"Chci umřít," vzlyká na chodbě psychiatrické léčebny drobná dívenka v teplákové bundě. Během následující hodiny přání zabít se zopakuje ještě několikrát. Nejde o plané výhrůžky adolescentky snažící se upoutat pozornost, Zainap Gasanovová se o sebevraždu pokusila opakovaně.
Naposledy ji v tratolišti krve našli v azylovém táboře v Kostelci nad Orlicí, kde jako žadatelka o azyl pobývala s matkou a dvěma mladšími bratry. Mladá Dagestánka si podřezala žíly po tom, co o jejím otci tvrdila další obyvatelka tábora, že žije a ona si s rodinou vymyslela lež o jeho smrti.
ČTĚTE TAKÉ: |
Otec Zainap hraje v jejím tragickém příběhu klíčovou postavu, i kvůli němu musela s matkou a sourozenci uprchnout z rodné vísky Novyj Kumuch nedaleko Machačkaly, hlavního města Dagestánu, republiky na jihu Ruské federace.
Vydíral ji erotickými fotkami
Před několika lety si třináctiletou dívku vyhlídl jeden z místních chlapců a začal ji vydírat."Vyhrožoval, že má nějaké moje erotické fotky a dá je na internet. I když to byly fotomontáže, rok jsem brala peníze rodičů a dávala mu je. Nakonec na to ale přišel otec, kterému chyběly," vypráví Zainap o událostech z července 2012 obstojnou češtinou. Hlava rodiny reagovala tak bouřlivě, že matka raději dceru odvezla k příbuzným do Machačkaly.
Otec se poté vydal za rodinou vyděrače, chtěl do týdne všechny peníze vrátit. Jenže místo toho se dočkal posměchu a urážek na adresu dcery, podle chlapcovy rodiny prostitutky. Spor se pak pokoušeli urovnat další dívčiny příbuzní, ale bez úspěchu.
Za tři dny se otec Zainap vypravil do rodiny chlapce podruhé s tím, že bez peněz neodejde. "Uráželi ho a opět vyhodili. On se pak vrátil domů, vzal si zbraň, zastřelil chlapcova otce a zranil jeho matku. Hned poté se chtěl jít udat na policii, ale to už se kolem našeho domu srocovali lidé z vesnice. Přijel syn zabitého a jeho ozbrojený soused. Tátu dohnali a na cestě na policii ho postřelili. Protože mu nikdo nepomohl, nepřežil cestu do nemocnice," vzpomíná Zainap na okamžik, který navždy změnil její život.
Ve vesnici je chtěli zabít
Ačkoliv za čin otce ona ani její matka s bratry nemohli, od té chvíle proti nim stála celá vesnice, dokonce i jeho příbuzní. "Ve vesnici pak chtěli matku s bratry zabít, hlídali je policisté," popisuje Zainap. I jí šlo o život, ačkoliv se ukrývala v Machačkale u sestřenice matky. Domů už se nikdy nevrátila, duchovní totiž nakonec rozhodl, že rodina musí z vesnice odejít nadobro. Tehdy se Zainap poprvé pokusila zabít, v nemocnici ji ale zachránili.
Právě sestřenice rodině dost možná zachránila život, kontaktovala totiž renomovanou organizaci pro ochranu lidských práv Memorial známé aktivistky Světlany Gannuškinové. Zainap, její matce a dvěma bratrům se díky tomu podařilo opustit Dagestán a utéct do Petrohradu. V patnácti letech během několika dní přišla o otce, domov, všechny věci a ocitla se v úplně neznámém prostředí.
Ani zde však klid netrval dlouho. "Spolubydlící nás varovali, že rodina chlapce nás hledá po celém Rusku, prý to viděli na sociálních síti. Matka dostala strach, někteří členové jejich rodiny totiž pracují u policie a mají kontakty do jejích vysokých pater. Báli jsme se vycházet z bytu," líčí Zainap.
Začátkem loňského roku, opět za pomoci Memorialu, odcestovala rodina do Prahy. S jednou igelitkou a bez peněz. Skončili jako žadatelé o azyl v táboře Kostelec nad Orlicí. Právě zde, daleko od smrtelné hrozby se paradoxně její psychický stav zhoršil a několikrát se pokusila zabít. I přes to se ale dokázala naučit jazyk a brzy by měla dokončit kurz pro kadeřníky.
Podle Jany Ridvanové z organizace Help a Man, která rodině Zainap v Česku pomáhá, se na špatném stavu dívky podepsalo i české zdravotnictví. Ačkoliv mají žadatelé o azyl nárok na stejnou zdravotní péči jako občané Česka, často se jí uprchlíkům nedostává.
"Před několika týdny odvezla Zainap záchranka do Motola kvůli bolesti na srdci. I když věděli, že se několikrát pokusila o sebevraždu a trpí silnými depresemi, po jednom dni ji poslali domů. Jen jí naordinovali obrovské dávky antidepresiv," tvrdí Ridvanová. Do Bohnic dívku poslali, až když v Motole skončila podruhé.
Nedostatek péče? Debata na úrovni svazu důchodců
Ředitel Odboru azylové a migrační politiky Tomáš Haišman ale odmítá, že by se dívce a komukoliv z uprchlíků nedostalo dostatečné péče. "Debata o tom, že se zde žadatelům nedostává zdravotní péče je debata asi tak na úrovni svazu důchodců. Těm lidem se dostává dostatečného ošetření," míní. V Motole podle něj zdravotníci jednali správně. "Je poměrně jednoznačné, že pokud někdo trpí depresemi, má velmi zásadní pocit, že ho postihne infarkt, mám s tím osobní zkušenost," argumentuje Haišman.
O psychologickou péči podle něj Zainap mohla požádat přímo v táboře. "Pokus o sebevraždu je velmi mimořádná situace a existují desítky preventivních opatření, která by ji měla vyloučit. Pokud mám správné informace, pohovory s rodinou i se slečnou byly vedeny velmi systematicky," tvrdí ředitel azylového odboru.
Ridvanová má na věc nicméně jiný názor, zdravotní péče se prý uprchlíkům nedostává často ani ve vážných případech. "Jsou známy dlouhodobě neléčené případy tuberkulózy, hepatitidy C, syfilidy, ale také akutní gangrény. Lidé v táborech také přicházejí i o několik zubů. Zubní plomby totiž podle vyjádření stomatologů pracujících pro uprchlická zařízení všeobecná zdravotní pojišťovna neproplácí, zuby se tedy rovnou vytrhávají," popisuje.
Kromě špatného psychického stavu má však Zainap s rodinou další velký problém. "Do Dagestánu se už nikdy nechci vrátit," říká rezolutně. Jenže minimálně návrat do Ruska, kde jim jde podle tvrzení matky o život, hrozí. Žádost o azyl totiž koncem loňského roku úředníci zamítli.
"Mezinárodní ochrana se uděluje, pokud byl někdo v zemi původu pronásledován pro politické přesvědčení, náboženství, národnost či příslušnost k určité sociální skupině. Nebezpečí musí pocházet ze strany státních orgánů. Krevní msta jako taková je spor mezi soukromými osobami," hájí rozhodnutí vedoucí oddělení mezinárodní ochrany Kateřina Stehlíková.
Úředníci: Nebezpečí jim nehrozí
Podle českých úředníků totiž rodině Zainap v Rusku žádné nebezpečí nehrozí. "Nezlobte se, mám velmi výraznou pochybnost, že přesun z Dagestánu do Petrohradu nevyloučil krevní mstu, kterou si představuji jako, že někdo nechtěl, aby někdo takový žil v jejich vesnici. Ta vesnice není mafie rozlezlá po celém Rusku," upozorňuje Haišman.
Názor úředníků podle něj nezmění ani dívčin zdravotní stav. "Je to lidská tragédie, nebudu posuzovat, co se stalo v Dagestánu. Jestli pokus o sebevraždu změní náš názor? Tak v tuto chvíli musím říct, že nezmění," říká jednoznačně.
O osudu rodiny nyní rozhodne soud, jehož výrok nechce Haišman predikovat. Naznačuje ale, že Zainap se dvěma sourozenci a matkou se možná bude muset do Ruska vrátit. "Celá naše procedura je definována z postupně vytvářených judikátů Nejvyššího správního soudu a krajských soudů," tvrdí.
Sama Zainap působí odevzdaně, na otázku, kde by chtěla žít, odpovídá s rukou namířenou ke stropu: "Tam nahoře. Nechci žít, chci umřít. Už třikrát jsem se chtěla zabít a budu to dělat, dokud se mi to nepodaří. Jsem ze všeho unavená. Pomozte mamince a bráchům, já už jsem jedno, já chci jenom umřít," dodává, aby nikdo nezůstal na pochybách.
