Zpěvák, který měl na víc

Zpráva o smrti Karla Hály je zarmucující ze dvou důvodů. Odešel zbytečně brzy, ve čtyřiasedmdesáti letech, a především: mnoho let už zpíval jen okrajově. Přitom stále patřil k talentům, kteří, pokud by žili ve standardních podmínkách a měli profesionální vedení, mohli v kontextu české populární hudby dokázat mnohem víc.

Hála byl stálicí tuzemské scény celé půlstoletí, nebyl však hvězdou ani v časech, kdy dobrých zpěváků nebylo na našich rádiích a pódiích k vidění a slyšení zase tak mnoho. Svérázný, za všech okolností elegantní swingař, schopný zpívat jazz, vyšší „populár“ i operetu, se nakonec nejvíc uplatnil jako spolehlivý interpret středního proudu populární hudby a vděčný účastník nejrůznějších písničkových pořadů televizních, ať už v retrostylu, v parodiích nebo běžných estrádách.

Karel Hála - Udělám si luk


Třebaže měl vždy dosti vyhraněný názor na situaci, v níž se odvíjel život v socialistickém Československu a uměl se sžíravým sarkasmem glosovat dění i chování lidí, sám byl celkem typickým produktem nenaplněných možností a oportunně pasivního přijímání „osudu“.

Přestože v jeho repertoáru byly písně spíše náročné – muzikálnost, záviděníhodný rozsah a i jinak skvělé hlasové dispozice jej k nim předurčovaly – zpíval i písně banální, vystupoval i v podřadných estrádách, soutěžil na různých Děčínských kotvách a živil se i „řemeslem“ na plesech a podobných produkcích. Málokdo by však zpochybnil názor, že Karel Hála mohl při promyšlené dramaturgii dosáhnout oslnivější kariéry – ne v povrchním smyslu, ale co do využití jeho muzikantských dispozic.

Karel Hála, Karel Gott a Jiří Kysilka - Dívka toulavá


On sám si byl různých omezení vědom, například už hluboko v letech sedmdesátých občas říkával, že by potřeboval tiskového mluvčího a schopného manažera, který by dal jeho vystupování a uměleckému směřování řád, koncepci a smysl. Doba manažerům, jak je známe dnes, nepřála, třebaže se i tehdy občas podařilo, že některého z talentovaných zpěváků kdosi schopný usměrňoval. Byly to však příklady spíše ojedinělé a rozhodně ne oficiální.

Karel Hála pevnější vůdčí ruku poznal zejména při spolupráci s výraznými kapelnickými osobnostmi – Karlem Vlachem a Karlem Krautgartnerem, také s Gustavem Bromem. Neomylně postřehli výjimečnost Hálova zpívání a dali mu se svými bandy podstatnější příležitost. Zároveň mu vyhovovala práce se skvělými, všestrannými hráči, kteří se v těchto předních orchestrech vždy vyskytovali.

Dobrý zpěvák, jako herec spíše typ
Jakkoli byl Karel Hála pozoruhodným zpěvákem, jako herec byl po pravdě spíše „tuhý“. Přesto dostal poměrně dost příležitosti i na divadelních prknech, například v Divadle ABC či Rokoku, a ve filmu. Účinkoval v populárním písničkovém seriálu konce 60. let Píseň pro Rudolfa III, v menších rolích se objevil ve snímcích Nebeští jezdci (popálený pilot), Světáci (pianista), Noc na Karlštejně (zbrojnoš), Blázni, vodníci a podvodníci a Non plus ultras. Coby „dabér“ si zazpíval prince v klasickém filmu Sněhurka a sedm trpaslíků.

Mezi hity Karla Hály patří písničky původní i převzaté ze světového fondu populární hudby: Ona je krásná, Dívka toulavá, Lodí bílou, Šeříky až bílé, Vrať se do Sorenta, Síť houpací, Chci zapomenout, Říční proud, Dej mi pár okovů, Toulavej vůz, Hádej Matyldo. V paměti i většinového posluchače zůstává nepochybně především jeho sugestivní podání písně Můj otčenáš.

Pro Karla Hálu bylo typické přátelské chování, nikdo z kolegů o něm nikdy nemluvil špatně, naopak. Například Karel Gott pro ČTK uvedl, že jej s Hálou pojilo velké přátelství a vzájemná úcta. „Odešla velká legenda, vážený člověk nejen mezi publikem, ale i v muzikantském světě,“ řekl Gott, který mimo jiné na začátku své kariéry spolupracoval s Hálou v divadle Apollo.

Všichni potvrzují, že Karel Hála byl dobrý vtipný parťák, přející kolega, který, byť měl k trpkosti často dost důvodů, nikdy nepomlouval a nezáviděl jiným jejich popularitu a třeba někdy i snadný úspěch. Vyprávěl humorné historky, jejichž byl mnohdy aktérem (nevyhýbal se společnosti ani alkoholu, čímž působil v pozdějších letech komplikace především sám sobě).

Zpěvákova dcera Irena Vávrová potvrdila serveru iDnes.cz, že její otec zemřel v neděli krátce před půlnocí, údajně na následky prasklé břišní aorty. Z nemocnice v Roudnici nad Labem byl převezen na pražskou Homolku.