O urnu naštěstí nikdo nejevil zájem. Když se pro ni vrátil, stála na stejném místě.
„To je samozřejmě legenda, i když má reálný základ. Musím to vědět, protože pro tu urnu jsem tenkrát jel já,“ směje se dnes šestasedmdesátiletý Jan Galandauer. Tehdy mu bylo o padesát roků méně a do Mauzolea Klementa Gottwalda na Vítkově nastoupil na pár měsíců hned po vojně.
„Řekli mi, abych dojel pro urnu. Mysleli, že si vezmu od majora auto, ale já vyrazil tramvají. Na cestě zpátky jsem opravdu potkal kamaráda z vojny a zašel na dvě piva. Urnu jsem tam ale nenechal, to už někdo za ta léta přikrášlil,“ vypráví.
Na Vítkově přesto zavládla panika. Zvláště poté, co se velitelé od krematoria dozvěděli, že urna byla už dávno vyzvednuta.
- Kde sovětští lékaři balzamovali tělo?
- Povedlo se jim to, nebo se nakonec začalo rozpadat?
- A proč se nakonec rozhodli komunisté svého prvního prezidenta zpopelnit?
Přečtěte si v aktuálním čísle magazínu Pátek.
V magazínu Pátek Lidových novin také najdete:
|
Více si přečtěte v Lidových novinách s magazínem Pátek