Leningrad: 900 dní pekla. Hlad, smrt i kanibalismus

Téměř devět set dní trvalo obléhání Leningradu německou armádou v letech 1941 až 1944. Během této doby zemřelo ve městě na dva miliony obyvatel. Součástí živoření v obleženém městě bylo také rabování, vraždy a kanibalismus. Hlad a mráz dohnali většinu obyvatel daleko za hranice lidské důstojnosti.

Sáček s podivným obsahem
„Někdy na podzim roku 1941, když ještě ve městě nad Něvou jezdily tramvaje, nalezla policie v jednom z vagonů elektrické dráhy sáček s podivným obsahem. Skládal se z ohořelé lebky a několika dalších lidských ostatků. Srdce, ledviny a plíce byly vyříznuty, kosti vyvařeny. Byl to první zaznamenaný případ kanibalismu v Leningradu. Další brzy následovaly, avšak veřejnost o nich dosud neměla ani tušení,“ uvádí server Válka.cz.

Po desetiletí slýchali Rusové hrdinské eposy o tom, jak se statečným obyvatelům Petrohradu dařilo za druhé světové války téměř tři roky vzdorovat blokádě hitlerovských vojsk. Když se šedesát let poté konečně otevřely přísně tajné archivy NKVD, vypluly najevo další skutečnosti. Špiclování, popravy, násilná přepadení a kanibalismus.

Před časem na to upozornil mj. článek v německém časopisu Der Spiegel. „Například složka 00327 obsahuje záznam o události datované 21. ledna 1942. Věra Alexandrovna Titanova v ten den přivedla na svět novorozence. Vzápětí jej společně se svou matkou utopily ve škopku, jeho tělo rozčtvrtily a maso pozřely. O tři týdny později totéž provedly se šestiletou Julií Krasulnikovou. Věra byla vojenským tribunálem třetího března odsouzena k smrti. Její matka souzena nebyla, protože mezitím zemřela hladem. Byla zima roku 1942. Ve městě nefungovala veřejná doprava, nesvítilo se, fabriky stály, obchody byly vypleněné. Lidé trávili až 20 hodin denně na mrazu ve frontách s potravinovými lístky, avšak na mnohé z nich se nedostalo. Příděly základních potravin byly postupně redukovány až na 10 gramů chleba na den. Kdo ztratil - nebo mu byl uloupen - potravinový lístek, neměl nárok ani na to,“ cituje server Válka.cz.

Hlad rozpoutal peklo
Je lepší uznat téměř nestravitelnou pravdu, nebo žít v pohodlí mýtu? Od září 1941 do ledna 1944 byl Leningrad obléhán německou armádou.

Uvnitř města byly uvězněny téměř tři miliony obyvatel. Hladoví lidé jedli cokoliv - lepidlo, kožené podešve, kočky, a někdy dokonce i své bližní, kteří zemřeli zimou či hlady. Těchto krutých 900 dní nepřežily téměř dva miliony obyvatel města. To vše se odehrálo v zemi, kde je propaganda mnohem důležitější než pravda. Po celá desetiletí po válce bylo přeživším zakázáno mluvit o tom, co se dělo, aby hrdinský mýtus o "zemi vítězů" nebyl narušen. Nyní, s Putinem u moci, mýtus ožívá.

O tom všem projednává pozoruhodný dokumentární film 900 dní, který natočila nizozemská režisérka Jessica Gorter. K vidění bude ve čtvrtek 24. ledna od 19 hodin v paláci Langhans – Centru Člověka v tísni v pražské Vodičkově ulici. Hostem diskuse po promítání bude Anna Reid, britská historička a autorka knihy Leningrad: Tragédie obleženého města 1941–1944, jejíž český překlad vydalo nakladatelství Jota v roce 2011.