Jan Svěrák na projekci svého nového filmu Kuky se vrací | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: ČTK

Kuky se vrací je pro mě návrat do dětství, míní režisér Jan Svěrák

Jan Svěrák na projekci svého nového filmu Kuky se vrací | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
19. května 2010   18:30 | Lidovky.cz
Link
Link
Má pevný stisk ruky, při rozhovoru se dívá zpříma do očí. Je vidět, že je coby režisér zvyklý řídit desítky lidí, ale zároveň jako by mu ve tváři zůstalo klukovské okouzlení světem. To bylo zřejmě i hlavním motorem jeho nového filmu Kuky se vrací, který má dnes premiéru. Hraje si v něm s plyšovou loutkou podobně jako kdysi s vojáčky a indiány nebo později se slavnými ropáky. Může opraná loutka konkurovat Avatarovi? Jan Svěrák mluví o svém novém filmu Kuky se vrací, vykrádání sebe sama a zájmu ze zahraničí.

Večerní premiéry filmu v sálech pražského multikina Cinestar Anděl se zúčastnilo zhruba patnáct stovek hostů. Příchozí vítala loutka Kukyho v životní velikosti a po vlastní ose do kina přijely rezavé samohyby, v nichž ve filmu loutky jezdí. Nechyběli ani herci, kteří loutkám propůjčili své hlasy. Distribuční společnost Falcon ho do kin nasadí od čtvrtka v jedenačtyřiceti kopiích.

* Dnes je běžné, že novináři nové české filmy monitorují už od začátku natáčení, chodí na plac a podobně, ale vy jste film Kuky se vrací natočil prakticky v utajení...
Já jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli se to vůbec podaří dokončit. Začali jsme natáčet v roce 2008. Když už byla na podzim v lese tma a zima a museli jsme skončit, zkusili jsme materiál nahrubo sestříhat. A zjistili jsme, že to nefunguje. Říkal jsem si tehdy, že Kuky byl možná úplný nesmysl – a zaplať pánbůh, že jsme o něm nikomu neříkali. Je překvapivé, že se to nakonec nějak dalo dohromady a Kuky existuje. Na veřejnost jsme s ním šli až tehdy, když jsem věděl, že z materiálu sestříháme celovečerní film, že ty loutky fungují a že je to koukatelné. Ale bavilo mě, že o tom nikdo neví.

* Vrátit se v době 3D digitálně animovaných filmů k loutkám mi připadá jako odvážný krok.
Bral jsem Kukyho jako takovou drzost. Ve filmech jako Lovecká sezóna nebo Shrek je krajina krásnější než ve skutečnosti, zalitá růžovým světlem, smrky jsou tam obrovské... Řekl jsem si – ježišmarjá, tak my za chvilku budeme obdivovat umělou krajinu a tu skutečnou už nikdo nebude zobrazovat. A tak jsem si říkal, co to zkusit opačně, vyrazit proti tomu trendu: využít možností počítačů, ale nenechat se jimi zatlačit do vytváření umělého světa.

* Teď mluvíte jako tvůrce. Ale jak jste třeba Avatara vnímal jako divák?

Příběh Avatara jsme všichni viděli už mnohokrát. Mě na něm bavilo to, kvůli čemu na něj lidi chodí v první řadě – to 3D, to, že je to nová atrakce. Zajímalo by mě, jestli se jí nabažíme a vrátíme se k dvojrozměrnému filmu, který je pro diváky příjemnější, ne tak náročný na sledování, nebo jestli si na tuhle atrakci zvykneme a budeme ji od tvůrců vyžadovat.

Skok ke 3D je jako rozdíl mezi černobílým a barevným filmem. Třetí rozměr je zajímavý nový vyjadřovací prostředek filmové řeči, je to další "barva", se kterou můžete pracovat. Ale to ukáže budoucnost. 3D ve filmu existuje už léta, ale domnívám se, že teď zažívá takový rozmach proto, že se tak zkvalitňuje domácí kino s těmi obrovskými obrazovkami nebo formátem Blu-ray a klasické kino potřebuje nabídnout divákovi důvod, proč tam vůbec chodit: je drahé, je daleko a proč si radši nepustit něco doma. Ale jestli se 3D ujme, jestli se začnou vyrábět i televize s 3D, tak asi budeme muset natáčet trojrozměrné filmy a kina budou muset hledat zase novou atrakci, na kterou by lákala.

* Nebojíte se, že v éře Avatara nebo filmů studia Pixar nebude mít cílové publikum motivaci na Kukyho jít? Že si diváci řeknou – co je nám po nějaké vypelichané loutce, pojďme na 3D?
Já nedělám filmy pro sebe. Myslím si, že to by si režisér neměl dovolit, protože na to je to médium příliš drahé. Ale vždycky si říkám, že když by mě samotného bavilo na takový film jít a dívat se na něj, tak se takových lidí musí najít víc. Nemám přece nějak výjimečně odlišný vkus.

Jan Svěrák

Jestli se o někom dá v kontextu českého filmu říct, že je hitmaker, tak o Janu Svěrákovi (1965). Co film, to divácký úspěch i uznání kritiků. Na jeho Obecnou školu kdysi chodily celé třídy. Koljou okouzlil celý svět. Tmavomodrým světem posouval možnosti tuzemského financování, Jízdu zase natočil téměř na koleně. A na Vratné lahve utáhl důchodce – generaci, která už do kin téměř nechodí. Málo se ví, že nevystudoval režii, ale dokument. Tomu se však věnovat nechce, protože na to není "dostatečně drzý a rychlý". Škoda: Tatínek, portrét jeho otce Zdeňka, který natočil s Martinem Dostálem, byl vynikající. Nemám přece nějak výjimečně odlišný vkus než ostatní.

Když jsem na samém začátku práce na Kukym zkoušel jezdit s hračkami před videokamerou, mluvit za ně a blbnout s nimi, říkal jsem si, že to je tak pitomý, že by mě opravdu bavilo vidět film vyprávěný celý s takovýmhle omezením. Tím, že ty loutky nemůžou skoro nic – nemění se jim mimika, jejich pohyby jsou limitované, Kuky si ani nedosáhne na oči –, dostanete omezení, která jsou pro tvorbu hrozně dobrá. Když si nasadíte mantinely, udělají vám styl a usnadní vám práci.

* Ale budou lidé u pokladen v kině takhle osvícení? Co když pro ně tak "omezený" film nebude dost atraktivní a půjdou radši na nějakou pixarovku?
Kuky je omezený formou, ale je zase na rozdíl od těch počítačových filmů skutečný, protože se odehrává v lese za chalupou. A jsou v něm věci, které si děti můžou samy udělat. Podněcuje fantazii. Pamatuju si, že jsem jako dítě ve filmech miloval věci, které jsem si mohl vyrobit. Postavím si chaloupku v lese! Udělám si výtah z košíku! Figurky v Kukym jsou tak jednoduché, že si rodiče s dětmi můžou podobné charaktery vytvořit v lese: zapíchnou do mechu klacek a už mají další postavu.

* Chodíte na ty nablýskané digitální filmy se svým devítiletým synem Ondřejem, který Kukyho namluvil?
Projevuje zájem o Iron Mana a Batmana. Ten poslední – Temný rytíř – mě ale velmi zklamal, protože už vůbec není pro děti. To Batman začíná je jiná káva. Toho jsme na DVD sjížděli v podstatě každý týden, až všem lezl krkem. Ale do kina na tyhle filmy chodíme tak jednou za dva měsíce. Vyrazíme, když se objeví něco nového.

* Když jste Kukyho natáčel, uvědomoval jste si, že si lidé asi řeknou, aha, Svěrák se vrací k loutkám?
Ne. Ale já jsem u filmu s loutkami začínal. Když mi táta koupil kameru "osmičku", natáčel jsem své první filmy s hliněnými indiány a vojáčky. Pak jsem rozhýbával ploškové, vystřihované filmy. A když jsem na FAMU dokončil katedru dokumentární tvorby, nechal jsem se zaměstnat ve studiu Bratři v triku, kde jsem chtěl dělat loutkový film. Potom jsem se dostal k hranému, ale Kuky je vlastně návrat k tomu, co mě bavilo jako kluka.

Kuky se vrací

Kuky se vrací je příběhem šestiletého kluka Ondry (hraje ho skutečný režisérův syn) trpícího astmatem. Proto musí ze zdravotních důvodů pryč jeho oblíbená hračka - červený medvídek Kuky. Když ho jeho maminka vyhodí do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie, v níž prožívá Kukyho dobrodružství v neznámém přírodním světě.

Snímek kombinuje loutkový příběh s hranými sekvencemi. Podle Svěráka by měl potěšit všechny, kteří v jakémkoliv věku nezapomněli být dětmi. Mezinárodní premiéru bude mít Kuky začátkem července v hlavní soutěži MFF v Karlových Varech.

* Takže nejde o návrat k Ropákům, ale ještě před ně.
Je to návrat do dětství. A to, že se s loutkami v Kukym zachází jako s ropáky, že jsou voděné naživo, v reálném čase a ve skutečné přírodě, mě napadlo, až když jsme to dodělali.

* Ten druhý film s evidentními paralelami ke Kukymu je Kolja. V obou filmech se pracuje s motivem staříka, kterému spadne do klína malý kluk, v obou je scéna, kde tenhle kluk volá domů... Bylo to vědomé?
Ne, to je podvědomé, takhle člověk vykrádá sám sebe. Což je lepší než vykrádat někoho jiného. V Kukym je třeba i Obecná škola: v ní malý Eda debatuje s maminkou o tom, jak se objímala s učitelem Hnízdem, Kuky se podobným způsobem baví s Hergotem o tom, že se nesmí namočit.

* Překvapilo mě, že váš otec není uvedený jako spoluautor scénáře.
Vidíte – a já to jeho mentorství nenávidím! Mně vždycky přišlo jako pozůstatek učitelství, ale asi to přichází s věkem. Chtěl jsem, aby mi táta do filmu napsal dialogy. Poslal jsem mu první verzi scénáře, že si o tom promluvíme, až pojedeme s Vratnými lahvemi na festival do Hamburku. A on mi to tam velmi decentně nad sklenkou whisky odmítl. Řekl, že mám Ondru naposlouchaného líp, že mu ten scénář připadá splavný a že by se do toho neměl montovat. Pomohl mi ale s básničkami, které skládá padouch Anuška, aby byl trochu za pitomce. Ty jsou jeho práce.




* Uvažoval jste někdy o tom, že by postavičky v Kuky se vrací nemluvily? Původně tam měl hrát pes, klacek a kámen...
No ale právě proto tam byl dialog důležitý. Když už by postavy neměly ani tvář a moc by se nehýbaly, tak by si aspoň povídaly. Ještě před pár měsíci jsem ale uvažoval o tom, že by celý ten film byl jen "na pusu": všechny zvuky by byly jen vrrrm, vžuum, tš tš, cák, jako kdyby si ho kluci nazvučili doma sami. Ale toho jsem se vzdal, protože by to ten film ochudilo.

* Kukyho šedesát lidí natáčelo celých sto dní. Jak to bobtnalo?
Ten proces byl dlouholetý. Nejdřív to vypadalo, že to půjde hrozně rychle a levně, že Kukyho "ošmejdím" malou videokamerou. K té nepotřebujete ani žádné extra svícení. Ale jakmile se rozhodnete pro kameru pětatřicítku, musíte mít objektivy, technika, který je vyměňuje, stativ, na který ji postavíte, dalšího asistenta, který ho přenáší a zakopává, svícení, auta... Strašně se to celé zkomplikuje a zpomalí: než kameru nastavíte, světlo se posune.

Protože až když chcete v lese natáčet loutkový film, zjistíte, jak se tam to světlo hýbe. Ten krásný flíček světla na mechu, ke kterému přiskočíte a vydechnete, "tady je to kouzelný", je za pět minut jinde. Tak si řeknete, "počkáme, dojde sem támhleten flíček". Nedojde! Ani támhleten. A v půl páté je v tom lese tma jak v ranci. Takže potřebujete osvětlovače a další lidi ke kameře a najednou je vás v tom lese šedesát a prostě se to táhne.

* Takováhle armáda musí v lese zanechat spoušť...
Snažili jsme se mít základnu na silnici a věci do lesa přenášet. Taky jsme používali vymezovací pásky, aby se vědělo, kam se smí šlapat a kam ne. Ale stejně vám na ten kámen s mechem vždycky někdo šlápne a kouzlo je pryč. Tyhle lesní minidetaily jsou organické, dokonalé, uměle se vytvořit nedají, to už není ono. Musejí se prostě najít.

Jan Svěrák a jeho otec Zdeněk Svěrák na projekci filmu Kuky se vrací

* Od přirozených věcí v lese k záměrné stylizaci: k výtvarné spolupráci jste oslovil Jakuba Dvorského, autora počítačových her Samorost a Machinarium. Bylo to kvůli nim?
Ty hry jsem vůbec neznal. Hledal jsem výtvarníka, který má vztah k přírodě. Navedl mě na něj produkční David Rauch, který tomu projektu hrozně věřil a podporoval mě, když jsem Kukyho zastavil a nevěděl kudy dál. Poslal mi odkaz na Samorost, ve kterém jsem viděl, jak Jakub pracuje s přírodou, jak z ní přebírá struktury a jak používá předměty, které my známe jako odpadky: raketa je plechovka od párků, ešus létající talíř.

Zavolal jsem mu, ale nezněl zrovna nadšeně, protože pro samou práci na Machinariu nevěděl, kde mu hlava stojí. Ale sešel jsem se s ním a poslal mu scénář. Ten ho zaujal, protože to bylo zase něco jiného, než co dělal předtím. Pustil se do Kukyho s hroznou vervou, myslím, že musel trochu šidit i to Machinarium. S ním ten projekt nabral nový dech.

* Jak vidíte šance Kukyho mimo Českou republiku?
To je na světě to krásné, že si nemůžete nikdy naplánovat všechno. Říkal jsem si, že by Kuky mohl Jakubovi pomoct v tom smyslu, že díky němu bude o jeho hry větší zájem. A stal se úplný opak. Machinarium, které mezitím dokončil, je mezi hráči světový hit a píší o něm všechny herní weby. Když vyjel trailer ke Kukymu, Jakub těmhle novinářům poslal link, oni ho dali na své stránky, a my jsme se tak skrze herní společnost Amanita Design stali světovými. 53 % návštěvnosti traileru na YouTube je z USA, z Česka jen 40 %.

* A ozval se vám už z USA někdo?
Nikdy předtím se mi nestalo, že by mi přišel e-mail v duchu, tady jsou Warner Bros., máme velký zájem o váš film. Takových e-mailů teď máme desítky. Jen na základě traileru a přes Jakuba.

* Jakého plyšáka jste měl jako malý?
Já si z dětství pamatuju jen ty vojáčky a indiány. Ale táta mi říkal, že jsem měl maňáska, takovou olezlou plyšovou opici. Když mi to řekl, tak jsem si na ni vzpomněl. Pamatuju si, že když do ní člověk strčil prst, mohl jí hýbat hlavou. Měla v krku takovou potrhanou papírovou ruličku. Jestli ji měla nějaká generace přede mnou, musel ji někdo pořád oňuchávat, protože byla opravdu olezlá.

Recenzi nového filmu Jana Svěráka Kuky se vrací si přečtěte ve čtvrtek v deníku

diskuse
Poslat mailem
Vytisknout
Tip redakci

REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ,
NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS REGISTRACE

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07.Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Prohlédněte si fotogalerii

Vojáci cvičně útočili na letiště
Proti policii. Protesty se z Fergusonu přelily do dalších měst
Pohanský festival Perchten ovládli ďáblové
Křehká krása. Šikovné ruce tvoří vánoční ozdoby
Rej maskotů. Podívejte se na bizarní sešlost v Japonsku
Ameriku zasypal sníh. Lidé vyhrabávají domy i auta
Slavnostní ceremoniál odhalení busty Václava Havla
Vy\berte si autobus, kterým byste chtěli jezdit
Zpátky do historie!

Články jsou řazeny podle čtenosti.

Máte mazlíčka?

Přihlašte domácího miláčka do souboje domácích mazlíčků.





PŘEJDĚTE NA MOBILNÍ VERZI