Kundera hladce, obrace nikoliv

Nově zařazené kapitoly se věnují třem francouzsky psaným románům a také knize esejů. Květoslav Chvatík (1930) patří k vykladačům díla Milana Kundery, kteří jsou naladěni velmi pozitivně, kteří projevují vůči knihám maximální chápavost. Není zde tedy žádná výtka, všechno má v interpretovaném díle svůj smysl, případně je vše „osmyslováno“.

Jinak řečeno, autor zde projevuje názor, že romány a eseje Milana Kundery mají nezpochybnitelnou kvalitu. Proto je namístě i to, že Svět románů Milana Kundery nyní vydalo nakladatelství Atlantis se stejnou obálkou, jakou mají česká vydání Kunderových knih.

Kdy jsme se srdečně smáli
Sám Milan Kundera ve svých esejích často zmiňuje autory vrcholných románových děl, které pak jmenuje i Květoslav Chvatík. V kapitolách týkajících se románů Pomalost, Totožnost a Nevědění a esejů Opona se však snaží především o vřazení do kontextu Kunderova díla. Někdy se tak zdá, jako by viselo ve vzduchoprázdnu a nebylo součástí současné literatury.

A pokud už se Květoslav Chvatík rozhodne tento kontext vůbec připustit, nejenže opět romány Milana Kundery vyzdvihováním separuje, ale vyslovuje rovněž nanejvýš rozpačitě vyznívající generalizaci: „Přiznejme si, že se snad už ani nepamatujeme, kdy jsme se naposled mohli nad textem náročného autora podobně srdečně smát a dobře se bavit. V literatuře poslední doby bylo tolik smrtelné vážnosti, učenosti a křečovitého úsilí o umělecké efekty, že se čtenáři téměř bojí brát do rukou knihy náročných autorů a sahají raději po oddechovém čtivu, po detektivce nebo westernu.“

To si alespoň trochu rozumný člověk, který má jakýsi přehled o současné literární produkci, přiznat nemůže. Přitom jinak kniha Květoslava Chvatíka z hlediska přístupu k dílu působí velmi svěžím, inspirativním dojmem. Jen zkrátka čtenáři stále připadá, jako by autor, když psal své interpretace, seděl za stolem a co chvíli se nejistě ohlédl na Milana Kunderu, stojícího za ním, zda souhlasně přikyvuje.

Banální láska a erotika
A jako by si pilný žák i někdy před svým guru pro jistotu „zapřeháněl“. V souvislosti s románem Totožnost tak píše: „Proč je právě identita partnerů pro lásku nejcennější i nejvíce ohrožená? Jádrem lásky je přeci jedinečnost milované osoby, charakterová, duševní i tělesná; současnost však na všechny naléhá nesnesitelnou tíhou prefabrikovaných vzorů, šířených v milionech exemplářů od rána do noci televizí, tiskem, reklamou, posouvajících představu krásy, lásky a erotiky do roviny obecnosti a tím i ke stejnosti, uniformitě a banalitě.“

No ano, třeba za první republiky – jaká byla tehdy láska, to se nedá s dneškem vůbec srovnat... Rozšířené vydání knihy Květoslava Chvatíka tak potěší ty, kdo dílo Milana Kundery bezvýhradně přijímají. Pro ty, kdo ale chtějí přemýšlet nejen o tom, o čem romanopisec píše ve svých nejnovějších dílech, ale i o tom, jaké místo má jeho tvorba v kontextu románů dalších současných autorů, však asi bude příliš úzké, jednokolejné. Čekání na české vydání francouzsky psaných románů Milana Kundery tedy pokračuje.