Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Legendární bydlení v centru Žižkova, devadesát let Švehlovy koleje

Pohled Zdeňka Lukeše

  8:30
PRAHA - Do Švehlovy koleje se první studenti nastěhovali v době, kdy Žižkov byl součástí československé metropole teprve tři roky. Svérázná čtvrť je u studentů oblíbená dodnes. Švehlova kolej, stojící na rohu dnešní Slavíkovy a Křížkovského ulice, byla typickou architekturou své doby: reprezentovala tehdy velmi populární styl art deco, resp. jeho československou verzi, pro niž se vžil název „národní sloh“ nebo „národní dekorativismus“. Také se mu říkalo „styl Legiobanky“ podle vlajkové lodi tohoto typu architektury, jíž byla známá Gočárova budova v ulici Na Poříčí.

Omšelé art deco ožívá. Víceúčelový sál Švehlovy koleje bude po letech opět hostit divadelní představení. foto: ŠIMON J. RÁČEK

Prasátkově růžová místo cihlové Průčelí Švehlovy koleje skutečně pokrývají plastické prvky jednoduchých geometrických tvarů vytvořené z omítky, na atice jsou dokonce velké kamenné koule. Nad vstupním portálem upoutá pozornost výrazná sochařská výzdoba od sochaře Franty Úprky (bratra ještě známějšího malíře Joži Uprky), který sem umístil čtyři plastiky symbolizující roční období.

Honosně je řešen i vestibul a monumentální hlavní schodiště. Škoda jen, že průčelí z umělého kamene nebylo vyčištěno jako v případě Legiobanky nebo Janákovy Adrie, nýbrž natřeno barvou, jejíž odstín se nedá popsat jinak než jako prasátkově růžová... Původně byla přitom budova cihlově červená v kombinaci se smetanově bílou.

V 50. letech byla kolej rozšířena o další budovu s fasádami do Křížkovského a Ševčíkovy ulice ve stylu stalinské architektury neboli sorely, jež byla v parteru zdobená atributy Karlovy univerzity a pod korunní římsou sgrafity. Ta má ale nižší patra, takže uvnitř vzniká v napojení obou budov trochu zmatek, jak vám jistě potvrdí studenti.

Pražská stavba architekta Jana Chládka a stavitele Bohumila Belady - Švehlova...

Na tehdejší dobu byla budova zařízena moderně. Samozřejmostí byly nejen klubovny a jídelna, ale také rozlehlý víceúčelový sál, který byl vestavěn do nízkého dvorního křídla. Ten byl pojat skutečně velkoryse a mohlo se v něm třeba cvičit nebo hrát divadlo, jsou v něm dokonce i ochozy. Sál byl bohatě dekorován, mnohé původní prvky však už zmizely. Zachovány zůstaly některé staré artdecové lampy nebo okna.

Mám na tento sál i hezké osobní vzpomínky. V 80. letech jsem tam chodil na filmová představení, fungoval v něm jakýsi neoficiální filmový klub, v němž hráli snímky, které se do normální distribuce nesměly dostat. Tak jsem tam po letech viděl svůj oblíbený film Kdyby tisíc klarinetů režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka, který byl zrovna na indexu, neboť si dělal legraci z armády, a navíc v něm účinkoval tehdy čerstvý emigrant Waldemar Matuška. Vzpomínám, jak jsme se smáli při závěrečných titulcích, z nichž nějaký cenzor vyškrábal některá jména (těch nevhodných tam bylo víc), ale tak nepořádně, že se dala stejně přečíst, takže bylo hned jasné, kdo je zrovna persona non grata.

Sál byl pak léta zavřený, nyní se však opět probouzí k životu. Nedávno jsem se tam byl podívat a zkouší se tu divadelní představení několika avantgardních souborů (např. Depresivní děti touží po penězích), takže je šance, že současná pražská scéna bude obohacena o jeden staronový prostor. Pravda, zatím dosti sešlý, ale atmosféra je tam příjemná a Správa kolejí slibuje do budoucna rekonstrukci. Ostatně, přesvědčit se můžete sami: V rámci Dnů žižkovského kulturního dědictví bude 11. září připraven od 19.30 hodin stylový kulturní program i s občerstvením.

Zapomenutý architekt

Píšu tady o zajímavé stavbě a nezmínil jsem dosud jméno architekta. Tím byl dnes již zapomenutý Jan Chládek (nar. 1890), jeden z posledních absolventů slavné školy profesora Otto Wagnera na vídeňské umělecké akademii (Wagnerovými žáky byli také František Krásný, Josef Hoffmann, Jan Kotěra, Jože Plečnik, Bohumil Hübschmann, Antonín Engel, František Roith a mnozí další významní architekti).

Po návratu do české metropole začal pracovat pro významného pražského stavitele Bohumila Beladu (ten byl v roce 1926 spolu s ing. Vladimírem Listem iniciátorem stavby pražského metra – viz pamětní deska ve vestibulu stanice Muzeum, trasa A).

Chládek pro Beladu navrhl trochu podivný palác Vilímkova nakladatelství v novoměstské Opatovické ulici (dnes spíše známý jako Knižní velkoobchod) s pasáží ústící do ulice Spálené. Budova je to impozantní, jen poněkud zašlá. Architekt rovněž projektoval výstřední Beladovu vilu v ulici Nad Buďánkami II na Smíchově. Dnes je v ní rezidence indonéské ambasády.

Ve 30. letech konečně společně vypracovali návrh funkcionalistického hotelu Belvedere na nároží dnešních ulic Milady Horákové a Františka Křížka v Holešovicích-Bubnech. Tam jsme zase chodívali do stejnojmenného kina, později se do něj přestěhovalo Ponrepo. Sál byl ale umístěn ve starší zadní budově. Dlužno říci, že Švehlovu kolej výjimečně neprovedla Beladova firma, nýbrž žižkovská společnost Hroch&Hilse.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!