Kuriózní osud Havlovy sochy: vandalismus i držení na policejní stanici

Lidovky.cz: Jste autorkou sochy Václava Havla, která by mohla stát na Petříně. Dílo vyvolalo velkou diskuzi. Jak to s ním aktuálně vypadá?
Ano, Petřín je jedno z vytipovaných míst, na kterém momentálně pracujeme s architekty. Jde o to, aby se socha, jež je v zachycena v chůzi, mohla volně procházet krajinou s úsměvem. Desky, které drží socha v ruce, symbolizují ideje a budoucí literární počiny autora. Místo by mělo být prostorem, kde se budeme moci i my projít a popřemýšlet o idejích a plánech.

Sochařka Barbora Daušová je jedním z členů plzeňské formace Posedlí.

Stále probíhá sbírka, díky které se, jak doufáme, vybere dostatek peněz na realizaci sochy ze stálého, těžkého a nerozbitného materiálu, kterým je bronz. Volba tohoto materiálu nastala díky historii první sochy, která byla z laminátu.

Lidovky.cz: Proč zrovna socha Václava Havla? Jak jste se k tématu dostala?
Sochu pana Havla jsem vytvořila v době, kdy se o panu Havlovi všeobecně příliš nemluvilo a když tak ne příliš pozitivně. V Čechách je takový zvyk, zdá se mi, ale třeba se mýlím, že se oslavují až mrtví. Za života se příliš uznání spousta významných lidí nedočká. Nemusí to být zrovna stavba sochy, myslím tím jakýkoli krok k uznání kvalit. Kdybych byla spisovatelka, napsala bych povídku, jsem sochařka, tak jsem vytvořila sochu. 

Vše se sešlo tak, že jsem si na škole mohla vybrat téma, jaké bych chtěla zpracovat. A volba byla jasná: živáka, tedy sochu v životní velikosti. A pan Havel byl jediná volba. Vytvořit takto velikou sochu zabere přeci jen hodně času, nakonec se z práce na jeden semestr stala práce na celý rok a prázdniny k tomu. Pojala jsem pana Havla především jako literáta, umělce, jak spokojeně kráčí krajinou se sakem přehozeným přes rameno a v rukou třímá desky s nějakým budoucím literárním počinem.

Ukázka z práce sochařky Barbory Daušové.

Lidovky.cz: Socha má zajímavý příběh. Nejprve byla vystavena v Plzni, pak zmizela, ale zase se objevila. Můžete tuto epizodu přiblížit?
Socha vyhrála soutěž o nejlepší sochu v roce 2010 v Plzni, kde hlasovala veřejnost. Poté byla vystavena a následně ukradena, po dvou týdnech znovu nalezena. Socha strávila půl roku na policejní stanici. Dodnes nechápu, proč tak dlouhou dobu. Sochu jsem poté opravila a jsem velice vděčná, že mohla být vystavena v kavárně Slavia v Praze, kde ji viděl pan Havel osobně. O vzniku sochy byl pan Havel od začátku informován a souhlasil s vystavením. Dále byla převezena do slévárny i s formou na její výrobu a nyní probíhá sbírka na její realizaci.

Lidovky.cz: Ve výtvarné oblasti patří praktická sochařina mezi zdánlivě nejhůře uplatnitelné profese. Galerie a nejrůznější přehlídky jsou plné obrazů, fotek či grafik. Proč jste si vybrala právě sochařinu?
To, že je zájem o sochařská díla poněkud menší než o obrazy a podobnou 2D tvorbu, mi došlo záhy po dokončení studií. Do té doby to pro mne byla ta nejsnadnější a nejpřímější cesta k vyjadřování a o uplatnění na trhu s uměním jsem nepřemýšlela. Také jsem si nedávno uvědomila, že když jsem v dětství navštěvovala různé kroužky jako balet, akvabely, hudební nauku, nejsnadněji mi šlo modelování, a tak jsem ho šla i studovat. Vše, co jsem chtěla sdělit, mě nejdříve napadne v 3D podobě v hlavě, a pak hledám způsob, jak to převést do hmoty, proto pracuji s různými materiály. Hledání té přesné formy mne velice baví.

Lidovky.cz: Obraz, fotku či grafiku si pověsí na zeď každý, naopak o soše lidé nejčastěji tvrdí, že ji nemají kam dát. Je skutečně tak náročné sochu zakomponovat do bytu?
Ano, je to pravda, občas to slýchám. Myslím si, že se potřebujeme naučit, jak zacházet s uměleckými kousky všeobecně. Že mohou náš domov nejen vydekorovat, ale také mu dodat osobní styl a inspirovat nás. Je řada soch, které nám oživí knihovnu, poličku či nevyužitý kout v bytě a najednou má domov nový rozměr. Různé sochy se hodí do bytů, jiné do zahrad nebo na balkony. Nyní v nadcházejícím létu si sochy venku může každý naplno užít a instalovat je. Mám dojem, že obrazy se lidé naučili do domovů kupovat a umísťovat. Dobrá zpráva pro nás pro sochaře je, že lidé začínají kupovat sochy od drobných, až po ty velké. Výběr je čistě dle vašeho vkusu, vhodných rozměrů či barev.

Lidovky.cz: Na čem aktuálně pracujete?
Právě jsem dokončila zařízení nového ateliéru, ve kterém mám vetší prostor pro svou tvorbu. Budu se nadále věnovat tvorbě, která mě velice baví. V hlavě mám spoustu nápadů, které zrealizuji. Kromě sochařských děl na léto plánujeme festival „Seš-lost?“ a rozjíždím i výtvarný Ateliér 29 na pražském Jižním městě. Právě mi skončila společná výstava v Galeri 9 Pohyb v linii a pracuji na další sérii soch.

Jedno z děl sochařky Barbory Daušové.

Lidovky.cz: Jste jedním z členů plzeňské formace Posedlí. Vaše projekty jsou nejčastěji na pomezí volného umění a designu. Vy sama jste sochařka. Která oblast či poloha je vám nejbližší?
Velice mě baví obě polohy, které se mohou prolínat. Vystudovala jsem design i volné umění, obě roviny se mohou dobře doplňovat. Posedlí se také zabývají výzkumnou, až badatelskou činností. Přišli jsme s novou vědou, takzvanou Posedologií - vědou zabývající se posedy. Odborné členění posedů do tří snadno pochopitelných a zapamatovatelných kategorii a tří podkategorií. Například, když uvidíte posed v krajině, mohl by to být posed „plochá uzavřená nemrava“. Tu poznáte na dálku velice snadno: podpěrné nohy posedu jsou od sebe. Kdyby byly například kolmo k zemi, byla by to jeptiška. A takto podobně jde členění dál.

Lidovky.cz: Co chystají Posedlí nového na letošní rok?
Máme v plánu spoustu věcí, jen toho času bychom potřebovali trochu víc, každý ze skupiny pracujeme. Stále pokračujeme v projektu Odbabi, který rozvíjíme. Odbabi neboli od babičky, jedná se o oděvní polotovary. Je možné si u nás pořídit střih na šaty, tričko či kalhoty společně s látkou a nitěmi v dárkovém balíčku. Idea je taková, že s tímto balíčkem půjdete za svou babičkou, maminkou a společně tyto šaty ušijete, třeba po nedělním obědě. Mladí přinesou moderní střih a babičky léta zkušeností. Ale na co se já velice těším, je práce v přírodě, na kterou se chystáme v létě, ale více k tomu zatím neprozradím. Jen dodám, že bádat na poli Posedologie budeme nadále.