Jeho dopis je nesen „upřímnou snahou prohloubit spolupráci našich stran v naší zemi při realizaci společně sdílených hodnot svobody, spravedlnosti a solidarity při obraně sociálních jistot občanů“ před frontálním útokem vládní koalice. Společné jsou tedy ideály a společný je i úhlavní nepřítel.
Jsou tu ovšem dva problémy. Za prvé, „ambivalentnost hodnocení neblahých důsledků komunistického hnutí ve světě a v naší zemi Vaší stranou“. To je zvláštní, mně to hodnocení nepřipadá zvlášť ambivalentní, asi proto, že ho poslouchám od svých šestnácti let (od roku 1956): věc je v podstatě OK, byly tu ovšem určité přehmaty a excesy, které nesouvisí s její podstatou, a s těmi jsme se už vyrovnali.
A Paroubek pokračuje: „má přítomnost na Vašem sjezdu by právem u části našich voličů, ale zejména u širší veřejnosti vyvolala velmi negativní reakce.“ Je realista, mluví jen o „části našich voličů“ a „menší části“ říci ani dost dobře nemůže, vypadalo by to v tom dopise hloupě.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pokud jde o reakce širší veřejnosti, lze to chápat jako projev nadměrné citlivosti pana Paroubka k průzkumům veřejného mínění, má k nim podobný vztah jako měli indiáni k věštbám svých kouzelníků. Řekl bych, že možné důsledky své účasti na komunistickém sjezdu přeceňuje, většině lidí je to fuk.
Následuje spucunk Filipa za to, že KSČM v prezidentské volbě nepodpořila Švejnara a postavila vlastního kandidáta. Že by tím přispěli ke zvolení Klause, je z aritmetického hlediska nesmysl, vyhrál by tak jako tak, a komunisté chtěli svým postojem zjevně jen signalizovat, že nejsou ochotni hrát roli „užitečných idiotů“, kterou tradičně přenechávají jiným. Možná, že se trochu přecenili. Zábavné je, že Filipovi Paroubek vyčítá posílení legitimity současné vlády, o níž soustavně tvrdí, že je nulová a navíc neustále klesá.
Jiří Paloubek nezměnil svůj postoj ke komunistům, jen přitvrdil. Stav preferencí a vývoj na politické scéně ho vede k závěru, že si může mezi potenciálními spojenci vybírat. A tak se do budoucna bude muset i pan Filip a jeho lidé snažit, aby si zachovali jeho přízeň.
