Množství pozoruhodných moderních staveb je především zásluhou osvíceného vedení města - prvního popřevratového starosty Miroslava Brýdla i jeho následovníků. Takzvanému litomyšlskému zázraku se věnuje i právě vycházející knížka Petra Volfa s názvem Litomyšl - renesanční město moderní architektury. O té však budu referovat někdy příště. Dnes bych se chtěl zastavit u dvou soudobých realizací.
První z nich je velkorysá úprava zámeckého návrší a rekonstrukce s dostavbou Regionálního muzea od Josefa Pleskota, druhou pak rekonstrukce piaristického kostela, provedená dle návrhu architekta Marka Štěpána. Samo návrší se vstupem do zámecké zahrady bylo donedávna nepříliš vábným místem: vedla tu silnice, která obtáčela malý parčík s Jiráskovou sochou od Vincence Makovského, aby se pak kolem muzejní budovy a piaristického kostela stočila k zámku.
Pleskotova Litomyšl
Architekt Josef Pleskot (nar. 1952) pro Litomyšl pracuje již léta. Připomínám jeho první místo v soutěži na nový dvojdům na náměstí (1992), který bohužel vinou památkářů nebyl realizován, řadové domky (1999-2005) nebo revitalizace panelového sídliště a říčky Loučné (2001-2002) či adaptaci bývalého zámeckého pivovaru na kulturní a společenské centrum (2003-2006).
Nový vstupní pavilon Regionálního muzea od Josefa Pleskota.
Zámecké návrší je dramatickým prostorem. Jak stoupáme směrem k zámku, otevírají se nové a nové pohledy na cenné, převážně barokní dominanty - především na piaristický kostel Nalezení sv. Kříže. Pleskot se svými spolupracovníky z AP ateliéru Jiřím Vlachem, Danielem Křížem, Janem Mudrou a Evou Vízkovou celý prostor vydláždil a doplnil o drobné architektonické prvky. Působivá je zejména studna ze starého sudu zapuštěného do dlažby, v jejíž hladině se odráží kostel. Autor věnoval pozornost každému detailu -historické zdi zámecké zahrady, mlatové cestě vedoucí podél ní, zatravněnému svahu s alejí nově vysázených stromů...
Rozlehlé prostranství člení různé typy dlažeb, které sledují jemnou modelaci terénu i provoz prostranství. Horní části prostoru dominuje pozdně barokní západní průčelí pivovaru od Františka Maxmiliána Kaňky s novým Pleskotovým informačním centrem. Jednou z dominant spodní části je budova bývalého piaristického gymnázia, v němž kdysi vyučoval Alois Jirásek.
Tento další barokní skvost slouží od roku 1926 jako Regionální muzeum. Pleskot stavbu doplnil o kontrastní vstupní partii, která se velkou prosklenou stěnou otevírá směrem k městskému centru a vytváří velkorysý nástup do historických muzejních sálů. Další nový prostor se nachází pod mírně zvýšenou dlážděnou plochou, kde jsou ukryty nově objevené cenné archeologické nálezy. Architekt rovněž invenčně propojil muzeum s úrovní Mariánské uličky, vedoucí pod ním rovnoběžně se Smetanovým náměstím. Tady vzniklo široké schodiště, které zároveň slouží jako přirozený amfiteátr.
Pleskotovy novodobé intervence jsou velkorysé, neskrývají dobu vzniku, přesto jsou mimořádně pokorné a prozrazují architekta, který ctí historický kontext. Příznačným rysem jeho tvorby je také znalost soudobého výtvarného umění. Tady si často připomenu doby našich studií a společné návštěvy sochařských a malířských ateliérů umělců, většinou těch, kteří byli v minulém, totalitním režimu na indexu. Pleskotových realizací si nesmírně vážím a domnívám se, že je nejvýznamnějším současným českým architektem. Znovu mne v tom utvrdila i výstava jeho realizací pro průmyslový areál v Ostravě-Vítkovicích, která je nyní k vidění právě v prostorách litomyšlského Regionálního muzea (končí 23. listopadu).
Ocelová lávka v transeptu piaristického kostela Nalezení sv. Kříže od Marka...
Nový život kostela Nalezení sv. Kříže
Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže je barokním skvostem, postaveným dle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho. Na jeho výzdobě se podílel i sochař Matyáš Bernard Braun. Až donedávna byl v dezolátním stavu a sloužil jako depozitář, parkovala v něm také auta.
Nyní se dočkal důstojné opravy a byl doplněn o několik soudobých architektonických a výtvarných prvků. Autor rekonstrukce Marek Štěpán (nar. 1967) s Vandou Štěpánovou vytvořili v příčné lodi kostela novou ocelovou lávku, která umožňuje zajímavý pohled do chrámové lodi, a doplnili stavbu o dřevěné spirálové schodiště, inspirované obdobným dílem Otto Rothmayera na Pražském hradě. Vede na střešní terasu, z níž je impozantní pohled na město. Zajímavým motivem je i stručná historie chrámu na kovových plaketách, vsazených do kamenné dlažby hlavní lodi. A právě nyní se dokončuje skleněný hranol dle návrhu významného českého skláře Václava Ciglera. Bude zavěšen nad zrcadlovou plochu v místě křížení chrámové lodi a transeptu.
Architekt, který má za sebou sakrální novostavby i rekonstrukce (podobně jako Pleskot i v areálu Pražského hradu), doplnil kostel o kvalitní moderní prvky. Zdá se tedy, že v Litomyšli vznikly další realizace, za nimiž stojí za to se vypravit.
