23. června 2011 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Lidice jako architektonická perla

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Autoři památníku pod vedením Františka Marka nechali území původních Lidic prázdné, jedinou dominantou je prostý kříž z ohořelých trámů s trnovou korunou z ostnatého drátu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Autoři památníku pod vedením Františka Marka nechali území původních Lidic prázdné, jedinou dominantou je prostý kříž z ohořelých trámů s trnovou korunou z ostnatého drátu. | foto: Lucie Zídková a Ester HavlováLidové noviny
Desátého června jsme si připomněli 69. výročí lidické tragédie. Pietní území, které na tomto místě vzniklo na základě velké soutěže po válce, patří k mimořádně cenným architektonickým i urbanistickým dílům, která inspirovala zřizování obdobných pietních míst na celém světě.

Rozhodnutí o vypsání soutěže padlo již 1. srpna 1945. V porotě zasedli významní architekti: Adolf Benš, Bohumil Holý, Josef
Kittrich, Oldřich Starý, Stanislav Šnajdr a Ladislav Žák (posledně jmenovaný byl mimochodem o něco později autorem vynikajícího řešení památníku v Ležákách – viz Orientace 19. 6. 2010).

V následujícím roce pak jury vybrala tři nejlepší studie z osmapadesáti přihlášených. Ex aequo získali první ceny týmy Václav Hilský – Richard Ferdinand Pozemný – Antonín Tenzer, dále dvojice František Marek – Zbyněk Jirsák a konečně známý představitel meziválečné avantgardy Jaromír Krejcar.

ČTĚTE RECENZI NA FILM LIDICE:

Porota nakonec vyzvala první dva kolektivy, aby vypracovaly definitivní návrh (Krejcar mezitím emigroval do Velké Británie). Vedoucím týmu byl Gočárův žák z AVU FrantišekMarek (1899–1971), známý např. návrhem sokolovny a restaurace v pražských Riegrových sadech nebo citlivým projektem dostavby Gočárovy Legiobanky Na Poříčí se známou pasáží U Rozvařilů a koncertním sálem (později divadlem E. F. Buriana – dnes ARCHA).

Minimalistický krajinný komplex

Porota vybrala řešení, které se vědomě vyhnulo patetickým stavbám a monumentálním sousoším a zvolilo naopak minimalistický, ale o to působivější krajinný koncept. Samotné území Lidic ponechali autoři prázdné, v trávě jsou jen pozůstatky základů jednotlivých domů, Horákova statku a kostela s příslušnými nápisy. Dále byl obnoven rybník a potok. Poněkud stranou leží hřbitov.

Na začátku 60. let pak přibyl gloriet s muzeem.

Nová obec byla pak vystavěna mimo toto území. Tvoří ji asi 150 jednoduchých domků se sedlovými střechami, škola a kulturní dům, dokončený ovšem až v 50. letech, takže nese rysy tzv. sorely. Jedinou dominantou pietního území se tak stal prostý kříž z ohořelých trámů s trnovou korunou z ostnatého drátu, vztyčený na místě, kde došlo k hromadné exekuci lidických mužů.

Různá výtvarná a architektonická díla pak vznikala až postupně, zřejmě proto, že v komunistické éře se původní symbolika zdála politikům málo patetická. Jejich úroveň je různá. Plastiky známých sochařů Bedřicha Stefana a Karla Lidického jsou kvalitní a měřítkově přijatelné.

Rovněž nápad založit v horní partii pietního území růžový sad, s nímž v polovině 50. let přišel předseda mezinárodní společnosti Lidice budou žít Sir Barnett Stross, je výborný a celkový koncept nijak nenarušuje. Méně citlivá už je stavba glorietu s dvěma křídly muzea přímo uprostřed pietního území (autorem byl opět František Marek). Ten byl dokončen až na začátku 60. let.

Kšefty pro partajníky

To však nebylo nic proti bombastickým plánům z let osmdesátých. V horní partii, tam, kde byl růžový sad, se začal stavět dle projektu architekta Zdeňka Kuny obrovský památník. Do glorietu byl zasazen výtvarně nesmírně slabý reliéf jednoho z protagonistů normalizačního umění Jana Simoty, který otravně popisnou formou zobrazuje tragédii v Lidicích a osvobození Rudou armádou – vše se kupodivu odehrává v důlní chodbě. U hřbitova pak měla vyrůst obrovitá socha lidické ženy podle návrhu dalšího prominentního sochaře Miloše Axmana. Celé to dělalo dojem, že se spíše hledají kšefty pro partajníky a tragédie obce je jen záminkou. Naštěstí přišel rok 1989 a stavba nového památníku byla ihned zastavena.

V 80. letech byl instalován známý památník lidickým dětem (Marie Uchytilová), kde návštěvníci z celého světa zanechávají své vzkazy.

Tehdy jsme v Občanském fóru navrhovali odstranění již postavené části a návrat území do původní podoby. Politici však váhali a do díla se pustili až po mnoha letech, před oslavami 59. výročí vyhlazení Lidic, kdy byla betonová konstrukce s vyhřezlými železnými výztužemi konečně odstraněna včetně okolní džungle a rezavého oplocení.

Zcela samostatně a mimo oficiální zadání vznikal z iniciativy sochařky Marie Uchytilové (pamětníci si jistě vzpomenou na její návrh korunové mince s motivem dívky sázející ratolest) památník lidickým dětem. Bolševici si s ním nevěděli rady, autorka nepatřila mezi protežované umělce. Nakonec ale dílo víceméně akceptovali. Myšlenka je hezká, naturalistické provedení už bohužel méně… V roce 2005 začala rozsáhlá rekonstrukce muzea, kam byla instalována nová zdařilá expozice pod názvem A nevinní byli vinni. Připravil ji výtvarník Bohumír Prokůpek a tým historiků, film je dílem režiséra Pavla Štingla. Bez zbytečných naturalismů se návštěvník prostřednictvím vzpomínek pamětníků a zachovaných osobních předmětů lidických občanů seznámí s osudy obce i důvody její likvidace nacisty.

Opravdovost prožitého

Filmový dokumentarista Štingl k tomu říká: "Hrdinství je v dnešním světě na filmových plátnech komerčních kin tolik, že až devalvuje. My jsme podobnou techniku, kterou se jinde promítají dobrodružné příběhy, využili pro přiblížení událostí zcela reálných, a přesto neuvěřitelných. Realita Lidic však daleko předčí všechny fantaskní představy o hrdinství.

Naším nejsilnějším triumfem je autenticita, opravdovost prožitého, psychologie konkrétních dějů... Tam, kde se ve filmových příbězích píše ‚příběh na motivy skutečných událostí‘, tam my pracujeme s vážnou  realitou, se svědectvími stále žijících pamětníků a s jejich zažloutlými rodinnými fotografiemi. To jsou pádné argumenty, všudypřítomné v každém motivu, který nabízíme návštěvníkovi.
Přesto však nejsilnějším argumentem je místo samo. Naše stylizované snímky by nikdy neměly ten dopad, kdyby se nepromítaly přímo na místě někdejších událostí."

Zdeněk Lukeš, historik architektury
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz