29. června 2009 15:30 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Lovci zvuků už číhají i v metropoli

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Včela - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Včela - ilustrační foto | foto: Miroslav HolecLidovky.cz
PRAHA První jarní bouřka, Ranní popeláři, Zkouška sirén - tak se jmenují příspěvky na internetovém portálu Nejmilejší zvuky Prahy, elektronické databázi, do které mohou lovci zvuků nahrávat cokoli, co jim v jejich okolí připadá zajímavé. Databáze je součástí projektu, který založil v roce 1998 zvukový umělec, pedagog a hudebník Peter Cusack a který kromě Prahy mapuje například zvukovou kulisu Londýna, Chicaga či Pekingu.
Hlavní myšlenkou projektu je obrátit pozornost obyvatel měst ke zvukům, které je obklopují, a poukázat na důležitost zvukové stavby prostředí. „Chtěli jsme zviditelnit tento aspekt prostředí, který se nám zdál trochu upozaděný,“ komentuje vznik databáze jeden z jejích zakladatelů Miloš Vojtěchovský.

Do databáze může přispět každý. Uživatelé tak vytvářejí jakousi zvukovou mapu Prahy a dávají ostatním posluchačům možnost poslechnout si zvuky různých událostí a zákoutí. Se sluchátky je možné poslouchat šplouchání vody, tlampače zmrzlinářských vozů, cvrlikání ptáků nebo řinčení atrakcí na matějské pouti.

Co všechno už Pražené "ulovili"

* Ticho v kostele Panny Marie Sněžné * „Co slyší sebevrah“ -nahrávka pořízená kontaktním mikrofonem přímo mezi kolejemi, zvuk zachycuje vlak jedoucí přes Horní Počernice
* Mňoukajícího pána na tramvajové zastávce Anděl
* Jinonické včely
* „Pod hladinou Vltavy“ -nahráno podvodním mikrofonem za mrazivého večera
* Tikání pražského semaforu pro chodce


Velmi oblíbenou destinací je například železniční most, jehož vibrace nahrával dánský zvukový umělec Jacob Kirkegaard i pod vodou speciálním „hydrofonem“. Jedním z nejnovějších příspěvků je například zvuková kulisa z „nádražky“ v Bubenči nebo z Fakultní nemocnice Na Bulovce.

Myšlenka sluchového pozorování vznikla v sedmdesátých letech v kanadském Vancouveru a jedním z jejích prvních průkopníků byl vědec a skladatel Murray Schafer. Ten jako první užil termín soundscape, odvozený od anglického landscape (krajina - pozn. red.), pro označení zvukového prostředí, které člověka bezprostředně obklopuje. Schafer se také podílel na vzniku kompozice Vancouver Soundscape 1973, která je určitou poslechovou procházkou po tomto přístavním městě.

Teorie zvukového prostředí v sobě snoubí hudební, psychologické a filozofické poznatky. Stejně jako u hudebních kompozic se u krajiny určuje její celková tonalita, ze které poté vystupují výrazné zvuky jako určující orientační body. Důležitou roli hraje také tónová a rytmická vyváženost.
Skladatel a teoretik Barry Truax uvádí pojem zvukového horizontu, který udává vzdálenost, na niž jsme schopni „doslechnout“, co se děje v našem okolí.

V hlučném prostředí se tento horizont zmenšuje až na velikost menší než lidské tělo, kdy například nejsme schopni slyšet vlastní kroky na ulici. Zvuky okolí už neinformují člověka o dění kolem něj, ale stává se z nich jednolitý hluk, od kterého se snaží izolovat nebo jej přehlušit například pomocí hudby, jež je někdy s nadsázkou označována jako „zvukový parfém“.




Najdete na Lidovky.cz