Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Landovský byl intelektuál, který si pěstoval image hospodského frajera

Lidé

  13:07
PRAHA - Pavel Landovský bezpochyby patřil k nejzajímavějším hercům, kteří se u nás objevili na jevišti a ve filmu v druhé polovině 20. století. Byl autodidakt, jedinečný samorost, člověk, který hrál srdcem, intuitivně.

V pátek 10. října večer zemřel herec Pavel Landovský (na snímku z 27. října 2011). Bylo mu 78 let. foto: ČTK

A zároveň - i když si s jakousi divokou jízlivostí a sebeironií pěstoval image hospodského frajera, byl přímo bytostný intelektuál, nesmírně sečtělý a vzdělaný, stále uvažující o paradoxech lidského bytí. Byla věčná škoda, že divadelní herectví v posledních letech opustil, ve stáří mohl hrát velké tragické postavy světového repertoáru, představa krále Leara v jeho podání je sugestivní, byl by nádherným zlobným a vědoucím starcem.

Jeden den s ‚Lanďákem‘. Nesnáší, že by se měl omezovat, psala redaktorka LN

Byl to opravdu jen bručoun, anebo i něžná duše? Redaktorka Lidových novin Jana Machalická strávila v září minulého roku s Pavlem Landovským jeden den. „Není úplně zdravý, především ho trápí cukrovka a to je docela potíž. Nesnáší, že by se měl omezovat a podrobovat. Jakkoliv,“ napsala tehdy Machalická. Text vyšel v Lidových novinách 3. září 2013.

CELÝ TEXT si můžete přečíst ZDE.

Divadlo ale vyžaduje disciplinu a Pavel byl bouřlivák, který se nikdy nenechal nikým a ničím svazovat a usměrňovat, natož omezovat. Zvlášť ho popouzelo, že by něco měl dělat v zájmu svého zdraví. Byl vždycky svůj. Pochopitelně, že jeho cesta k divadlu a herectví nebyla přímočará, začínal jako elév v Krušnohorském divadle v Teplicích, divadlo ho nepustilo ani na vojně a od počátku šedesátých let se toulal po oblastních divadlech od Šumperka až po Klatovy.

Více o úmrtí herce čtěte zde:

To už si také stihl pořídit první rodinu a pokusil se o přijetí na DAMU, kam jej nevzali pro nedostatek talentu. Po dalších peripetiích našel v roce 1966 divadlo svého srdce v Činoherním klubu, odkud musel odejít v roce 1976. Zde vytvořil mnoho výtečných rolí, nezapomenutelný ale zůstává jeho hejtman v Kačerově Revizorovi.

Pavla Landovského ani doba ani okolnosti nepřinutily, aby změnil své názory, své krédo, než by si křivil charakter, raději odešel ze země. Ale ještě předtím se stal disidentem, spolupracovníkem Václava Havla a podepsal Chartu 77. Volil exil, i když byl s českým prostředím bytostně svázaný.

Bylo to rozhodnutí nelehké, ale nebyla jiná volba. Za normalizace přišel doma o jakoukoliv možnost obživy a tak v roce 1979 přijal nabídku na dvouletý pracovní pobyt ve vídeňském Burgtheatru. Během té doby přišel o české občanství a nakonec ve vídeňském angažmá zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1998. To už ale byl většinou zase doma a návrat pro něj nebyl jednoduchý, cítil se zneuznaný, obviňoval své okolí.

Tragikomicky sžíravé grotesky

V posledních letech pak jako velkou nespravedlnost cítil, že česká divadla nehrají jeho hry. A měl pravdu, protože jeho dramatické texty přinášejí nevšední poetiku, tyto tragikomicky sžíravé grotesky dílem zajímavě doplňují absurdní proud domácí dramatiky, dílem se vřazují do existenciální linie.

Začal psát závěrem šedesátých let doma, poprvé jeho hru Hodinový hoteliér nastudoval Evald Schorm v Činoherním klubu v roce 1969, následoval Případ pro vesnického policajta, kterého režíroval Ivan Rajmont v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Další hry se během 70 a 80. let uváděly v Rakousku, poprvé po roce 1989 jeho hru – Sanitární noc nastudoval v Divadle E.F. Buriana Petr Kracik.

S Jiřinou Bohdalovou se během své kariéry Landovský setkal několikrát nejen na...
Pozdrav s Jiřím Menzelem na premiéře Hoteliéra.
Pavel Landovský s Josefem Abrhámem.
Pavel Landovský na přemiéře filmu Hoteliér.

Pokus uvést jeho text Protentokrát zbohatneme v profesionálním divadle – v Národním – skončil fiaskem. Jako scénické čtení měla hra ohlas, a tak se první scéna rozhodla ji inscenovat. Uvést hru s šestnácti postavami v razantně zmenšené verzi v komorním Kolowratu a režií pověřit autora prostě nebyl dobrý nápad. Pavel Landovský byl nucen režírovat verzi, se kterou od počátku nesouhlasil, a v prostoru, který odmítal. A zřejmě dobře míněná pocta se změnila v autorovu noční můru,z mylné prvotní úvahy se pak už jen odvíjela nedorozumění a konflikty a na konci zůstal autor, který se právem cítil podvedený a zneuznaný.

Loni v září se v Činoherním klubu s velkým úspěchem hrál Landovského Hodinový hoteliér, kterého s kytlickými ochotníky nastudovala Helena Albertová. A jakoby se konečně prolomily ledy, vyšlo i souborné vydání jeho her a tento čtvrtek má stejná hra premiéru ve Vinohradském divadle, režíruje ji Ivan Rajmont. Bude to ale premiéra, na kterou se autor už nedostaví. V českém divadle ale už zůstane navždy jako úžasný originál a charakter.