Láska na první pohled je v umění často prezentovaná jako druh "svaté nemoci", posedlost, jež může být i destruktivní, "nakaženého" zároveň ale povyšuje, proměňuje. Kechicheho film velmi silně zprostředkuje sílu, extázi i smutek náhle vzplanuvšího milostného poblouznění, jeho pohled ale poblouzněný není, spíš distancovaný, v něčem možná i tiše odmítavý.
Život Adele je adaptace komiksu Julie Mahorové, ve třech hodinách vypráví velmi jednoduchý příběh. Adele (Adele Exarchopoulos) je středoškolačka z průmyslového města Lille, pochází z dělnické rodiny, ráda čte. Parta spolužaček pořád řeší vztahy a sex, hrdinka ale na tom poli nijak zvlášť zkušená není, krátký vztah se starším spolužákem ji moc neuspokojí. Na ulici ale potká Emmu (Léa Seydoux), studentku umělecké školy s výraznými modrými vlasy. Nemůže ji dostat z hlavy, dvě dívky k sobě jsou přitahovány a jejich cesty se nakonec protnou, začne vztah plný vášně. Adele je vystavena posměchu některých vrstevníků, skrývá lásku před rodinou. Je starší Emmě naprosto oddaná, což se o její partnerce stoprocentně říct nedá. Ta je vlastnická, mladší dívku si přetváří ke svému obrazu, využívá ji i jako modelku a inspiraci (Emminy obrazy za moc nestojí, těžko říct, jestli je v tom nějaký autorský komentář nebo další důkaz toho, že postavy fiktivních umělců pro film obecně začnou představovat problém v okamžiku, kdy se má předvést jejich dílo). Závěrečné dějství Života Adele zachycuje vyvanutí toho druhdy tak silného citu a způsob, jímž se s ním Adele vyrovnává (dost obtížně).
Z filmu Život Adele.
Kechicheho film přinejmenším v některých pasážích může působit jako velice zdařilá imitace života. Je snadné při jeho sledování zapomenout, že obrazy na plátně jsou pečlivě inscenované, dlouho zkoušené, natočené na bůhvíkolikátý pokus (scéna prvního letmého setkání Adele a Emmy se prý "jela" stokrát). Kechiche a jeho tým toho mimo jiné dosahují i tím, že kamera je k protagonistkám (především k Adele) neustále blízko. Širší svět do toho jejich privátního doléhá jako by zdálky, jako ozvěna – odpovídá to zobrazení stavu mysli, koncentrované na "to jedno", pohlcené jím.
Sporné znamení pravdy
A pak jsou tu ty pověstné postelové scény, dlouhé, velice popisné a, ehm, gymnasticky značně náročné (v Kechicheově filmu je sex výrazem vášně a odevzdání, ale taky dost tvrdou rachotou). Ke stylu Života Adele asi patří, že i intimita se ukazuje bez zábran, s uplývajícími minutami plnými potu, vzdechů a krkolomných pozic se mi ale v obraze dvou intimitu prožívajících dívek čím dál silněji zpřítomňoval i ten autoritativní pán, který dění na place řídil a třeba chtěl taky "vidět svoje" nebo si potvrzoval svou moc – nevím. Podobně otevřené jsou všechny emocionálně vypjaté scény ve filmu, v nichž režisér okázale ignoruje přirozenou touhu mladých hereček vypadat dobře a režisérů je tak ukazovat. Kechiche evidentně miluje, když jeho představitelkám začne téct z nosu. A ano – k vypjatým momentům života asi patří i neuvědomělé a nekontrolované projevy těla. Představa, že "nudle znamená pravdu" je ale svým způsobem dost infantilní.
Život Adele vypráví o lásce mezi dvěma mladými ženami. Nedomnívám se ale, že lesbická povaha centrálního vztahu je hlavním tématem filmu, jenž podlemě není standardním příběhem coming outu, v němž hrdina přijímá odlišnou sexuální orientaci a hledá způsob, jak ji naplnit, žít. Vztah Emmy a Adele je v něm prezentovaný spíš jako pars pro toto všech pohlcujících milostných poblouznění bez ohledu na pohlaví a preferenci.
Život AdeleFrancie 2013 |
Někteří recenzenti (například ve vlivném americkém The Huffington Post) upozorňují, že film zachycuje taky odklon hrdinky od společenské angažovanosti (v úvodu filmu se entuziasticky účastní nějaké demonstrace proti privatizaci a zpívá tam neoficiální hymnu francouzských komunistů) k věcem čistě osobním (když jdou Adele s Emmou na gay pride, je energie dříve zachyceného protestu vlastně nepřítomná). Smírnou nadsázkou lze Život Adele popsat jako příběh proletářského děvčete, které je vtaženo do světa střední třídy, vykořisťováno a po "spotřebování" vyhozeno. A zamilovanost, poblouznění jsou v Kechicheových očích taky jakási finta establishmentu (obsáhle se o něm vypráví ve škole), stav, jímž se jaksi patří projít hlavně proto, aby se tak energie mládí odvedla od revolučního úsilí. Jasně, trochu přeháním. Ale režisérovy politické postoje jsou z jeho děl jasné. A Kechicheho film v něčem dost výstižně ilustruje paradox utopické levice. Snímek, který deklaruje potřebu emancipace a osvobození – politického i osobního – získal svou přesvědčivost díky tomu, že se při jeho vzniku důsledně uplatňovala tyranie.
Nemálo skvělých filmů vzniklo i za cenu toho, že jejich tvůrci při natáčení překročili nějakou etickou hranici. Debaty na tohle téma většinou skončí u otázky, jestli to stálo za to. V případě Života Adele si nejsem jistý.
