Zemřel učitel a otec lyžařských kurzů Jarek Kozlík. Bylo mu 105 let

Jaroslav Kozlík | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
25. října 2012   10:05 | Lidovky.cz
Link
Link
Ve věku 105 let zemřel Jaroslav Kozlík, učitel, propagátor projektové pedagogiky a zakladatel lyžařských kurzů. Jeho plány na výuku tělovýchovy přiměly Jana Baťu, aby ve Zlíně vybudoval tělocvičny a svah pro lyžaře.

"Tak už vypadni," říkal mi na konci našich setkání a usmíval se. Řekl mi to i naposledy u svého vnuka Daniela, když jsem ho navštívil. Sedět již nemohl, hlava se mu točila, a přesto se mnou déle než dvě hodiny rozmlouval a konstruktivně, jak bylo u něj zvykem, řešil to, co se rozhodl dokončit. Když jsme se loučili dlouze jsme se drželi za ruce. Byly to velké ruce protkané drobnými žilkami staré více než 105 let s dlouhými nepokřivenými prsty. Byl jsem jimi pokaždé přitahován. V neděli 21. října zemřel Jaroslav Kozlík, kterému říkali pro jeho věk "Prasokol.".

ČTĚTE TAKÉ:


Narodil se 22.5. 1907 v Bystřici pod Hostýnem, kde měli rodiče pověstné Lahůdkářství a vinárnu. Venku a v babiččině věhlasné hospodě, kde se snažil pomáhat, strávil dětství. První výdělek získal s ostatními dětmi v pěti letech od pana faráře za vypletí bystřického náměstí před Mariánskými slavnostmi.

Tatínek narukoval za 1. světové války do Srbska. Starost o rodinu převzal jako nejstarší syn při dlouhé nemoci maminky. Jídlo neúnavně sháněl po okolních vsích a městech, vyměňoval za ně třeba pácované listy tabáku. Vzpomínal, jak některé dny vůbec nejedli, jak nebylo mýdlo, šaty a všechny děti dostaly svrab. Jednou v zimě musel jít v noci hlídat vagón uhlí přidělený panem starostou mamince k rozprodání. Tatínek po návratu z války rezignoval na péči o rodinu a stal se pro rodinu břemenem. O to víc se musel malý Jarek starat.

Zasloužilý člen sokola a vášnivý volejbalista

Když je jako malé nepřijali do místního Sokola, založili si s kluky svůj ilegální oddíl. Na zahradě vybudovali malou tělocvičnu a začali pravidelně cvičit. Po čase chtěli Sokolům předvést, co se sami naučili a malý Jarek se při veletoči utrhl a pomlátil se. Naštěstí ne moc, ale stalo se mu to celoživotním varováním. Do Sokola byl přijat a po celý dlouhý život mu zůstal věrný. Ještě na závěr svého života se pokusil vést diskuzi o dalším osudu této národní organizace, bohužel neúspěšně.

Po konfliktu s otcem si vymohl vzpourou vstup na měšťanskou školu do Kroměříže. Zavřel se totiž na latríně a tvrdohlavě odmítal jídlo a pití. Rodiče rezignovali. Tak se před Jarkem otevřely "hanácké Athény", jak se tehdy Kroměříži říkalo. Tam ho profesor Roušal seznámil s novým sportem-odbíjenou, které se věnoval a propagoval ji po celý život. Založil volejbalový oddíl v rodné Bystřici, pořádal turnaje a zúčastnil se prvního mistrovství Československa v tomto sportu. Stal se oporou kroměřížského mužstva, které se třikrát stalo mistrem republiky a desetkrát vyhrálo sokolskou soutěž.

Pedagogium Kroměříž - klub odbíjené. Jaroslav Kozlík sedí vpravo.

Uspěli i na mezinárodním poli, a tak zaučovali v tomto sportu Poláky a Chorvaty. V Mariboru byli po slavnostním vinném večírku vyzváni místními k zápasu přímo na vinici a tak se svými žáky vesele prohráli. Byl také iniciátorem změn pravidel odbíjené a navrhl odstranit "tahavé míče". Na zápase ve Strakově akademii (dnes sídlo Předsednictva vlády) poprvé zažil blokování na síti a moderní lotyšský servis nad hlavou. S hráčskou kariérou se rozloučil v roce 1941.

Lyžování mu uhranulo. Pro žáky začal pořádat kurzy

Když v Bystřici továrničtí synové poprvé předváděli novinku - lyže, rozhodl se naučit se lyžovat. To se mu podařilo na vojně, kdy se přihlásili s kamarádem na lyžařský závod na 30 km. Naštěstí je pořadatelé prokoukli a udělali z nich jen pořadatelskou službu. Tak zkoušeli o přestávkách lyžovat. Když dorazili na lyžích zpět, byl natolik unaven, že usnul v šatech. Na vojně absolvoval i důstojnický lyžařský kurz. Nevěnovali se však tolik lyžování, jak si představoval, a tak vzteky zlámal dvoje erární lyže. Lyžování mu uhranulo, začal pravidelně lyžovat v Hostýnských vrších, kam později jako pedagog vozil své žáky. Ve Zlíně, kde učil na Pokusných školách zavedl lyžařské zájezdy a kurzy. Na jeho popud byl nakoupila firma Baťa pro žáky lyže, najala "servismana" a u školy vybudovala lyžařský svah. Lyžařské výcviku prosadil Jaroslav Kozlík v roce 1949 do školních osnov a je tvůrcem první metodiky lyžování pro školy.

Jaroslav Kozlík vede žáky na lyžařském kurzu.

Po vystudování Učitelského ústavu v Kroměříži nastoupil jako učitel na Dívčí škole. Ve své první třídě měl 53 děvčat. Věnoval se jim i ve svém volném čase. Nastoupil do konkurzu na učitele tělocviku do Pokusné školy ve Zlíně jako učitel matematiky a uspěl. Dokonce byl pověřen vedením tělovýchovné sekce a prosadil nové pojetí tělesné výchovy včetně hygienických, zdravotní a bezpečnostních prvků.

Stal se organizátorem Odznaku zdatnosti, škol v přírodě, jazykových kurzů v přírodě, lyžařských kurzů a pobytů s učitelů s rodiči a dětmi. K tomu stihl ještě vést ranní rozcvičky Jana Antonína Bati, synů generálního ředitele firmy Baťa Dominika Čipery, navrhl vybudování nové tělocvičny, tělovýchovného areálu a tělocvičného nářadí. Pro pana Baťu navrhl v roce 1939 projekt nové pokusné elitní školy, který už nestihli s příchodem nacistů realizovat.

Boj za novou tělovýchovu

Na turnaji odbíjené Sokola Jihlavy o Štít Vysočiny v srpnu v roce 1937 okouzlila Jaroslava Kozlíka kapitánka vítězného družstva turnaje žen Anna Chalupová z Brna. Imponovala mu zjevem, chováním a skromností. Zaujala ho tak, že se po desetitýdenní známosti 27. října 1937 vzali. Po obřadu absolvovali pěší svatební cestu ze Zlína do Hostýnských vrchů.

Postupně se jim narodily tři dcery. Za první pohromu, která je potkala, považuje Jaroslav Kozlík bombardování Zlína v roce 1944, které proběhlo těsně před narozením nejmladší dcery. Druhou byla manželčina rakovina.

V roce 1945 nastoupil na Výzkumný ústav pedagogický v Praze a snažil se uplatnit to, co si předsevzali za války. Praha však nebyla Zlín, doba i lidé se prudce měnili. Ve Zlíně platilo: "Co potřebuješ?" a v Praze: "Co zase chceš?" Přesto neúnavně vedl boj za novou tělovýchovu, a to i s přispěním takových legend jako byl Emil Zátopek a "Otec Jandera".

Jen škoda, že to bylo na úkor rodiny. Přes usilovnou snahu v padesátých letech pochopil, že se staronový model školství Václava Příhody z třicátých let nedá prosadit. Školství následovalo velký sovětský vzor a z kantorů se měli stát političtí pracovcníci. Konec šedesátých let s příchodem "přátelských armád" ho vedl k odchodu do ústraní.

Nový elán

V devadesátých letech se znovu zapojuje do druhé školské reformy, píše, vydává knihy, vede diskuze. Ještě ve 103 letech s ním udělala rozhovor Radka Kvačková, který vyjde v Lidových novinách pod názvem:"Projektové vyučování? To jsme dělali už za Masaryka." Je to článek s ráznými odpověďmi, po jehož přečtení jsem Jarku Kozlíka vyhledal, a tak jsme se seznámili. Vedli jsme spolu dlouhé diskuze a podle jeho osnov z třicátých let se pokouším již dva roky učit své žáky. Postřehy z výuky jsme spolu probírali. Poslední dobou, kdy už tohoto vysokého muže zdravotní neduhy dohnaly, se věnoval těmto tématům-návrat sportovního ducha do vrcholového sportu, upřednostnění výchovy nad vzděláním a boj proti plytkosti médií.

ROZHOVOR S JAROSLAVEM KOZLÍKEM:

"Učil jsem v pokusné škole. Před 80 lety"

Jaroslav Kozlík používal metody, které si dnešní učitelé teprve osvojují, už ve třicátých letech minulého století Těžko bychom hledali člověka, který pamatuje víc.

VÍCE ČTĚTE ZDE.

Od roku 2000 prožíval pěkné stáří s obětavou přítelkyní Zuzanou Palašovou, která je o třicet let mladší. Svou starostlivostí mu vrátila životní elán, jistotu, rovnováhu a cit. Pomohla mu se vyrovnávat s postupným úbytkem zraku a s poklesem možnosti se uplatnit a být užitečným.

Život Jaroslava Kozlíka, Sokola, sportovce, pedagoga není příběhem hrdiny, ale člověka, jehož otisk zasáhl většinu z nás a ani o tom nevíme. Už Tě slyším, Jarko: "Nekecej už a vypadni!"

Petr Zemánek
diskuse (1)
Poslat mailem
Vytisknout
Tip redakci

REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ,
NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS REGISTRACE

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07.Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.
M. Raková Příjemný článek, povzbudil nás 14:16 25.10.2012

Počet příspěvků: 1, poslední 25.10.2012 02:16 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Prohlédněte si fotogalerii

Miloš Zeman navštívil českou expozici na Západočínském mezinárodním veletrhu
Udivující barvy i tvary. Snímky vědců odhalují neviditelný svět
Radost i zklamání. To vše patří k senátním volbám
Do sv. Ignáce se s Pavlem Landovským přišli rozloučit herci i disidenti
Protesty v Hongkongu
Podívejte se na oceněné fotografie z Czech Press Photo
Čekání na volební výsledky: nervozita i křečovité úsměvy
Volby očima fotografů: politici tradičně odvolili jako první




PŘEJDĚTE NA MOBILNÍ VERZI