Krizí k poctivosti

Kdo nekrade, okrádá rodinu, říkalo se za normalizace. Jenže je dvacet let po pádu Jakeše a těžko najít někoho, kdo by neskuhral, že je okrádán. Proč se stále krade v taxících, hospodách, autobusech? Protože schází konkurence, odpovídají optimisté. Protože to máme natolik zadřené pod kůží, geneticky zakódované, že nekrást už ani neumíme, namítají skeptici. Zdá se, že první projevy krize dávají za pravdu optimistům.

Proč dopravní firma Ropid najímá poctivé autobusáky až teď? Protože je krize, tvrdí. Prý až teď, když je opravdu na výběr, může problémové šoféry vyházet. Připomíná to postřehy Stephena Clarka o francouzských stávkách v knize Merde: zaplaťpánbůh za stávku – v restauracích obsluhují milí brigádníci studenti místo arogantních profesionálů.

Příběh Ropidu nám vlastně skýtá dost kritický pohled na prvních dvacet let českého kapitalismu. Firemní management věděl, že mu řidiči kradou sedm procent tržeb. Ale co by s tím poznatkem dělal, kdyby nebylo krize? Možná by čekal na masarykovský rok 2039.