„Kvůli Janu Němcovi jsem se přihlásil na FAMU. Jeho přednášky byly pro nás nesmírně zábavné,“ řekl Němcův někdejší student a pozdější spolupracovník Tomáš Klein. Přístup Jana Němce k filmování jeho posledního snímku popsal jako „zdravý punk“. „Kašlal na to, co kdo říká a vždy šel až na kraj možností,“ řekl Klein. Němec byl podle něj ale zároveň křehký a měl velkou starost o to, jak to s jeho filmem dopadne.
„Velmi oceňuji práci všech mladých a nadějných lidí, kteří se na filmu podíleli, myslím, že odvedli skvělou práci. Je to více než důstojná tečka za kariérou Jana Němce,“ řekla Helena Uldrichová, zástupkyně České televize, která byla koproducentem filmu.
„Bylo důležité, abychom byli pokorní, abychom dodržovali noty, které zůstali po Janu Němcovi, držel to nejčistší linii a nepřikrášlovat ho,“ řekl producent filmu Tomáš Michálek. Kromě něj a režiséra Tomáše Kleina se na dokončení filmu podílel střihač Josef Kreibich a dramaturg Jakub Felcman. Kameramanem filmu byl Němcův dlouholetý spolupracovník Jan Maxa.“Každý den jsme se scházeli a diskutovali. Nad každým záběrem jsme si říkali jestli by nás pan Němec zmrskal, nebo ne. A vždycky jsme se shodli, že asi ano,“ dodal se smíchem Tomáš Michálek. „Jsem rád, že jsme to dotáhli do konce. Je to vlastně komplexní pohled na jeho život, jakýsi testament Jana Němce,“ dodal Michálek.
Helena Uldrichová (producent za ČT), Jiří Mádl, druhý režisér Tomáš Klein, producent Tomáš Michálek a střihač Josef Krajbich
Mádl: Bez scénáře jsem nejdřív trpěl
O své práci na filmu promluvil také Jiří Mádl, který poznamenal, že pro něj bylo těžké točit bez scénáře, který vlastně nikdy nedostal. „Poprvé mi Jan Němec dal výtažek z jeho knížky (podle které film vznikal – pozn. Red.). Nakonec mě ukecal. Ale natáčení bylo ze začátku trochu problém, protože já potřebuju mít pro svoji hereckou práci nějaké mantinely. Když jsme třeba přijeli točit do Cannes, bylo to tam jako tábor, bydleli jsme všichni společně a já jsem měl pocit, že nemám žádné povinnosti. A tím jsem vlastně trpěl. Až pak jsem si řekl, že si to musím prostě užít, od té chvíle to šlo,“ řekl o natáčení Jiří Mádl.
Jiří Mádl ve filmu Vlk z Královských Vinohrad
Film, natočený podle autobiografické knihy Jana Němce Nepodávej ruku číšníkovi, popisuje jeho životní příběhy od šedesátých let do současnosti. Sám Němec v režijní explikaci o filmu napsal: „Film má v názvu Vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas to trochu nafouknul.”
Herec Jiří Mádl hraje hlavní roli ve filmu Vlk z Královských Vinohrad.
Tvůrci připomněli také vystoupení Jana Němce na karlovarském festivalu před deseti lety, kdy získal Křišťálový glóbus za přínos světové kinematografii. „Chci tu být do roka nebo dvou se svým filmem v soutěži. A nechci se jen zúčastnit, jak zní olympijské heslo. Chci vyhrát,“ řekl tehdy se svojí typickou mnohoznačností Jan Němec.
Do kin vstoupí film 15. září 2016.
Jan Němec (1936-2016)Český filmový režisér, filmový producent a pedagog FAMU. Patřil k předním představitelům československé nové vlny. V roce 1966 jej postihl zákaz točit filmy na Barrandově. V televizi natočil písňové recitály Marty Kubišové a Karla Gotta. Definitivní zákaz tvorby přišel po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a zakázán byl i druhý recitál Kubišové. Ve světě byl naopak oceňován pro svůj dokument o jaru a létu 1968 a invazi armád Varšavské smlouvy. V roce 1974 nuceně odjel do exilu. Žil a tvořil především v Západním Německu, v USA, ve Velké Británii a ve Švédsku. V prosinci 1989 se vrátil domů a k filmové tvorbě. Velkou část jí produkoval ve vlastní společnosti Jan Němec - Film, založenou 1993 společně se svou pozdější manželkou Ivou Ruszelákovou. V roce 1969 byl anglickým časopisem Films and Filming oceněn jako jeden z pěti nejlepších světových režisérů roku za film O slavnosti a hostech, v roce 1989 byl nominován na cenu EMMY za film Czesław Milosz: The Poet Remembers (1988). V roce 2002 získal medaili za zásluhy II. stupně v oblasti kultury (udělenou prezidentem republiky Václavem Havlem). V roce 2005 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu a v roce 2006 Křišťálový globus MFF Karlovy Vary za dlouholetý umělecký přínos světové kinematografii. V roce 2011 obdržel Cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. Filmografie: Démanty noci (1964) |
