Jistě, je to taky možnost, ale pro člověka, který evokuje normalizační aparátníky, ne ta nejšťastnější. Střední vrstvy spíš odrazuje, že Paroubek nepůsobí jako člověk, který by sdílel jejich hodnoty. Paroubek to ví. Ale překročit vlastní stín je těžké.

 Správně vycítil, že k srdcím středních vrstev může vést cesta přes sblížení s tzv. táborem pravdy a lásky, a sešel se přímo s Václavem Havlem. A neslo to plody. Pak ale nechal zmlátit CzechTek, čímž si odcizil nejen alternativní mládež na dlouho dopředu. Při společenských příležitostech se předseda obklopoval osobnostmi typu Ladislava Štaidla. Pak ale se značným zpožděním (průzkumy chvíli trvají) zaznamenal, že mladým a Pražanům se líbí Kaplického blob, a kosmopolitního architekta, jenž proslul nechutí vůči provinčnímu čecháčkovství, jmenoval svým poradcem.

 I přímo v politice Paroubek racionálně usoudil, že mezi zelenými by mohla ČSSD hledat spojence. Jenže si je po volbách snažil získat způsobem, který můj kolega trefně nazval „námluvy lopatou“. Jeho včerejší výpad proti kandidátovi zelených do Senátu Michaelu Kocábovi ukazuje, že se od té doby nenaučil nic.

 Co mu vytýká? Hlavně aféru Trend. Ale Kocáb se ničeho trestného nedopustil a hlavně se na tuto epizodu už dávno zapomnělo. Střední vrstvy mu ji zjevně prominuly, podobně jako Václavu Havlovi prodej Lucerny Chemapolu. Paroubek podlehl svému instinktu útočit, přestože z toho žádná populistická dividenda nekouká.

 To David Rath je zjevně chytřejší. Ač sám útočí ještě raději, spočítal si, že boj se zelenými mu v Praze a středních Čechách nic nepřinese. Dojde někdy Paroubkovi, že největší překážkou jeho modernizačního programu je on sám?