14. března 2016 6:16 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

‚Křičela jsem, že jsem příliš mladá.‘
Jezídská sexuální otrokyně uprchla IS

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 31Diskuse
Nadia Muradová byla v lednu nominována na Nobelovu cenu míru. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nadia Muradová byla v lednu nominována na Nobelovu cenu míru. | foto: Facebook.comReprofoto
STUTTGART Jezídce Nadie Muradové bylo devatenáct, když se stala sexuální otrokyní Islámského státu. Velkou část její rodiny popravili, ona sice přežila, zato ale čelila nelidskému zacházení. Nakonec se jí ale podařilo uniknout a o prožitých hrůzách nyní hovoří po celém světě. Šíří tak povědomí o ukrutnostech, jimž je jezídská komunita vystavena a hledá cesty, jak těmto lidem pomoci. V lednu za to byla dnes již jedenadvacetiletá aktivistka nominována na Nobelovu cenu míru.

Bylo 15. srpna 2014, 11 hodin dopoledne. Ve vesnici Kocho, před několika dny ponechané kurdskými jednotkami napospas Islámskému státu, se slunce nacházelo vysoko na obloze.

Hodinu před polednem se ozval onen osudný rozkaz: shromáždit se ve škole. Džihádisté do dvoupatrové budovy v centru Kocho nahnali několik stovek jezídů, podle jejich slov „bezvěrce“. Mezi nimi i Nadiu Muradovou, její bratry, sestry, synovce a matku.

„Vzali ženy, dívky a děti do prvního poschodí a muže donutili zůstat v přízemí. Malé chlapce nutili zvedat paže - pokud měli podpaží ochlupené, museli zůstat dole s muži, pokud ne, dovolili jim jít nahoru,“ popisuje pro server VICE News Muradová. Společně s matkou a sestrami pak z okna sledovala, jak popravují ty, jež donutili zůstat v přízemí. Ten den Nadia přišla o svých šest bratrů.

„Najednou jsme čelili genocidě,“ popsala ve svém projevu pro Radu bezpečnosti Organizace Spojených národů.

Poté, co byli zmasakrováni muži, oddělili islamisté také mladé ženy a děti od starších žen. Tehdy Nadia viděla naposledy svou matku. I ona byla zabita.

„Vezli nás jako zboží k výměně“

Devatenáctiletá jezídka pak byla společně s dalšími ženami a dětmi převezena autobusem do Mosulu. „Vzali nás jako válečnou kořist, jako zboží k výměně,“ popisuje Nadia. Ponižování a porušování práv se jejich věznitelé dopouštěli již v autobuse, kde jezídské ženy osahávali.

V Mosulu pak byly ženy a děti přemístěny do jednoho domu. Zde s nimi bylo obchodováno. „Většina žen byla tak vystrašená, že začala menstruovat,“ popisuje Nadia. I ona byla vyděšená. „Jeden muž ke mně přišel a chtěl si mě vzít. Podívala jsem se na podlahu, byla jsem naprosto zkamenělá. Když jsem se podívala nahoru, viděla jsem obrovského muže, byl jako monstrum. Plakala jsem a křičela, že jsem příliš mladá,“ popisuje Nadia, co prožívala. Muž ji nakonec nechal být, než ale odešel, zbil ji.

„Za několik minut se pak objevil další muž,“ říká Nadia. Podle jejích slov byl vzrůstově menší a Nadia jej zoufale prosila, ať si ji vezme. První muž ji totiž příliš děsil.

Ale ani u něj se Nadia nedočkala lidského zacházení. Opakovaně ji znásilňoval, ponižoval a mučil, chtěl po ní, ať konvertuje k islámu. To Nadia odmítla. Jednoho dne se pokusila utéct. Skok z druhého patra jí ale vytouženou svobodu nepřinesl, byla naopak chycena a podrobena ještě většímu mučení. Její věznitel ji dokonce nechal znásilňovat dalšími členy svého gangu, dokud neomdlela. „Mohla jsem se tím skokem zabít a později jsem si přála, aby se to opravdu tak bývalo stalo,“ svěřila se.

Cesta za svobodou

Uprchnout se jí nakonec podařilo po třech měsících. Podle serveru VICE News k tomu došlo v okamžiku, kdy jí její další majitel, řidič autobusu, který pracoval pro Islámský stát, odešel koupit abáju (druh oděvu, který nosí muslimské ženy na veřejnosti - pozn. red.). Nadia utíkala Mosulem a klepala na všechny dveře, dokud jí jedna rodina neotevřela a neschovala ji u sebe. Z Mosulu pak vycestovala s falešným dokladem totožnosti patřící jejich dceři. V Tel Afaru se nakonec setkala s jedním ze svých přeživších bratrů (masakr v Kocho přežili celkem tři) a následně nějaký čas žila v uprchlickém táboře v Duhoku. V září loňského roku se jí podařilo získat vízum a přicestovat do Evropy, konkrétně do Německa.

Zde žije se svou sestrou poblíž Stuttgartu. Na prožité příkoří ale dlouho nedokázala zapomenout. Když se pak rozhodla vyhledat odbornou pomoc a mluvit o svém utrpení, uvědomila si, že tato cesta není pro ni. „Mluvit o tom sama v místnosti nepomůže mně ani mé rodině,“ dozrálo v ní přesvědčení.

Před osudným 15. srpnem měla matku, devět bratrů a dvě sestry. Z dvanácti sourozenců jich přežila polovina. „Moje další sestra s třemi přeživšími bratry stále žijí v táboře. Podmínky jsou strašné: sušené potraviny, žádná voda, žádná elektřina. Čtyři manželky mých bratrů jsou stále ve spárech ISIS, stejně jako jejich děti,“ popisuje. Islámský stát navíc vychovává z jednoho z jejích synovců zabijáka. „Vyprávět o tom v soukromí jednomu člověku ničemu nepomůže,“ uvědomila si Muradová, která kdysi byla poctivou studentkou a zajímala se o dějepis.

„Akt kolektivní genocidy“

A tak Nadia Muradová, které lidé přezdívají „jezídská Malala“, cestuje po Evropě, Spojených státech a Blízkém východě a mluví o veškerém ponížení, mučení a zabíjení, jemuž čelí celá jezídská komunita. Odmítá totiž, že by byl její případ ojedinělý a současnou situaci nazývá „kolektivním utrpením“. Podle jejích slov jsou zabíjeni nejen ti, kdo odmítají konvertovat k islámu, ale také ti, kteří změnu víry akceptují. Řádění Islámského státu, o němž se vyjadřuje jako o „silách zla“, přirovnává k „aktu kolektivní genocidy proti jezídské identitě“.

V listopadu loňského roku vystoupila před Radou bezpečnosti OSN. Setkala se rovněž s prezidentem Evropského parlamentu Martinem Schulzem a dalšími politiky.

V lednu pak byla jedenadvacetiletá žena nominována na Nobelovu cenu míru. „Mám velkou podporu po celém světě, uvědomuje si Nadia, ačkoliv největší popularity stále dosahuje v Iráku, kde se na ulicích objevují její portréty. „Samozřejmě, že je to (nominace na Nobelovu cenu míru - pozn. red.) pro mě užitečné, protože mi to může pomoci dosáhnout svobody pro ty, co jsou v zajetí,“ hovoří rozvážně. „Ale i kdybych ji dostala, přijmu ji se zlomeným srdcem.“

Jak sama totiž přiznává, tříměsíční utrpení ji navždy poznamenalo. „Cítím se nyní velmi stará,“ vypověděla reportérce serveru VICE News minulý měsíc. „Cítím jako by se každá část mého já změnila v jejich rukou - každý pramen mého vlasu na hlavě, každá část mého těla zestárla.“

Myšlenky na milované a další Jezídy, kterým chce pomoci, jí ale dodávají sílu pokračovat v tom, co dělá. „Tohle se stalo mně. Byla jsem předmětem těchto zvěrstev a všude, kam jdu, se mnou lidé soucítí. Stále zde ale nejsou žádné záchranné programy nebo pokroky,“ připomíná. „V tuto chvíli se stále nachází v rukou Islámského státu 3 400 žen a dětí, které by měly být osvobozeny,“ vyzývá. „Doufám, že se ze světa ještě nevytratila lidskost.“

melIva Melíšková
  • 31Diskuse


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?