Paroubek přišel na ples bez manželky Na pražském Žofíně se sociální demokraté začali scházet už před osmou hodinou. Posedávali u stolů, kde byly připraveny lahve vína, nebo diskutovali u barů. Nejrušněji ale bylo ve foyer před Velkým sálem, kde postával předseda strany Jiří Paroubek. Byl obklopen pěti půvabnými slečnami, které trochu závistivě okukovali ostatní muži.
Nejvyšší sociální demokrat vypadal spokojeně a ochotně pózoval přítomným fotografům. Jeho manželka Zuzana Paroubková na ples nepřišla. „Náš pan předseda si hold umí dobře vybrat své asistentky a překladatelky,“ komentoval podívanou jeden z přítomných. Chviličku po osmé se všichni spořádaně usadili ke stolům.
Nad pódiem visela malá vlaječka ČSSD. Jediná známka toho, čí ples to je. „Je vidět, že je po slávě. Dřív svítil oranžově celý Žofín,“ posteskla si postarší sociální demokratka z pražské organizace strany.
Ples zahájili krátkými, trochu pichlavými a „protiódéesáckými“ proslovy předseda pražské krajské organizace ČSSD Petr Hulínský a předseda strany Jiří Paroubek. Sálem zazněl povinný potlesk a pak už se parket rychle zaplnil prvními tanečníky.
Nikdo se nestyděl, všichni se odvážně pustili do valčíku. Jen předseda dal přednost bezpečí u stolu. Až přítomní fotografové ho přesvědčili ke dvěma tancům. To bylo ale naposled, kdy se Paroubek ukázal na parketu.
Mezi přítomnými by člověk marně hledal známé tváře. „Tohle je pražský ples, pořádali jsme ho hlavně pro naši krajskou organizaci,“ vysvětlil trochu nepřesvědčivě předseda pražské ČSSD Petr Hulínský.
Mnohem snazší je ale věřit jinému vysvětlení jednoho ze straníků. „To víte, nesmíte se divit. Tady jsou staří členové, kteří vlastníma rukama vybudovali stranu, a kdyby přišli ti mladí, co tunelovali a kradli, museli by jim vysvětlovat, proč se sociální demokracie dostala až sem, a do toho se nikomu nechce.“
Že ples není zrovna nejvydařenější, dal jednoznačně najevo i Jiří Paroubek. Asi po půl hodině ve Velkém sále, když odešli přítomní fotografové, se totiž zvedl a zmizel. Ukryl se v nejtemnější části Žofínského paláce, v rohu v suterénním Rytířském sále, kde byla na programu diskotéka. Obklopil se většinou dámskou společností a mezi spolustraníky se již neukázal. Z plesu odešel mezi prvními.
Zbytek sociálních demokratů se ale dobře bavil. Hned po osmé hodině se začalo servírovat občerstvení. Na výběr byly řízky, klobásy nebo maso na čínský způsob. Pití žádné. Tedy samozřejmě bylo, ale pouze u baru. Většina nealkoholických nápojů se dala pořídit za cenu kolem osmdesáti korun. „No jo, to je ta jejich sociální politika,“ ozvalo se nespokojeně z davu.
Popíjelo se víno, které bylo v ceně vstupenky. Pivo už míň, to se totiž muselo platit. Sekt, který dříve na plese sociální demokracie tekl proudem, si nekupoval téměř nikdo.
Nejživěji bylo celý večer v Malém sále. Melodiím Evy a Vaška totiž nikdo z přítomných nemohl odolat. A tak i když tamní osazenstvo bylo nejstarší, na parketě nechalo všechny stranou.
















