Laikovi nedá mnoho práce, aby si při letmém pohledu spletl kukačku s krahujcem. Oba ptáci jsou zhruba stejně velcí. Svrchní část těla mají šedou či nahnědlou, peří na břiše je světlé a nese typické proužky.
| Maskování vajec zajistí matka | |||
| Kukačka obecná (Cuculus canorus) svěřuje mláďata do výchovy více než stovce různých ptačích druhů. Jednotlivé kukaččí samice si pěstouny pro své potomky nevolí náhodně. Nejlepší budoucnost mláďatům zajistí tak, že se specializují se na určitý hostitelský druh. Kukaččí matka klade vejce do hnízda stejného ptačího druhu, jaký vychoval ji samotnou. Najde ho podle zpěvu, který má vtištěný v paměti ještě z dob, kdy vyrůstala v cizím hnízdě. Barva jejich vajíček se nápadně podobá barvě vajec pěstounů. Ti tak mají velmi ztíženou úlohu při odlišení vlastních vajec od vajíčka podvrženého kukačkou. Barva vajec je dědičná a vědce vždycky zaráželo, proč se kukačky jako druh nerozdělí na několik samostatných druhů adaptovaných jen na určité hostitele. Nedávno se ukázalo, že tomu brání zvláštní dědičnost zbarvení vaječné skořápky. Biologové prokázali, že barvu skořápky určují pouze geny matky. Dědičná informace otce na ni nemá žádný vliv. Samice proto nemusejí při volbě partnera brát na vlohy pro zbarvení skořápky zřetel. Tak je zajištěno, že se dědičná informace kukaček neustále míchá a k rozpadu na více druhů nedochází. |
|||
Také tvarem těla, křídel a ocasu kukačky připomínají krahujce. Od antiky se proto traduje pověra, podle které kukačka na zimu neodlétá, ale mění se v tohoto dravce. Marně ji vyvracel už Aristoteles, když upozorňoval, že kukačka postrádá drápy a zahnutý zobák. V mnoha koutech Evropy se tento naprosto mylný názor udržel dodnes.
Strašák na ptačím stromě
Britské zoology Nicka Daviese a Justina Welbergena z University of Cambridge zajímalo, jak podobnost kukačky s krahujcem vnímají ostatní ptáci. Co když se v ptačích očích kukačka liší od krahujce tak, že si ji nikdo nesplete?
Vědci ověřili tuto možnost zajímavým pokusem. Sledovali reakci sýkor koňader a modřinek na přítomnost vycpaného krahujce či kukačky u krmítka. Oba druhy sýkor kladou vejce do dutin a jsou tak před hnízdním parazitismem kukaček chráněni. Nemají proto důvod se kukačky bát.
Na druhé straně žijí jak koňadry, tak i modřinky v prostředí, kde jsou vystaveny útokům krahujců a tohoto dravce se právem obávají. Pokud krmítko „strážila“ vycpaná kukačka, sýkory se mu vyhýbaly se stejnou důsledností, jako když vědci do jeho blízkosti umístili vycpaného krahujce.
O tom, že sýkory děsí skutečně dravčí vzhled kukačky a krahujce, se Davies a Welbergen přesvědčili, když do blízkosti krmítka umístili vycpaninu hrdličky nebo čírky. Sýkory tyto ptáky okázale ignorovaly. Ukázalo se, že rozhodujícím znakem, kterým kukačka sýkory ošálí, je pruhované peří na břiše. Když vědci vycpané kukačce zakryli pruhovaná břišní pírka, nebály se jí sýkory o nic víc než hrdličky nebo čírky.
Pro kukačku je dravčí vzhled výhodný. Vyděšení ptáci vyrážejí varovné volání a to usnadní kukaččí samičce odhalení i dobře maskovaného hnízda vybraných pěstounů. Při těsném přeletu kolem hnízda vystraší ptáky dravčí vzhled kukačky natolik, že na čas hnízdo opustí. Kukačka má pak volné pole působnosti a může v uvolněném hnízdě snést vajíčko. Zvládne to bleskově – během pouhých deseti sekund.
