20. září 2013 13:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Liberalizace Íránu: fakt s
nejistou budoucností, říká Tureček

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 4Diskuse
Íránský prezident Hasan Rúhání | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Íránský prezident Hasan Rúhání | foto: ČTK
Ochota ke kompromisu ohledně jaderného programu, propouštění politických vězňů, odstup od agresivní rétoriky bývalého prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Takový se zdá být dnešní Írán. Gesta jsou jedna věc a reálná politika věc druhá, určitou politickou liberalizaci země však nelze popřít, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha.

Lidovky.cz: Od chvíle, kdy na post íránského prezidenta nastoupil umírněný Hasan Rúhání, si nelze nevšimnout určitých náznaků liberalizace země. Je však otázkou, zda nezůstane pouze u náznaků. Nejsou naděje, jež vzbudil výsledek červnových prezidentských voleb, plané?
Poměrně jasné deklarování Rúháního politiky a určitá politická liberalizace je neoddiskutovatelný fakt. Na íránské politické scéně však obojí může narazit na řadu překážek včetně sabotáží ze strany prezidentových odpůrců. Nicméně je evidentní, že Rúhání se o umírněnější kurz pokouší, byť existují i ti, kteří to zpochybňují.

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: Zmínil jste překážky, s nimiž se prezident může na domácí půdě potýkat. Můžete být konkrétnější?
Nesmíme zapomínat, že Hasan Rúhání je stále součástí nábožensko-politického establishmentu. Uvnitř íránského režimu však existuje vícero proudů. Zatímco prezident Rúhání představuje směr liberální, řekněme levicový, je tu i pravice či bezpečnostní aparát, tedy proud často velmi konzervativní, který se jakékoli uvolňování poměrů snaží zvrátit. Dělo se to mimo jiné už za bývalého prezidenta Mohammada Chátamího (vládl 1997-2005): jeho vláda prosazovala řadu reforem, ale konzervativci jí házeli klacky pod nohy.

Íránský prezident Hasan Rúhání

Lidovky.cz: Připomíná to věčný konflikt vláda vs. opozice...
Pozor, Írán je v tomto ohledu značně specifický. Zatímco my jsme zvyklí, že šéf vlády vzejde z voleb – tedy že někdo vyhraje volby a vítězná koalice ze svého středu zvolí člověka, kterého následně podporuje, takže lze očekávat, že dotyčný se opírá o parlamentní většinu –, v Íránu tomu tak není. Postavení prezidenta tam do velké míry odpovídá funkci premiéra, řídí totiž vládu. A Íránci prezidenta volí přímo, odděleně od parlamentu, a ještě k tomu rok po parlamentních volbách. Z toho vyplývá, že prezident nemusí mít (a velmi často ani nemá) parlamentní většinu. Rúháního vláda nyní čelí většinové opozici, takže může předkládat lecjaké návrhy, ale její odpůrci je v parlamentu mohou jednoduše zamítnout. A domnívám se, že přesně to Rúháního čeká. Koneckonců má za sebou jen necelé dva měsíce ve funkci, další nejméně čtyři roky jsou ještě před ním.

Íránci oslavují nového prezidenta (16. 6. 2013):

Lidovky.cz: O Íránu se nejčastěji diskutuje v souvislosti s jeho jaderným programem, na který Západ pohlíží se zřetelnými obavami. Rúhání však v rozhovoru pro televizi NBC prohlásil: „Nikdy jsme nechtěli vyrobit atomovou bombu a nikdy to ani neuděláme.“ Skutečně je jádro pro Írán pouhým zdrojem energie?
To bezpochyby není. Problém je ale složitější. Žádný z kritiků Íránu nikdy nedoložil, že země vyrábí jaderné zbraně, přestože kontroly tam probíhají už léta. Důkazy zkrátka nejsou, můžeme Írán jen obviňovat, ale v ruce nemáme nic. Existují tedy dvě verze, které nelze potvrdit ani vyvrátit. Nicméně jen kvůli tomu, že se Íránu vládne náboženský islámský režim, bych nezpochybňoval to, co tvrdí. Vláda argumentuje také fatvou nejvyššího vůdce, ajatolláha Chameneího, která zakázala jaderné zbraně, neboť jsou z hlediska islámu nepřijatelné. Na druhou stranu, k této fatvě zaujal Západ poměrně skeptický postoj. Já bych tu pouze rád upozornil na zajímavou dualitu západního myšlení: fatvu, jíž před lety vynesl ajatolláh Chomejní rozsudek smrti nad spisovatelem Salmanem Rushdiem, nezpochybňuje nikdo.

Ajatolláh Alí Chámeneí, nejvyšší vůdce země.

Lidovky.cz: Přesto: směřuje podle vás Írán k výrobě jaderných zbraní? A pokud ano, co to znamená pro region?
To, zda Írán skutečně vyvíjí nebo nevyvíjí jadernou bombu, není tak důležité. Mnohem závažnější je, že vyvíjí kapacity a získává schopnosti a znalosti potřebné k tomu, aby ji teoreticky vyrobit mohl. Země tak dává najevo, že pokud by bylo třeba, zbraně tohoto typu si obstará. A právě to podle mého názoru Írán chce: nikoli někoho reálně napadnout, ale disponovat odstrašujícím potenciálem. Který má do určité míry už nyní.

Lidovky.cz: Jak v této rovnici figuruje Izrael?
Ačkoli v Izraeli existují lidé, kteří veřejně vystupují s prohlášením typu „Írán nás chce zničit“, například premiér Benjamin Netanjahu, já jsem hovořil s izraelskými bezpečnostními analytiky a v podstatě nikdo z nich nic takového netvrdí. To jsou lidé, kteří mnohdy prošli tajnými službami a pak přešli k veřejnému sektoru, bývalí příslušníci Mosadu či kontrarozvědky Šin Bet. Všichni jsou toho názoru, že Íránu jde právě o onen odstrašující potenciál. Říkají: 'Podívejte se na mapu, já bych nedělal nic jiného.' S Íránem sousedí prozápadní režimy, je obklopený americkými základnami a izraelskými ponorkami schopnými nést jaderné zbraně. A Írán vidí, jak dopadly režimy, které zbraně hromadného ničení neměly: Kaddáfí se jich zbavil a o několik let později byl svržen a zavražděn, Saddám Husajn se jich zbavil, a byl svržen a popraven. Ze strany Íránu jde tudíž do určité míry i o obrannou taktiku.

Lidovky.cz: Nicméně v poslední době se zdá, že Írán je v tomto ohledu ochotný ke kompromisům. Do jaké míry za tím stojí snaha zbavit zemi sankcí, které svírají hrdlo tamní ekonomice?
Ještě nedávno byla situace zcela jiná. Komukoli na Západě, kdo chtěl stran jaderného programu dosáhnout nějakého kompromisu, to značně ztěžovala protiizraelská a protizápadní rétorika bývalého íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Rúhání je naopak usměvavý a dělá řadu vstřícných gest, např. ono přání Židům k svátku Roš hašana (více čtěte ZDE). Jedna věc jsou pochopitelně gesta a druhá je praktická politika, přesto se nyní Američanům nabízí příležitost k vyjednávání. Írán se vyjádřil jednoznačně: jsme ochotni ustoupit, pokud Západ ustoupí nám, primárně ve věci sankcí. Zde se zahraniční tematika mezinárodní krize přelévá do krize domácí, neboť sankce Írán skutečně poškozují. Pokud chce Rúhání zdůvodnit přívětivou tvář, kterou obrací k Západu, musí mít možnost říci, že to dělá proto, aby se doma zlepšila situace – aby klesla nezaměstnanost, aby byly k dispozici dolary na nákup léků, aby nebyl riál tak levný ve srovnání s dolarem.

Nový íránský prezident, proreformní duchovní Hasan Rúhání

Lidovky.cz: Rúhání také řekl, že jeho vláda má plný mandát, aby ve věci jaderného programu jednala a rozhodovala. Kde zůstal ajatolláh Chameneí?
Je jasné, proč Rúhání zdůrazňuje právě tohle. Jedna ze skeptických námitek, které zaznívaly po jeho zvolení, je, že nezáleží na tom, kdo je v zemi prezidentem, neboť o všem stejně rozhoduje Chameneí. A Rúhání se teď snaží dokázat, že to není tak úplně pravda. Před několika týdny přesunul agendu jednání o jaderném programu z Nejvyšší rady národní bezpečnosti, která podléhá přímo Chameneímu, pod své ministerstvo zahraničí. Přesto si neumím představit, že to udělal natruc Chameneímu, zjevně má jeho plnou podporu. Nějaké rozpory mezi nimi samozřejmě mohou být, ostatně Íránci je umějí dobře skrývat, ale nemyslím si, že by právě ony mohly být brzdou jednání se Západem. Uvidíme, zda ochota ke kompromisům bude i ze strany Západu.

VÍCE ZDE:

Lidovky.cz: Před několika dny Írán propustil 11 politických vězňů, mezi nimi i známou právničku Nasrín Sotúdeovou. Gesto, nebo důkaz liberalizace?
Do situace, kdy bychom mohli konstatovat, že Írán je svobodnou zemí, kde každý může říkat, co se mu zlíbí, je extrémně daleko. V Íránu jsou kvůli politice vězněny stovky lidí – jak odpůrci režimu, tak i lidé, kteří režimu přináleží, ale nějakým způsobem se vymezují proti převažující linii. Nemyslím si, že se jedná o začátek masové amnestie všech politických vězňů, přesto bych rád upozornil, že v Íránu mají symboly obrovský význam, a i kdyby byl propuštěn byť jen jeden politický vězeň, je to svým způsobem signál. Jedná se tedy o gesto, jímž však chce Rúhání ukázat, kam hodlá směřovat. A tím se vracíme na začátek: klíčové bude, do jaké míry mu to bude procházet. Jak dlouho potrvá, než někdo z bezpečnostního aparátu řekne: Dost!

BŘETISLAV TUREČEK

Břetislav Tureček se oblasti Blízkého východu věnuje více než dvacet let. Působil mimo jiné jako blízkovýchodní zpravodaj zahraniční redakce Českého rozhlasu. Nyní vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. Je autorem knihy Labyrintem Íránu. 

  • 4Diskuse
Magdalena Slezáková

Autor

Magdalena Slezákovámagdalena.slezakova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.