Aby nám mimo jiné vysvětlil, co si myslet o zoufalci, který po něm střílel umělohmotné kuličky, i aby nám zopakoval, co si máme myslet o opoziční smlouvě.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ne že by Václav Klaus neměl v lecčems pravdu a třeba i proti převažujícímu názoru většiny.
Stálost v přesvědčení mu ani nejzavilejší odpůrci nemohou vzít. Nicméně v průběhu třiadvacetileté politické kariéry, kterou dosluhující prezident vnímá jako nepřetržitý sled nejrůznějších protivenství, se změnil z politika, který nabízel smělé plány a s odvahou je prosazoval, v technologa moci, který napomáhá destrukci strany, již sám vybudoval, ale která zklamala jeho naděje.
Do politiky Václav Klaus vstupoval obklopen schopnými, respektovanými a erudovanými lidmi, z prezidentského úřadu se stahuje s tím, že všichni, kteří s ním nesouhlasí, jsou nemocní anebo chtějí téhle společnosti působit zlo. O proměně v oněch třiadvaceti letech výmluvně hovoří Klausem vážně artikulovaná představa o chrastavském airsoftovém spiknutí.
