Slovenská dvojice Longital ukazuje, do jakých kvalitativních a profesionálních výšin lze dospět s důsledně uplatňovanou estetikou udělej-si-sám.
Má vlastní vydavatelství Slnko Records, ve kterém vycházejí i alba jiných umělců, například skupiny Živé kvety či osobností na hranici současné vážné hudby a elektronických experimentů Martina Burlase a Jána Boleslava Kladiva.
Daleko od slovenského popu
Pilně koncertuje po Evropě i USA a především píše a hraje kromobyčejně chytlavé písně, které jsou na hony vzdáleny tomu, co si představujeme pod pojmem slovenský pop. Neskrývají se přitom za často používanou masku označení typu lo-fi, word, bastard či freak, které mnohdy slouží jen coby omluvenka pokulhávající kvality lecjakého DIY produktu. Taková je aktuální móda, ale Longital na ni nedbají, i když se jejich nejnovější album nazývá Teraz. Na počátku byla písničkářka a baskytarista Šina se skupinou Dlhé diely – kapela se jmenovala podle sídliště, kde muzikantka bydlela a odkud posílala do světa první, tehdy ještě po domácku vypalované vlaštovky svého vydavatelství.
Stoprocentně živé Dlhé diely, v nichž hrál i druhý protagonista Longital, kytarista Daniel Salontay, vycházely z míst, která před nimi na Slovensku prozkoumal jen Dežo Ursíny – jediný, kdo se nenechal zlákat uniformitou nezaměnitelné melodičnosti slovenštiny (podobný problém mají i Italové: celá jejich pop music zní stejně) a raději bojoval s volnými veršovými formami.
Ze skupiny se postupem času stala dvojice Longital. Od minulosti se na svých webových stránkách Longital. com odstřihla téměř manifestačně: nenajdeme na nich ani zmínku o Šininých a Salontayových sólových albech, ani o titulech Dlhých dielov. Nová historie začíná v roce 2006 deskou Výprava / Voyage, po níž následuje další řadovka, album remixů, live CD a konečně třetí "regulérní" album s úplným názvem Teraz / Now. Jak je z názvů vidět, Longital počítají se zahraničními posluchači, a ač stále zpívají slovensky, vycházejí jim vstříc alespoň překlady názvů a textů v bookletu. A Šina se začala psát Shina.
Kromě ní a Salontaye do party patří záhadný Xi Di Nim, což je pozpátku minidisk. Místo něj sice Salontay používá laptop, samply a unikátní digitální nástroj Lemur Jazz Mutant, jméno "členovi" ale zůstalo. Partnerská dvojice "živých" hudebníků se od jazzu a ursínyovských inspirací obrátila k současnosti, patrně i proto, aby byla mobilnější při přesunech na koncerty, podložila své hlasy a hru na kytaru (Salontay je mistr hry smyčcem) a baskytaru přednatočenými základy. Zpočátku to znělo jako nepovedené karaoke, neohebné digitální rytmy si moc nerozuměly se stále ještě jazzovými kytarami. Postupným ubíráním zvukových vrstev ale dvojice dospěla k uspokojivému, originálnímu tvaru. Na Teraz je dílo dokonáno a soubor devíti skladeb nemá slabé místo.
Partnerský dialog
Pryč je okatá, prsty kroutící virtuozita, živě a neživě hrané zvuky se slily v jeden neokázalý doprovod vynikajících dvojhlasů. Shina a Salontay ve svých písních vedou partnerský dialog: občas si přitakávají, jindy si povídá každý svou, výsledek je ale pokaždé z jednoho kusu. Nejpůsobivějším příkladem těchto vokálních hrátek je úvodní dvojice písní, jejichž texty jsou založeny na výčtu a repetici – v původní Len letia okolo si Shina vystačí s bezeslovnou melodií a titulním sloganem, zatímco Salontay vyjmenovává: "Draky, mraky, tašky, sáčky, vrany, vlaky, čiapky, šály, postavy vo sne…." Následující Tak je něčím na způsob haiku - "Tak daleko tak blízko / Tak vysoko tak nízko / Tak hluboko tak plytko" – a slova zde neokázale slouží coby další stavební kameny zvuku.
Společný vztah Shiny a Salontaye má za výsledek i to, že některé písně, které by jinak bylo lze považovat za kýčovité, získávají na síle. Draky mraky s textem "Som bez neho nemá / on bezo mňa slepý / Som jeho zrak, on je moj hlas / Spolu sme silný drak / Dvojhlavý" na desce znějí jako manifest neochvějné vzájemnosti. Rozjímání nad společným koncem pozemské pouti v písni A to je všetko? má až nesnesitelně křehkou atmosféru.
Slova jako lounge a triphop sice mohou něco prozradit o povaze hudby Longital, to nejdůležitější se v nich ale neskrývá. Nejplatnější asi opravdu bude škatulka, kterou si pro sebe vymysleli sami: heartbeat. Vyjadřuje totiž vzácnou tvůrčí i osobnostní vyrovnanosti obou členů Longital i nalezení vnitřního klidu, který stojí nad žánry, trendy i komerčním či okázale nekomerčním snažením. Longital je na česko-slovenské scéně úkaz zcela neopakovatelný, nenapodobitelný a stále zrající.
