Aby populace hlodavců v Bombaji nepřekočila únosnou míru, zaměstnávalo město po celá desetiletí četu hubitelů těchto škůdců. K jejich základnímu vybavení stačí pouze hůl, gumové rukavice a baterka.
S přibývajícími obyvateli neustále proudícími do Bombaje vzrostla i potřeba najmout nové deratizéry. Město proto vypsalo konkurz na necelé dvě stovky volných míst. Přestože plat u tohoto zaměstnání nepřekročí osm a půl tisíc rupií (asi tři a půl tisíce korun), poptávka po práci je obrovská a boj o každé místo podle deníku The Times provází lítý boj.
V roce 1998 se o 70 volných pracovních míst deratizéra ucházelo neuvěřitelných dvacet tisíc lidí.
Zájemci doufají, že dosáhnou úspěchu Džahída Šeikha (56), který si za čtyři dekády trvající kariéru vysloužil ve společnosti respektovanou přezdívku 'král deratizérů'.
Obutý v sandálech a po kotníky v odpadcích stopuje tento šestapadesátiletý muž v páchoucích uličkách města svou kořist dodnes.
Metody, které používá (např. ochromení světlem a likvidace bambusovou tyčí) se mohou zdát brutální, ale podle indických úřadů jsou těmi nejefektivnějšími. Pro Bombaj jsou prý mnohem lepším řešením než chemické látky.
Průměrný bombajský deratizér zabije za službu kolem třiceti hlodavců. Ráno zabité škůdce přinese na příslušné pracoviště, kde jsou jako prevence proti šíření nemocí zvířata zkontrolována. Pokud deratizér normu nesplní, je mu nabídnuta náhradní služba. V případě, že kvótu nesplní ani tehdy, je zpravidla propuštěn. Zájemců o jeho místo je mnoho.
Nikdo přesně neví, jak velká populace škůdců v Bombaji vlastně žije. "Nevíme kolik tu žije lidí, tak jak můžeme odhadnout kolik je tu hlodavců?", shrnuje trefně jeden z úředníků, kterého cituje britský deník. Jedno ale zůstává jisté, populace krys v 18ti milionovém městě, stále narůstá.
