LN: Staráte se o chod numerického modelu pro předpověď počasí Medard. Spočítal jste někdy něco, co vás obzvlášť potěšilo?
Tak člověka vždycky potěší, když předpověď vyjde. I když je pravda, že je to hlavně zásluha lidí, kteří ten model vyvinuli, a to já nejsem. To, co já s tím modelem konkrétně dělám, je vlastně něco jako jízda s parním válcem.
Kryštof Eben
LN: Co prosím?
Na parním válci je spousta různých páček a čudlíků. A na modelu je to taky tak, i když jen softwarově. Já to musím všechno ponastavovat a pak to pustím. A ono to jede rychlostí parního válce, počítá to předpověď jednu hodinu po druhé, zaměstná to poměrně velký stroj a taky to docela topí, i když dřív to tedy topilo ještě daleko víc.
LN: Jak byste model Medard popsal laikovi?
Medard není model, spíš projekt zastřešující naše různé aktivity, třeba taky modelování čistoty ovzduší. Teď se mimochodem ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem vyvíjí nový model emisí, který by měl postihnout mnohem přesněji i dopravu, popíše víceméně každé auto i emise, které vyprodukuje za různých okolností. A co se týče našich předpovědí počasí, tak ty jsou založeny na americkém numerickém předpovědním modelu WRF (Weather Research and Forecasting).
LN: Čím se vlastně jednotlivé předpovědní modely, jako třeba Medard či Aladin, odlišují?
Existují globální modely, které provozují velké meteorologické služby, to znamená americká, evropská, Francouzi, Angličané, Němci, Kanaďané, Japonci. Globální modely počítají počasí pro celou zeměkouli a dělají to v hrubém rozlišení. Na ně jsou pak navázané regionální modely, ty už modelují nějakou vymezenou oblast a v jemnějším rozlišení, třeba až jeden kilometr, takže jsou schopné zachytit i lokální bouřku. Jde taky o předpovědi na kratší dobu, kdežto globální model se počítá třeba na čtrnáct dní i déle. My vycházíme z amerického, veřejně dostupného globálního modelu GSF (Global Forecasting System). Na ten navazuje model WRF. Zatímco Český hydrometeorologický ústav vychází z francouzského globálního modelu ARPEGE a na ten má navázaný model Aladin. Což je model původně taky francouzský, dnes jej vyvíjí konsorcium patnácti evropských států, včetně našeho ČHMÚ.
LN: Do třinácti let jste si prý myslel, že z vás bude klavírista. Jak to, že jste nakonec, nota bene v tak hudební rodině, skončil u matematiky?
Já jsem si hlavně myslel, že mně nic jiného nezbývá, než být klavírista – v takové rodině. Táta byl skladatel a klavírista (Petr Eben), strejda byl skladatel a klavírista (Ilja Hurník), nic jiného jsem okolo sebe ani moc neviděl.
LN: Už přes třicet let hrajete v kapele Bratři Ebenové. Takže něco z muzikanta ve vás asi přece jen zůstalo.
Co se nátury týče, jsem pořád spíš muzikant než matematik. Já jsem ve skutečnosti spíš humanitně zaměřený. Taky mně třeba vždycky docela pěkně šlo psaní různých grantových návrhů.
Kryštof Eben se svými sourozenci
LN: Na jaký nejbizarnější nástroj jste kdy hrál?
Na topenářské trubky – na ty se mimochodem dá hrát výborně.Když jsme stavěli půdu, měli tam topenáři nařezané trubky na topení a já na ně zkusil hrát. Jede, jede poštovský panáček se na to dalo zahrát celkem v pohodě. Anebo když vezmete tyč od smetáku – teď se dělají duté –, tak žádná symfonie to sice nebude, ale hrát se na to dá taky.
LN: Udělal jste si do smetáku dírky?
Když si do smetáku naděláte dírky, dá se toho zahrát samozřejmě víc. Já nevím, kde to je... (jde hledat do skříně, ale bohužel nenajde)... ještě nedávno jsem tu jednu takovou trubku měl. Ale asi jsem ji už vyhodil. Zkrátka skoro každá dutá roura hraje. Tón se dá vyloudit třeba i na takovou tu rouru od kuchyňských papírových ručníků.
Celý rozhovor najdete v magazínu Lidových novin Pátek, který vychází 4. listopadu. V magazínu dále najdete:
- Text o deskových hrách
- Husa a spol. Právě běží sezona opeřenců na talíři – co se má na podzim péct a jak nejlépe připravit svatomartinskou husu?
