Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Krev homosexuálů je na rukách amerických náboženských fanatiků, říká režisér

Svět

  6:00
Pobuřuje vás ruský homofobní zákon? Vězte, že může být hůř. Drakonické opatření, jež koncem února podepsal prezident Ugandy, posílá gaye za mříže na doživotí, a těm, kteří uniknou ruce zákona, hrozí lynčování rozzuřeným davem. Africkou republikou smýká fanatická homofobie rozpoutaná americkými misionáři, kteří v Ugandě budují své vysněné biblické společenství, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz oscarový režisér Roger Ross Williams, autor snímku Bůh miluje Ugandu.

"Díky moci Ducha Svatého ovládneš svět." Mladá Uganďanka v náboženském vytržení během evangelikálské bohoslužby. foto: Trailer filmu Bůh miluje Ugandu/YoutubeReprofoto

Lidovky.cz: Homosexualita je v Ugandě ilegální, gayové jsou pronásledováni, stávají se terčem represí a brutálního lynčování. A není to ani měsíc, co prezident Museveri – s odůvodněním, že homosexuálové jsou „odpudiví“ - podepsal tvrdý antihomosexuální zákon. Co gayům na jeho základě hrozí?
Homosexualita byla v Ugandě ilegální už před touto legislativní úpravou. V zemi platil starý koloniální zákon, který sice zakazoval „sodomii“, ale vztahoval se v prvé řadě na styk mezi dvěma muži. Nově přijatý zákon je zaměřený proti celé LGBT komunitě – gayům, lesbám, transsexuálům... V případě prokázané „viny“ jim stanovuje vysoké, až doživotní tresty vězení. Původně byl navrhován i trest smrti, ten však nakonec neprošel, stejně jako opatření, že pokud znáte nějakého gaye, musíte ho nahlásit úřadům, i kdyby to bylo vaše vlastní dítě. Pokud by to dotyčný neudělal, byl by sám uvězněn.

Součástí zákona je také zákaz podpory a propagace homosexuality – to znamená, že kdybyste vy, jako novinářka, napsala stejný článek v Ugandě, skončila byste za mřížemi. Naopak útoky na homosexuály mají v tamním tisku zelenou. Krátce po podpisu zákona se na titulních stranách novin objevila jména „200 prominentních homosexuálů“, doprovázená barvitými svědectvími o tom, jak krutě Uganďanům ubližují.

ROZHOVOR K TÉMATU:

Lidovky.cz: Podle prezidenta Museveriho je zákon důkazem „nezávislosti Ugandy tváří v tvář tlaku Západu“. Jenže váš snímek dokazuje, že za současnou epidemií homofobie v Ugandě stojí právě Západ, přesněji řečeno američtí evangelikální misionáři...
Prezident se tak ohradil proti kritice, jíž Západ nový zákon počastoval, zároveň však narážel na přesvědčení, které mezi Uganďany panuje, a to, že homosexualita je západní import. Ve skutečnosti je pravda taková, že západním importem je homofobie. Koloniální zákony proti sodomii a chápání homosexuality jako hříchu v Ugandě prosadili křesťanští misionáři, kteří do země začali přijíždět od poslední čtvrtiny 19. století. Za britské vlády byla homosexualita v Ugandě zakázaná, nicméně v praxi vcelku tolerovaná, fungovaly tam gay bary, homosexuálové se těšili relativní svobodě, pokud se drželi v ústraní... To se však změnilo před několika desítkami let, kdy v zemi začala ve velkém působit právě americká evangelikální hnutí. Jejich misionáři si tu brzy získali ohromný respekt.

BŮH MILUJE UGANDU (2013)

"Dokument zkoumá působení amerických evangelikálních hnutí v Ugandě a jejich vliv na současnou africkou kulturu a hodnoty. Ve snaze přetvořit chudou a zranitelnou africkou společnost k obrazu svému využívají novodobí misionáři bigotní výklady biblických zákonů. Zaslepeným bojem proti „sexuální nemorálnosti“ a jinakosti tak přispívají k systémovému pronásledovaní gayů a leseb. Film odhaluje i šokující spojitost mezi prosazováním homofobní legislativy a lobbingem amerických evangelikánů v ugandském parlamentu. Podle diskriminačního zákona, který v prosinci 2013 schválila sněmovna, by v Ugandě gayům a lesbám mohlo hrozit doživotní vězení, a někdy i trest smrti."

Zdroj: Jedensvet.cz

Lidovky.cz: Z čeho ten respekt pramení?
Uganda pro americké evangelikály představuje ideál – rozvrácené území, které mohou snadno ovládnout a vytvořit na něm své vysněné království božího slova. Usnadnily jim to dvě věci. Zaprvé vláda Idiho Amina (Idi Amin, přezdívaný „řezník z Kampaly“, stál v čele Ugandy v letech 1971-1979. Krutovládu jeho režimu zachycuje například film „Poslední skotský král“, pozn. red.), který byl muslim a evangelickou víru postavil mimo zákon, takže fungovala v ilegalitě a získala tím jakýsi punc přitažlivosti.

Zadruhé je nutné mít na paměti, že Uganda se potýkala s obrovskou epidemií infekce HIV. Dnešní průměrný věk Uganďanů je pouhých 15 let: je to země, jejíž dospělé obyvatelstvo bylo prakticky vyhlazeno nemocí AIDS, Aminovou diktaturou a občanskými válkami, země obývaná mladými sirotky – je tu největší podíl osiřelých dětí v celé Africe. Takovou populaci si snadno přizpůsobíte k obrazu svému.

Lidovky.cz: A ten je jaký?
Tato evangelikální hnutí chtějí, v duchu biblických slov, nastolit na zemi vládu spravedlivých. Věří, že Ježíš opět sestoupí mezi lidi, jakmile budou očištěni od hříchu, a snaží se tomu napomáhat tím, že hřích, přesněji řečeno to, co je hříchem v jejich očích, aktivně potírají. Chtějí nastolit nový pořádek, ve kterém je absolutní autoritou biblický zákon, podřídit mu naprosto vše, tedy i civilní zákony. Používají k tomu strategii tzv. Sedmi hor vlivu, jimiž jsou ekonomika, vláda, rodina, duchovnost, vzdělávání, média a zábava. K tomu, aby změnili společnost, chtějí ovládnout všech sedm zmíněných sfér.

Nutno říct, že v Ugandě se jim to daří skvěle, zatímco ve svých domovských Spojených státech jsou považováni víceméně za extremisty, mnohými přímo za náboženské fanatiky. Američané před jejich misionáři zavírají dveře, ve školách nemůžou kázat, protože náboženství a školství jsou oddělené. Ale v Ugandě... Zapnete tam televizi a na každém kanálu vám hromovým hlasem promlouvá do duše kazatel, děti ta poselství odmalička absorbují. Uganda má do sekulárního státu daleko, tamní církev je symbioticky propojená s politikou, má pod palcem školství, kulturu, média... A je věrnou žákyní amerických evangelikálních hnutí. Poslance Davida Bahatiho, autora zákona proti homosexualitě, podporuje americká nábožensko-politická organizace The Fellowship. Pastor Martin Ssempa, jeden z nejhlasitějších a nejvlivnějších odpůrců homosexuality, je dlouholetým chráněncem slavného pastora Ricka Warrena.

Poradenství ohledně léčby homosexuality. Zdarma! nabízí pastor Ssempa.

Pastor Martin Ssempa (uprostřed) mezi svými nadšenými příznivci.

Lidovky.cz: Popsal byste působení amerických misionářů v Ugandě?
Rád bych začal tím, že zemi na jednu stranu hrozně pomohli, za uplynulých třicet let tam udělali obrovský kus práce. Postavili školy, nemocnice a sirotčince, o tamní lidi se obětavě starali a podporovali je. Navíc do země investovali neskutečné sumy peněz. Díky tomu všemu si jich Uganďané nesmírně váží, mají u nich velkou autoritu. Stinná stránka toho je, že do země přivážejí nejen potřebnou pomoc a peníze, ale také svou nekompromisní víru. Výsledkem je mimo jiné parlament plný politiků, kteří zavádějí širokou škálu náboženských zákonů. Zákon proti homosexualitě je jen jedním z nich, nejnověji například zakázali nošení minisukní.

"Ne sexu". Ugandská církev káže doktrínu sexuální abstinence.

Lidovky.cz: Zpět k homofobii v ugandské společnosti. Jaké to je, být gay v Ugandě?
Jedním slovem tragédie. Máte na výběr tři věci. Můžete žít v utajení a navzdory své orientaci se oženit nebo vdát, mít děti. Můžete utéct. A konečně se můžete chovat podle své přirozenosti, jenže pak riskujete život. Homosexuálové jsou v Ugandě týráni, zabíjeni, vydíráni, dokonce i svou rodinou – setkal jsem se s jedním mužem, jehož vydíral vlastní švagr. Je to strašlivý život. Pokud jste HIV pozitivní, na léky můžete rovnou zapomenout, jejich distribuci zajišťují církevní orgány a členům LBGT komunity je nepodávají. Co se kondomů týče, to je samostatná kapitola: církev nyní vede kampaň za sexuální abstinenci a sehnat kondomy je dost obtížné.

Lidovky.cz: Váš snímek zachycuje antihomosexuální kampaň již zmíněného pastora Martina Ssempy. Ssempa používá velmi agresivní metody propagandy, můžete o nich říci něco bližšího?
Martin Ssempa a jemu podobní jsou mistry v šíření lží a dezinformací. Tvrdí, že Ugandu se snaží ovládnout nebezpečné homosexuální skupiny, které ke svému „zvrácenému“ způsobu života svádějí děti. Ssempa během svých vystoupení promítá v podstatě pornografické fotky, které zachycují styk mezi muži, a přitom křičí, že homosexuálové během sexu pojídají výkaly, načež na přítomné naléhá: „Opravdu chcete, aby takoví lidé žili ve vaší zemi? Aby k takovým odpornostem vedli vaše děti?“ Rozdávají tisíce sugestivních letáků, promlouvají v televizi a rádiu, organizují protestní pochody, kterými živí v lidech nenávist. Zažil jsem jednu demonstraci, kde pastor volal ke shromážděnému davu: „Kolik z vás chce jít a zabít homosexuála?“ A všichni zvedali ruce a odpovídali: „Já chci, já chci jednoho zabít!“ Smutné je, že to nejsou jen planá prohlášení, ugandští gayové jsou vystaveni skutečné genocidě.

Martin Ssempa a jeho pojetí homosexuality:

Lidovky.cz: Davová nenávist směřovaná vůči určité skupině lidí, společný nepřítel – člověk nemůže, než si vzpomenout na Evropu před holokaustem...
Ano, to, co se teď děje v Ugandě, je velmi podobná situace. Homofobie není jen projevem náboženského fanatismu, ten problém je daleko složitější. Ssempa úzce spolupracuje například s první dámou Janet Museveniovou, která je oddaná evangelikálka a zásadní síla za oním drakonickým zákonem. Nenávist k homosexuálům se vládě velmi hodí, protože odvádí lidi od skutečného problému, kterým je nefunkční politický systém a s ním spojený hluboký společenský rozvrat. Uganda je jednou z nejzkorumpovanějších zemí světa, Uganďané jsou chudí, nemají dostatek jídla, natož práce... ale svou frustraci si vylijí na homosexuálech a vláda je díky tomu v bezpečí.

Ssempa a spol. dělají, co mohou, aby vyhověli vládě, ale také se chtějí zavděčit svým americkým chlebodárcům. Svým způsobem připomínají cvičené psy, kteří se předvádějí před svým pánem. V poslední době se ale ukazuje, že zašli příliš daleko, a někteří jejich američtí patroni se jich zříkají. Například Rick Warren, který Ssempu dlouho hájil, podlehl tlaku okolí a na Youtube zveřejnil prohlášení, kterým se od antihomosexuálního zákona distancuje. Ssempa nelenil a vyčetl mu, že ho zradil.

Lidovky.cz: Ve filmu zmiňujete také dalšího známého evangelikála Scotta Livelyho. Lively se v Ugandě podněcoval nenávist vůči homosexuálům a nyní kvůli tomu stane před americkým federálním soudem, je to tak?
K jedné z Livelyho aktivit v Ugandě patřila třídenní konference, což byla v podstatě tři dny trvající powerpointová prezentace o tom, že do země míří západní homosexuálové, kteří chtějí zotročit tamní děti a v konečném důsledku zničit lidstvo. Mimochodem, Lively také napsal knihu Růžová svastika, v níž tvrdí, že nacismus byl ve skutečnosti homosexuálním hnutím. Navíc je aktivní i ve východní Evropě, často tam jezdí a lobbuje za přísnější legislativu proti gayům. Na svém webu v srpnu zveřejnil otevřený dopis ruskému prezidentu Putinovi, v němž mu gratuluje k pevnému postoji vůči „metle homosexuality“ a chválí ho jako osvícený příklad „morálního vůdce“ (celý dopis si můžete přečíst ZDE). Většina Američanů ho má za šílence, ale v Ugandě se těší velké vážnosti, protože je bílý kazatel z Ameriky.

K té žalobě: součástí americké legislativy je zákon, který říká, že pokud se americký občan vydá do cizí země a podněcuje tam genocidu, ti, na kterých se dopustil násilí, ho mohou žalovat u federálního soudu. A právě to se teď děje. Ugandskou LGBT komunitu zastupuje nezisková advokátní organizace Center for Constitutional Rights. Soudci předložila natolik silný důkazní materiál, že se Lively procesu nevyhne, ačkoli se bránil právem na svobodu slova. Pokud bude shledán vinným, hrozí mu sice jen peněžní pokuta, přesto je to velmi důležitý precedens.

Lidovky.cz: Zaujali mě také Lou Engle a Joanna Watsonová z církve International House of Prayer (IHOP), z jejíchž řad se rekrutuje velká část misionářů. Oba překypují nadšením z misijní činnosti v Ugandě, oba homosexualitu hluboce odsuzují. A přesto se vám oba nepřímo přiznali ke své homosexuální orientaci.
Ano, oba jsou živoucím důkazem toho, že těmi největšími homofoby se často stávají gayové, kteří se se svou orientací neumějí vyrovnat. Respektive oba se domnívají, že se s ní vyrovnali, tedy že byli, slovníkem IHOPu, „sexuálně rozbití“ a nyní jsou vyléčení. „Byl jsem zoufalý, než jsem se ve 22 letech setkal s Ježíšem,“ řekl mi Lou; podle Joanny je homosexualita "ohavnost před Bohem". Součástí struktur IHOPu je program, který si klade za cíl vyléčit gaye a vrátit je na „správnou“ cestu. Církev má své vlastní nakladatelství a knihkupectví, celá jedna sekce je tam věnovaná svépomocným příručkám, jež sepsali „vyléčení gayové“. Lou a Joanna věří, že je uzdravil Bůh, a o to fanatičtěji teď vnucují svou víru jiným lidem. „Jsem tu, abych tyto lidi učila božímu slovu. Když nebudou poslouchat, přijdou do pekla,“ prohlašuje Watsonová. Domnívám se, že je to velmi arogantní postoj.

Lidovky.cz: Váš film nezanechá příliš optimistický dojem, divákovi se může zdát, že situace v Ugandě je bezvýchodná. Co si myslíte vy?
Nebudu popírat, že právě teď je to hodně špatné. Přesto vidím určitou naději, hlavně díky statečným lidem jako Christopher Senyonjo (Bývalý biskup ugandské církve, který byl exkomunikován, neboť odmítal odsuzovat gaye, a naopak je podporoval. Dnes působí jako neúnavný aktivista za práva LBGT komunity, pozn. red.). Klíčem je osvěta. Promítal jsem svůj film i v Africe a v jednom městě v Mali byli v publiku jak běžní lidé, tak pastoři. Po skončení filmu jedna z přítomných žen vstala a řekla: „Jsem vdaná, mám dvě děti a miluji je, ale svého manžela ne, protože mě nepřitahují muži, ale ženy.“ Podívala se na pastory a pokračovala: „Donutili jste mě, abych žila ve lži, musela jsem si vzít někoho, koho nemiluji.“

Je to běh na velmi dlouhou trať, ale nezbývá, než doufat, že se to zlepší. Svoji zopovědnost mají i organizace na ochranu lidských práv a mezinárodní společenství. Je nutné mluvit o zločinech, které se v Ugandě dějí. Vzpomeňte si na Rwandu: tamní genocidy si nikdo nevšímal, až zemřelo milion lidí. A svět se najednou divil: „Cože?!“ Lidé se nechtějí podívat pravdě do očí, raději se otočí a dívají se jinam. Dívali se jinam, když nacisté deportovali Židy, dívali se jinam v případě Rwandy, teď něco podobného hrozí Ugandě. Jenže když budeme odvracet oči, budeme vinní i my.

ROGER ROSS WILLIAMS

Američan Roger Ross Williams (nar. 1973) je držitelem Oscara v kategorii krátký dokumentární film, Cenu obdržel za působivý snímek Music by Prudence (2010) o handikapované zimbabwské zpěvačce Prudence Mabhena. Film Bůh miluje Ugandu natočil v roce 2013; na filmových festivalech získal snímek řadu ocenění. V Česku je promítán v rámci festivalu Jeden svět.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!