj. A přitom mohl leckomu přitížit. Rozsudek jej každopádně zlomil, propukla u něho chronická maniodepresivita, z níž se mohl vyléčit jedině hraním -a to nešlo. 

O to tristnější byla epizoda odpuštění v roce 1950. Zoufalý Burian napsal žádost ROH, v níž prosí o zrušení zákazu vystupování. Suplika byla projednána kladně a vše uveřejněno v tisku. Burian se směl vrátit na jeviště, nejprve do kladenského divadla a pak působil tři sezony v Divadle Umění lidu v Karlíně. Pak se až do smrti věnoval estrádní činnosti, mnohdy v nedůstojných podmínkách. Byl už jen stínem kdysi eruptivní osobnosti. Bilance jeho poválečné činnosti není oslnivá, vrátil se sice k filmování, ale hrál ve snímcích různých kvalit. Vedle trapné agitky Slepice a kostelník natočil s Werichem Byl jednou jeden král a Dva mrazíky. V lednu 1962 na jedné estrádní štaci nastydl a na následky nachlazení zemřel. Psychicky labilní organismus nebyl sto vzdorovat pro jiné banálnímu onemocnění. 

Vlasta Burian. Snímek z výstavy o komikovi Vlastovi Burianovi, která se konaka na žižkovské radnici v Praze.
Vlasta Burian - busta. Liberecký rodák Vlasta Burian na liberecké radnici.

Epilog 2002

POHNUTÉ OSUDY

Až po bezmála půl století byl rozsudek, kterým byl Burian označen za kolaboranta, zrušen. V roce 1994 ministerstvo vnitra po tříletém jednání (!) zrušilo rozhodnutí, které v roce 1948 potvrdil zemský soud. Největší zásluhu na očištění komikova jména měl Burianův první soudce Miroslav Vlk. Po listopadu 1989 si vzal za své dosáhnout jeho úplné rehabilitace. Ve dvaaosmdesáti se toho dočkal, dva roky nato zemřel. 

Definitivní tečku přinesl rok 2002. Pietní setkání v Rudolfinu a převezení uren Vlasty Buriana a jeho ženy Niny na Vyšehrad, o což se zasloužila Společnost Vlasty Buriana. Urny z kapitulního chrámu k novému hrobu přenesli Burianovi „obhájci“ Vladimír Just a Ondřej Suchý, poslední slova patřila ministru kultury Pavlu Dostálovi: „Byl králem komiků i jejich mučedníkem.“

  • 8Diskuse
Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na Lidovky.cz